Sekretárka

Začátek s koncem v opačném pořadí je špatná strategie. Kromě výrazné role nepříliš hezké Maggie (povislá prsa v 25 letech??) to byl jeden velký stupid. Na první výprask jsem čekala víc jak půl filmu, ve zbytku to šlo jen dál z kopce. Scéna zarputilosti, ve stylu americké show, jako důkaz opravdovosti svých citů, byla vrcholem nevkusu! Nechápu jak může někdo zaměnit vážné psychonarušení-sebepoškozování s masochismem, to je totální neznalost problematiky. Ale co víc čekat, než šňůru zmatků, chyb a trapných pokusů o boj s potlačováním vlastní sexuality. (10.10.2010)

Opäť som myslel, že sa pri komédii pobavím a vyznela z toho dráma! Ale teraz mi to nevadilo, pretože dráma to bola naozaj skvelá. Žiadny otrepaný scenár, prvú pol hodinku som síce nemal páru o čo ide, ale potom sa to rozbehlo do naozaj strhujúceho príbehu. Rodičia súrodeneckej dvojice Gyllenhaalovcov majú byť na čo hrdý, dcérka tu zahrala fakt dobre. 80%. (09.03.2006)

ani moc romantická (omlouvám se těm, kteří považují s/m za romantiku), ani moc komedie, nicméně určité kouzlo tahle úchylárna přesto má... samozřejmě je to především Sekretářka, která ve mně zanechala kladné dojmy, jistý půvab a originalitu nelze snímku upřít. ale nic světoborného raději nečekejte... 60% (04.03.2010)

Takovéto neotřelé romaňtiky jsou svým způsobem velmi fajn a Sekretářka je bezesporu kvalitní film. S úctyhodnou hbitostí se vyhýbá zajetým žánrovým kolejím a už v prvních minutách se začíná ohánět bravurní sekvencí různorodých ksichtů Maggie Gyllenhaal. Vlastně hérectvo jako komplet jiskří příkladnými výkony a nejeden ostřílený filmový kritik může uznale pokývat hlavou. Ale to by to nebyl váš lišácký strejda Zeebonk, kdyby neměl v rukávu zastrčené nějako to důmyslné "ale". Tak tedy... Kašli, kašli... Ale ten film mě nudil a sral s takovou intenzitou, že jsem si málem uhryzal první tři články prstů pravé ruky. Navíc jakkoli je ta Maggie fajnová hérečka, tak faktem zůstává, že její postava je krajně nesympatická, hysterická, polodementní, nevyprcaná čubka, kterou je peklo sledovat. Takže lepší tři ať nežeru. (31.12.2013)

Jaký to asi musí být šílený stav, když víte, že jste trochu jiní, než těch zbylých X % lidí kolem vás. Kterým stačí prožívat svůj intimní život ve společensky přijatelné rovině, a kteří vás vypoklonkují ze dveří, když se jim otevřete a vyzradíte svá nejtajnější přání. Jak asi bylo Erice (Isabelle Huppert), když se svěřila Walterovi (Benoît Magimel) v pro mě famózním filmu Pianistka prostřednictvím dopisu o svých dlouho skrývaných touhách a jeho reakce nebyla zrovna tou, ve kterou tolik doufala. Sekretářka je bojem v jádru po dominanci toužícího muže s jeho vlastním já a dívce, která by tuto jeho dominantní a trýznivou osobnost s radostí a nadšením přijala, protože ona už ví, co je pro ní tím hlavním cílem a splněním snu. Najít muže, ke kterému bude vzhlížet, a kterému bude s uspokojením plnit jeho rozkazy, ať už mají jakoukoli podobu. Je příjemné sledovat muže a ženu, kteří jsou vzájemně maximálně okouzleni tím druhým, a kteří nejdříve své náhle objevené štěstí prožívají naplno jen uvnitř, aby se poté, i když to oba v sobě cítili už od samého začátku, sobě navzájem otevřeli a přijali se v celé své jedinečnosti. Bez předsudků, bez studu a bez obav. Skvělý film, který asi nebude pro každého, ale i přesto pobaví, dojme a potěší, třeba právě ty, kteří onu jedinečnost berou jako určitou formu krásy a ne jako něco, co by mělo být jednoznačně odsouzeno. (18.06.2009)