Obsahy(1)
Fantaskní atmosféra světa japonských transvestitů a gayů konce 60. let minulého století se prolíná s dalšími dobovými subkulturními fenomény a projevy bouřlivé doby. Pop-artové zrcadlo přináší pokřivený obraz reality, v němž se míchají dokumentární pasáže s expresivními výjevy. Dílo, které se co chvíli obrací k divákovi i k sobě samému, pulzuje bujarou energií a experimentální svobodou projevu. Komplexní satira na dramatickou dobu zahalená v hávu gay parodie sofoklovského mýtu a oslavy osvobozující sexuality. Obsazení snímku vedle neherců a reálných postav opoziční kultury vévodí debutující transvestita Peter, který později ztvárnil postavu šaška v Kurosawově eposu Ran. (Febiofest 2007) (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (9)
Hravá intelektuální nadsázka a zároveň groteskním způsobem ztvárněná oidipovská tragédie. Je to sice poněkud překombinované, ale to k uvolněným šedesátým létům prostě patří. Vzhledem k tomu, že je to Macumotův první celovečerní film nemůžu než smeknout a celou dobu mi tanulo na mysli Godardovo U konce s dechem, ze kterého podobným způsobem čiší ryzí tvůrčí nadšení. ()
Další z příkladů japonské experimentální tvorby, která měla, alespoň dle zástupců, které jsem ke své smůle viděla, zůstat navždy pohřbena nejméně tisíc li pod zemí a rozhodně jeden z nejlepších filmů na pseudointelektuální onanii. Snaha bořit konvence a šokovat i za cenu stvoření dokonalé patlaniny z něj přímo čiší. Střídají se zde zdlouhavé a zcela nesmyslné scény erotické, večírkové a quasidokumentární, občas jsou proloženy plytkou debatou o smyslu života, transexuality a vysokých podpatků. Opakující se momenty (jízda autem, obraz vraždy etc.) diváka děsí, neboť se v průběhu sledování začíná obávat, že to, co se před ním děje, je navždy. Celé je to korunováno stupidní ukázkou gore s nůžkami a utrpení je poté již naštěstí vykoupeno tolik očekávánými závěrečnými titulky. Přísahám, už nikdy nepůjdu na film naslepo. ()
Naprosto zvláštní a částečně i zapomenutý film z dob našich rodičů z konce šedesátých let, kteří někteří jedinci neumějí pobrat či jej nepochopí. Zpočátku jsem se neuměl v něm vyznat. Hodně složitý a zároveň jednoduchý, pitoreskní ale i bizarní. Chvíli se můžete smát a potom se zase bát. Excelentní, děsivý, na svou dobu hodně moderní, částečně jakoby dokumentární, retro. No ... je v tom těžké se orientovat, ale hned jsem cítil, že se dívám na něco hodně se vymykajícího, zasahující mou mysl. Dávám vysoké hodnocení a podotýkám, že Peter (Pîtâ) ve svých sedmnácti letech je v některých scénách úžasný a podpořen dobovou módou a stylem vypadá opravdu v obličeji jako nějaká velmi zajímavá dívka ... 4x9 ()
Docela zajímavý japonský experiment s velmi jednoduchou dějovou linkou ("variace na Oidipův příběh"), která je však celkem umně zpřeházena a snad je i o to zajímavější. Mladý gay-transvestita a jeho nepříliš šťastný osud se špatným koncem (v závěru se dokonce dočkáme nějakého toho menšího gore á la Andaluský pes). Režisér snímek ozvláštňuje náhlými přerušeními scény a ukázáním štábu, či párem menších interview svých (ne)herců s otázkami typu "jak se ti ta role hraje". Zajímavé, leč zapomenutelné. ()
Silně šedesátková záležitost s čistě japonskými výjevy...převážně z řádu bizarních. Květinová revoluce dálného východu se od zbytku světa moc nelišila, i když tam bylo přece jen opět něco navíc...něco svého, japonského. Hudba, drogy, nevázaný sex i všemožné filozofování o životním významu jedince ve společnosti. Teorie lidských masek je excelentní, stejně tak lehce děsivá, krátká úvaha vojáka o nutnosti etiky a mylném nakládání s ní v době válečného konfliktu. Zde je hodně maskování. Tři kucí se nehodlají smířit s tím, co pro ně navenek připravila Matka příroda a svou určenou masku nahrazují jinou. Cítí to tak...nikdo a nic jim nebrání. Dnes jsou zcela svobodní, zítra ovšem v pevně uzavřeném vězení. Domnělá volnost se mění v nutnost sebeočištění, naplnění duše...sejmutí masky. Excelentně zrežírovaný, chvílemi zženštile romantický film s prvky dokumentu, zobrazující reálné Japonsko 60. let, s bonusovými materiály vloženými přímo v něm, ale hlavně snímek, jenž spojuje krásu (rozkvetlý květ) s bolestí (nebezpečný trn) a humor s krutostí. Své celkové vnímání filmu režisér nepochybně vložil do partičky zúčastněných filmařů, kteří nekompromisně bortí dosavadní tvůrčí hranice. Stejně tak je pojat i Pohřební průvod růži. ()
Galéria (12)
Fotka © Carlotta Films
Zaujímavosti (1)
- Stanley Kubrick označil snímek za jednu z hlavních inspirací při natáčení Mechanického pomeranče (1971). (Zdroj: Mezipatra)
Reklama