Černé muzeum (S04E06)

Tvorcovia Black Mirror vždy ponúkali chronologické a v podstate priamočiare príbehy, zato s dokonalými zvratmi, aby na konci tejto série prišli s kazetovým sledom voľne, a v poslednom prípade pevne, previazaných troch príbehov. Všetky sú, ako sme si už zvykli, minimálne zaujímavé a dokazujú kreativitu tvorcov. Osobne som si lepšie skoncipované finále ani nevedel predstaviť, ako s múzeom nazvaným symbolicky čiernym, odkazmi na predchádzajúce diely a (konečne) odlišnou dramaturgiou. (05.02.2018)

Povídka složená z malých povídek, Černé zrcadlo si na jednu stranu dělá legraci samo ze sebe, na druhou stranu se pokouší být v rámci čtvrté série nejrafinovanější . Ta první věc mu jde, s tou druhou je to o něco slabší, ale atmosféra je patřičně hutná a Douglas Hodge odporný tak, že by čtyři hvězdičky byly málo. (11.06.2023)

Sakra tahle epizoda byla fakt prdel, ty příběhy, hlavně ten první samozřejmě, byly prostě skvěle vymyšlený. Doktor, co je závislej na bolesti, nebo manželka v hlavě? Těžko říct, co je horší. :D Jak už se ale epizoda blížila ke konci, postupně se z toho začalo stávat klasický klišé. Prostě majitel vzal vraha, udělal si z něj hračku na přitáhnutí zákazníků ve svým muzejním sklípku, ale vrah po sobě samozřejmě zanechal rodinu, která se kvůli tomu strašně nasere a klasicky chce pomstu. Co mě ale nasralo je ten happy ending sakra! Dcera vraha prostě zabije cápka z muzea a odjede dom, no tak kvůli takovýmu klišoidnímu závěru mě to velmi nasralo. Hodnocení: 7/10 (11.10.2019)

Podobně jako speciál White Christmas, má Black Museum v sobě skryté 3 mini příběhy, které ale mají pak vliv na hlavní linku. Hlavně ta první s doktorem, který si vypěstoval závislost na bolesti je asi z nich nejlepší, ale kvalita je skoro vyrovnaná. Potěší plno muzejních exponátů, které slouží jako odkazy na minulé díly. Uvidímě, jestli ještě bude další série nebo ne. Původní objednávka Netflixu byla 12 dílů, které se rozdělily do 2 sérií. (29.01.2018)

Oproti nápadově minimalistickýmu Metalhead je tenhle díl nápadama doslova natřískanej. Ten koncept s muzeem je podle mě skvělej - myšlenka víceméně nevydařenejch, určitě ale temně děsivejch (pseudo)vědeckejch experimentů na lidech vystavenejch v rámci jedný zvrácený expozice někde na opuštěný pouštní pumpě mi jednak přijde skvělá, pak ale taky v rámci jednoho celku samozřejmě dává opodstatnění a prostor víc příběhům - což pochopitelně může bejt kladem i záporem. V Black Museum mi to ale sedlo, a ta určitá (záměrná) zkratkovitost mi vůbec nevadila, i když je samozřejmě i mně jasný, že vlastně každej z nápadů moh bejt rozvedenej v rámci samostatnýho dílu, kde by tak moh bejt prostor pojmout to ještě "líp" nebo "zajímavějc". (POZOR, TROLEJ) Všechny tři příběhy (doktora vypěstujícího si závislost na /cizí/ bolesti, přenesený vědomí matky v komatu do mysli jinýho člověka nebo dokonce do neživýho předmětu, k smrti odsouzenej vězeň uchovanej jako digitální atrakce pro návštěvníky muzea) jsou celkem smysluplně spojený do jednoho celku jak místem (jedno muzeum), tak postavama (vypravěčem/průvodcem a návštěvnicí), nakonec ale i tou pointou - ta navzuje sice jen na jeden z příběhů, tim rozuzlenim a náladou na mě ten konce působil ale až tak trochu dahlovsky (vybavila se mi povídka William a Marie, kde si ženská vydupala z laboratoře manželův mozek s okem ve sklenici, vzala si ho domů a začala se mu mstít za všechno, co on "zaživa" dělal jí). Něco mi připadalo už trochu přehnaný (třeba ty medailonky se zachycenym utrpením vězně jako suvenýr), bohatě to ale vynahradí kilotuna dalších nápadů, který mi přšly fakt zajímavý a bavily mě; ať už nápady spojený s námětama samotnejch povídek (závislost na cizí bolesti a utrpení, přímý napojení na mozek umírajícího a plný spoluprožití jeho smrti, uvěznění jednoho vědomí v cizím mozku nebo předmětu - tedy "zachování" života, ale zároveň uvěznění, ztráta soukromí a možnosti realizování vlastní vůle, pak problém utrpení(?) nebo dokonce páchání násilí na takovém vědomí nebo na jeho digitálním obraze... brrr, je toho spousta), tak ale nápadů spojenejma spíš s tim obecnějšim rámcem - myslim tim samotnou myšlenku takovýhodle "hřbitova" nepovedenejch výzkumů a pokusů, problém morální odpovědnost lidí/vědců věnujících se takovejmhle věcem, líbilo se mi i naznačený postupný odvracení společnosti a "slušnejch"(hahaha) návštěvníků od muzea, ze kterýho se tak následně stala mekka úchylů, násilníků a perverzů - a to včetně bezskrupulózního a navšemvydělávajícho průvodce... Takže i když někdo možná bude řikat, že to pro něj byla nesoudržná slepenice všeho možnýho, za mě to fungovalo a ten díl se mi líbil moc - a jak svym pojetim, tak tim svym vyzněnim spadá přesně do toho BM konceptu, kterej mě tak baví. (07.03.2018)