Johnny si vzal pušku

Můj komentář bude asi zkreslený knihou, kterou jsem dočetla ten samý den, kdy jsem zhlédla film. Kdybych měla hodnotit sílu příběhu, pět hvězdiček by nestačilo. Z obyčejného kluka se následkem úrazu stává myslící torzo promítající si svůj předchozí život. Pomalu chápe, že již nikdy nebude slyšet nic víc než dávné zvuky minulosti, neuvidí svou milou, nedotkne se jí.... Neví ani, zda je ve své rodné zemi, zda jeho blízcí vědí, co se s ním stalo. Nejsilnější scénou (kromě závěrečné) pro mě byla ta, kdy postarší sestra, která by mohla být hrdinovou matkou, otevře okno a na ležící torzo dopadnou paprsky slunce. A on je zase na chvíli doma a šťastný. Brečela jsem a moc. Ten film snad musí zasáhnout i cynika. P.S. Formě nemám co vytknout, kniha je kniha, ale film se povedl moc dobře. Funguje stejně, i když z vnějšího světa víme víc a z hrdinova nitra o trochu méně. Doporučuji (09.03.2008)

Film podle jednoho z nejlepších protiválečných románů všech dob - ´´Johnny si vzal pušku´´ od Daltona Trumba ( kdysi jsem četl a mohu jen doporučit, ještě lepší než film, vyšlo i v češtině). Pojednává o mladíkovi, který v první světové válce přišel o obě ruce, obě nohy, zrak, sluch a řeč. Pro vedení armády to není dobrá reklama, tak v nemocnici uklidí jeho lůžko do skladu pro údržbáře, aby nebyl na očích veřejnosti. Mladík se probouzí, nechápe, co se s ním stalo, neví, co je skutečnost a co sen. Postupně mu ale dojde děsivost celé situace, snaží se s okolím komunikovat, ale neví jak, chce umřít, ale neví jak, a...vše končí jednou z nejsilnějších katarzí, jakou jsem kdy četl._____Film, navzdory tomu, o jak nefilmovatelnou látku se jedná, dopadl nadočekávání dobře, možná i proto, že ho režíroval sám autor předlohy. Přestože polovinu filmu pouze sledujeme v černobílých záběrech torzo s maskou na obličeji, ležící na lůžku a posloucháme vnitřní monology, film má spád. Ostatní části filmu jsou barevné flashbacky, sny a halucinace. Knihu i film zpopularizovala koncem 80. let skupina Metallica (i já se ke knize dostal touto cestou), když se jimi inspirovala při psaní textu ke skladbě One, a záběry z filmu použila do videoklipu. Hold my breath as I wish for death, Oh please god,wake me.... (07.11.2006)

Záměrně bezživotnou (touhu žít musí Johnny nalézt) adaptací své burcující knihy Trumbo jako režisér debutoval, díky čemuž není film vyprávěn dle zažitých konvencí a snaží se hledat vlastní jazyk. Vlastní způsob, jak komunikovat s ostatními – stejně je na tom protagonista, uvězněný v tom, co zbylo z jeho těla, bloudící vlastními myšlenkami. Barevné flashbacky, výjevy z války a vojákova života, ve kterých splývá reálné a snové, jsou méně působivé než komorní černobílé scény z nemocnice, doprovázené hlasem naprosto nezajímavě hrajícího Timothyho Bottomse. Sugestivní je film stejně jako kniha díky slovům, nikoli obrazům, působícím vcelku nadbytečně. Máte-li ještě tu možnost, začněte přečtením předlohy a zkuste si TO NIC představit sami. 70% (14.10.2010)

Protivojnový apel zmučenej mysle tela, orezaného na kocku. Kocky mäsa neschopnej hovoriť, vidieť. Ostávajú fragmetny spomienok, sny, horúčkovitá snaha prehovoriť svojou deformovanou formou tela-netela ako cirkusová atrakcia toto: "Aha, kuknite sa, čo z bežných ľudia robia zvrátené chúťky mocných, schopných, ochotných a vždy nanovo rozpútavajúcich vojnové besnenie!" V mene vznešených ideálov umierajú milióny tých, ktorí sú mocou považovaní za vojnový futrál, ktorý leží v hroboch na oltári vojnových veliteľov, ktorí vo vojne zomierajú len zriedkavo. No oltárik v dejinách postavení títo "geniálni stratégovia vedenia boja" už majú. Režisér Trumbo si to formou neuľahčil, výpoveď je podaná netradične, introspektívnym uvažovaním raneného s kopou fragmentárnych výjavov z jeho života, z jeho nočných môr a snov. No vďaka zvolenej forme silné. (29.06.2021)

Malý Johnny říká svému otci, že bude vyjímečný. Jeho otec mu odpovídá: "jasně, že budeš. Přineseš světu demokracii!". Johnny se nechápavě ptá: "Co je to demokracie?", aby mu otec vzápětí odpověděl: "Nikdy mi to nebylo jasné... Má to něco společného se zabíjením lidí, o to se musí postarat ti mladí, kteří se zabijí navzájem." Zmatený Johnny se ptá dál: "staří ti se už nezabíjejí?". "Ti musí chránit majetek a domy," dostává se mu odpovědi. "A mladí to nemohou dělat?," pokračuje ve vodopádu otázek syn. Otec na to: "mladí nemají zkušenosti ani majetek. To je to proč odcházejí do války." Johnny: "Až přijde můj čas, budeš chtít taky abych šel?". Otec: "pro demokracii, by dal každý otec i svého jediného syna." Johnny: "Já ne." Johnny got his gun je velmi sugestivní, podmanivý a emočně vypjatý. Ač Johnny "připoutaný" na nemocniční lůžka křičí sebevíc, nikdo ho neslyší, netuší, zda spí či bdí, až jednoho dne procitne... Snímek nabízí i odvrácený pohled na demokracii, který se asi mnoho lidem líbit nebude, pohled obyčejného člověka, žijící uvnitř demokracie, člověka, který když má definovat demokracii necituje jiné, ale snaží se na základě vlastní zkušenosti dospět k odpovědi. Tento pohled ukazuje v jakých aspektech se demokracie překrývá i s tou nejzrůdnější totalitní válečnou propagandou, když náborář do armády hovoří o poslední válce, posledním bitvě a následném věčném míru, svobodě, lásce, štěstí... Když se díváme na válku a její následky Johnyhho očima, vidíme že válka je zrůdná sama o sobě, antihumánní již z principu a žádný vyšší cíl jí nikdy nemůže ospravedlnit. To vše navzdory tomu, že Johnny bojoval na té "správné" straně. (16.11.2009)