Sekretárka

Zajímavý a hlavně vizuálně hodně pohledný film, který odlehčenou formou zobrazuje všelijaké peripetie a tajná zákoutí D/s vztahu muže a ženy. Ale právě ta jeho odlehčená forma mi příliš nesedla, Spader se svou typickou legrační mimikou působil většinu času komicky, Gyllenhaal jakbysmet a mně tohle komediálně pojaté zpracování BDSM tématiky nijak neoslovilo. Děj filmu byl tím pádem pro mě atraktivní asi tak, jako kdyby ústřední dvojici hráli Vladyka se Štěpánovou, nebo nějací dva jiní podobní dementi. Vedle téhle cukrkandlové středoproudové hříčky ční pak zákonitě má oblíbená La Pianiste jako Burž Chalífa vedle vesnické dvoupatrové bytovky. (06.01.2014)

Hezky pěkně. Nenápadně, nenápadně, a na konci to na nás Shainberg, ale hlavně Spader a Gyllenhaal vybalí v plné parádě. Ona Maggie je vůbec zvláštní herečka (znám jí hlavně z Vrtěti ženou) - když se nenamaluje a kamera jí nepřeje, vypadá hrozně, a v dalším záběru je skoro k sežrání. Sekretářku vůbec nepovažuju za úchylný film, jde jenom o to, abychom se uměli domluvit. Překvapivě vzrušující scény! (19.11.2012)

Áno láska má mnoho podôb a áno sadista a masochistka nie sú zrovna normálne veci, ale takto natočený film o dvoch psychiatrických prípadoch som teda ešte nevidel. Veľmi podivuhodný a absurdný film, ten humor rozhodne nie je pre každého, ani pre mňa veľmi nebol, lebo skôr ako ironizáciu som z toho cítil potvrdenie patriarchálnosti, snahu niekoho ovládať, pričom tomu druhému sa to páčilo a žiadal to, proste čistá psychiatria. S tou nahotou to preháňali, taktiež to neodsúdili, naopak z toho urobili normálnu vec, taktiež to, že prvá práca, ktorú si našla bola pre ňu zrovna taká náhoda, neviem skrátka, aj keď som asi lepší film na túto tému nevidel, tá ľahkosť podania týchto zvráteností mi navráva, že asi to nebude patriť medzi filmy, ktoré si budem rád púšťať. (18.06.2013)

Jaký to asi musí být šílený stav, když víte, že jste trochu jiní, než těch zbylých X % lidí kolem vás. Kterým stačí prožívat svůj intimní život ve společensky přijatelné rovině, a kteří vás vypoklonkují ze dveří, když se jim otevřete a vyzradíte svá nejtajnější přání. Jak asi bylo Erice (Isabelle Huppert), když se svěřila Walterovi (Benoît Magimel) v pro mě famózním filmu Pianistka prostřednictvím dopisu o svých dlouho skrývaných touhách a jeho reakce nebyla zrovna tou, ve kterou tolik doufala. Sekretářka je bojem v jádru po dominanci toužícího muže s jeho vlastním já a dívce, která by tuto jeho dominantní a trýznivou osobnost s radostí a nadšením přijala, protože ona už ví, co je pro ní tím hlavním cílem a splněním snu. Najít muže, ke kterému bude vzhlížet, a kterému bude s uspokojením plnit jeho rozkazy, ať už mají jakoukoli podobu. Je příjemné sledovat muže a ženu, kteří jsou vzájemně maximálně okouzleni tím druhým, a kteří nejdříve své náhle objevené štěstí prožívají naplno jen uvnitř, aby se poté, i když to oba v sobě cítili už od samého začátku, sobě navzájem otevřeli a přijali se v celé své jedinečnosti. Bez předsudků, bez studu a bez obav. Skvělý film, který asi nebude pro každého, ale i přesto pobaví, dojme a potěší, třeba právě ty, kteří onu jedinečnost berou jako určitou formu krásy a ne jako něco, co by mělo být jednoznačně odsouzeno. (18.06.2009)

Takže za A: Maggie zkrátka NENÍ ošklivá. Navíc tady předvádí všem, že prostě umí hrát. Za B: Tento film neměl být nějak šokující. Je to jen jiný pohled na lásku. Za C: Ten film mě donutil přemýšlet a proto mu dám plný počet. Protože, kde je hranice normality? Kdo říká, že láska musí být vždy něžná? Proč, když nezapadáme do davu, jsme hned nenormální? A proč bychom měli vůbec někam zapadnout? Tento film mi do hlavy vnesl spoustu otázek. A tak to mám rád. Za D: Pokud se vám nebudou líbit první 3 minuty, tak ten film radši vypněte. Anebo, (jako v mém případě), počkejte, co se z toho vyklube. Já počkal a vyplatilo se to. (21.01.2009)