Antares

Pes poslúcha svojho pána, no ľudia svojho Pána často nechcú. Zo začiatku je to aj príjemné, no koniec neposlušnosti, povrchných vzťahov je vždy smutný, biedny až tragický. Zobrazenie intímností vo filme nie je síce samoúčelné, ale snáď až príliš otvorené, čo zabraňuje dať tomuto filmu prívlastok "dobrý". (28.06.2008)

Neviem, páčilo sa mi ako realisticky snímok posobil. Bez zbytočných cingrlátok na sídlisku v hnusnom svete uprostred ešte hnusnejšej cicilizácie, ktorý sme si vytvorili a v ktorom sme takí nešťastní, že si navzájom klameme a fyzicky či psychicky ubližujeme. Dnes sa už všetko dá ospravedlniť tým, že nie sme dokonalí. Aspoň pre vačšinu je to odpoveď na každé svinstvo (a to svine urážam), ktorého sa dopustili.Proste taká malá sonda do duší dirty little freaks. (06.08.2016)

Současný rakouský film, to je paráda, kam se my na naše sousedy hrabeme. S každým dalším filmem se přesvědčuju o tom, že jsou na úplně jiné úrovni. Haneke, Seidl, Spielmann, Markovics, Hausnerová, Schleinzer, Glawogger a další točí v posledních letech vysoce kvalitní a úspěšné festivalové snímky. Na Antares není tím nejzajímavějším samotný koncept, podobně propojených příběhů už jsme viděli mnoho. Zaujalo mě hlavně velmi pečlivé a přesné vykreslení jednotlivých postav - v každé povídce stačilo, aby byli deset minut na plátně a divákovi je předáno všechno, jak charakter postavy, tak její motivace a v dalším ději byla poté velmi snadná orientace. Dívalo se na to opravdu příjemně, film téměř bez zaváhání. Výtku bych měl snad jenom ke skladbě v závěrečných titulcích, která je sama o sobě výborná, ale k filmu mi neseděla ani náhodou. (01.02.2013)

Tři vzájemně propojené povídkové příběhy se společným vrcholem (možná spíše vyvrcholením) se odehrávají na pozadí šedi rakouských betonových komplexů, v nichž "hrdinové" žijí své NEVĚRNÉ životy. Nevěra je něco tolik odporného a odpuzujícího, zvlášť když je představena s explicitními záběry intimity hřešících! ~ Snímek Götze Spielmanna zachycuje onu permanentní komplikovanost lidských / partnerských / mileneckých vztahů. Jejich stereotyp, kdy láska nevědomky vyšumí do ztracena a objeví se jinde. Kdy láska omrzí a člověk hamižně hledá něco nového, lepšího, uspokojivějšího, přičemž v zákoutí mozku zůstává to pěkné z minulosti, na které již nelze navázat. To pěkné, jež čas přetransformoval v hořký a nefungující stereotyp současnosti, plný hádek a rozčarování. ~ Realisticky natočená civilistická sonda za zdi některých domácností, do některých ložnic i svědomí některých (nechtěných) aktérů. (14.03.2012)

Musím říct, že začínám mít opravdu velkou slabost pro rakouské festivalové filmy. Je na nich něco opravdu originálního. Koukáte na to a připadá vám to hrozně české, ale to pojetí je úplně jinde. Není tam německé strohost a není tam česká přehnanost. Hrozně zajímavé. Antares není nic, co by vás vystřelilo z trenek, ale určitě je to poutavý trojpříběh, u kterého se nebudete nudit. Přitom nejzajímavější linie je nejspíš prostřední příběh. Spielmannova tvorba mě určitě bude zajímat. (15.06.2019)