Patnáct milionů meritů (S01E02)

Zaujímavá antiutopická epizóda, ukazujúca nielen krutú realitu talentových súťaží, ale aj realitu života ako takého. Každý z nás musí tvrdo pracovať, makať, aby mohol kľudne žiť, ale ako? a kvôli čomu? Pre nič. A to krásne odzrkadľuje súčasný svet. VERDIKT: Síce najslabší diel prvej série, ale so stále silnou myšlienkou. 9/10. (13.11.2021)

"A všechno, co vy tady nahoře vidíte, nejsou lidi, nevidíte tady lidi, ale jenom materiál. A čím je ten matroš falešnější, tím víc se vám líbí, protože falešnej matroš je jediný, co ještě funguje. Je to všechno, co sneseme. Ve skutečnosti ne všechno. Opravdová bolest, reálná krutost, to vydržíme." Rozhodně jsem se nenudil a tohle patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co jsem za posledních pár měsíců viděl (24.10.2016)

Poďme sa priživovať na povrchnosti. Poďme si plniť sny a ničiť hodnoty. Utopia pod pozlátkom dokonalosti. Výborná myšlienka, parodujúca všetky tie talenty a superstar.. kde sa tvoria hlúpe hviezdičky bez hodnôt, ktoré neskôr oslavujeme. Každý chce byť slávny, nie každý ma na to schopnosti. A to čo je skutočné.. už vlastne veľmi dlho nie je. Nepríjemne pravdivé. (09.12.2017)

Podle mého nejpovedenější a nejkomplexnější díl seriálu, ukazující naprosto přesně, na co je lidská bytost v dnešní západní společnosti regulována. Máme zde iluzivní statky, předměty štěstí, které nejsou už ani hmatatelné a nemají se skutečností cokoliv společného. Sociální sítě jako facebook a instagram se stávají opiátem naší každodenní existence. Naplňují jedinou opravdovou potřebu dneška a to být viděn na obrazovce, abychom si vůbec ještě připadali reální ve skutečnosti. Náš život je řízen vytvářením našeho obrazu ve virtuálním světě, stáváme se dobrovolně kódem o jedničkách a nulách. A pro udržení naší duševní neaktivity je k dispozici další skvělý cíl - nejvyšší ideál lidství, který obecně vzato dnes sestává především z kariérního růstu a seberealizace (ostré lokty jsou samozřejmě podstatnější, než ohledy na druhé a stávají se jakýmsi morálním postulátem číslo jedna). A aby to bylo ještě lepší, seberealizace a kariérní růst se nám navíc předkládají s pouhým dvojím možným cílem – ve vydělání velkého množství peněz a v rozšíření vlastní proslulosti. Jednou větou, dnes je nejvyšším cílem většiny lidí stát se hvězdou. Jenže status celebrity již ve své podstatě znamená vlastně jen další formu otroctví - většina jedinců s podobnou touhou si neuvědomuje, že se spíš než nesmrtelnou ikonou stanou cvičenou opičkou v rukou producentů a jiných mocipánů. A že po jepičím životě hvězdičky nejspíš stejně skončí na smetišti dějin. Již se nechceme stávat vlivnými, abychom svět a druhé změnili. Nechceme být mocnými pro ideál. Naším ideálem je být vlivný, být mocný – a už vůbec jakoby nezáleželo na způsobu, jakým se k moci dostaneme. Sláva už není vedlejším produktem umění – umění je regulováno na vedlejší produkt slávy. Lidé jako Tarkovskij nebo Brando, kteří milovali tvorbu, ale nenáviděli "hvězdnost" jsou již anachronismem. Avšak tu největší devízu Patnácti milionů meritů vidím v prozíravém upozornění na nejzrádnější aspekt dnešního kulturně-ideologického „náboženství“. Jedna z nejhorších věcí, co se v posledních letech v kultuře děje, je zavedení momentu revolty jako nedílné součásti toho, co je IN. A tak i ikony, které ze své podstaty podvracely pop-kulturní průmysl, jsou vyvěšeny v pokojích náctiletých teenagerů hned vedle popových superstar. Kurt Cobain zoufale dlí vedle rozesmáté Katy Perry, podobizna Johnnyho Rottena se houpe na tašce zhýčkané slečny z bohaté rodiny, která pojídá v tramvaji hamburger z Macdonaldu a stěžuje si na zápach z bezdomovce, který dlí v její blízkosti, etc. Jak potom chcete současný kulturní stav změnit, když už ani vzpoura není ničím víc, než pouhou pózou? (03.11.2017)

Pokud se na epizodu dívám jako na celek, určitě mi přišla slabší než první díl. Prvních čtyřicet minut jsem se vyloženě nudila, zápletka skoro žádná, a co se týče talentových soutěží, tak ty vysloveně nenávidím ... Pokud ale diváka zajímá hlubší kontext a výsledná pointa, Fifteen Million Merits je daleko lepší než The National Anthem. Nakonec jsem se ale rozhodla, že dám tomuto dílu o hvězdičku méň, a to hlavně kvůli tomu strašně pomalému tempu. První měla lepší atmosféru, druhá ale naopak pointu ... I když uznávám, že ve mě oba díly zanechaly stejně silné emoce. (03.08.2019)