Sedmkrát žena

Trochu mi to připomnělo starší a lepší Dolarová manželství. Tam se sice Shirley MacLaine představila jen v jedné roli, zato zahrané třikrát úplně jinak. Stejně suverénně si poradila i s tímhle povídkovým filmem. Není se čemu divit, její herecká univerzálnost je impozantní a Vittorio De Sica má s chameleónskými herci bohaté zkušenosti. Za zmínku stojí zajímavá hudba, pod kterou se podepsal Riz Ortolani. (29.06.2014)

Povídkové filmy se hodnotí obtížně. Úroveň jednotlivých částí bývá zpravidla hodně rozdílná, a tak se tříhvězdičkové skóre přímo nabízí. V tomto případě jsou sice povídky zhruba stejně dobré, přesto dávám čisté tři. Co mi totiž opravdu nesedlo, byla hlavní představitelka a její silně předimenzovaný herecký projev. Snímek stojí rozhodně za vidění, jenže ani ne tak kvůli sladké Shirley jako kvůli jejím hereckým partnerům, kteří hrají bez výjimky bezvadně. Nejvíc mě potěšil vytrvalý nápadník Peter Sellers, workoholický spisovatel Lex Barker a tajemný pozorovatel Michael Caine. (14.09.2011)

Shirley MacLaine je velice zvláštní osoba. Má velice vcelku podivný vztah ke své dceři i ke svému již zesnulému exmanželovi. Mám takový dojem, že v každé ze sedmi povídek tato tajemná herečka částečně ukázala svůj charakter. Zvláště v roli Lindy a Evy je Shirley pozoruhodně autentická. Její výkon je zde totiž excelentní a naprosto nenapodobitelný. Pochvalu si však zaslouží i její kolegové. 85% (05.03.2014)

Tak pěkně popořádu. Paulette - krátká vypointovaná skica, Marie Teresa - škoda toho závěru, ale ženy jsou ženy; Linda - šílenost, kterou nechápu; Edith - myšlenkově asi nejslabší, zato krásně hravá Shirley MacLaine a jako vždy asexuální (nebo snad čistě platonický?) Old Shatterhand; Eva - to už jsem se začínal smát; Marie - skvělá povídka hraničící s groteskností. A Jeanne (Sníh), to nejlepší nakonec, čistou bělostí (ač se vlastně jednalo o touhu po nevěře) zářící oči a kvůli této poslední povídce dávám čtyři hvězdičky. (10.09.2012)

Jak to u povídkových filmů bývá, některé jsou povedené, některé méně. Například ta s Peterem Sellersem byla hodně milá. Krátká, stručná, přímá, a zároveň úderná. Pak třeba ta o letušce která nahá čte poezii mi přišla poněkud ulítlá, a bez vyššího smyslu. Za to ale zase ta s Lexem Barkerem o přehlížené manželce na mě nějakým zvláštním způsobem udělala dojem. Ta s Arkinem byla docela originální, a ta o manželce co se chtěla pomstít mužovi za nevěru poněkud nezáživná. Ta o paničkách které se chtěly ukázat v nejlepších šatech poněkud poťouchle ironická. Nakonec to ovšem docela příjemně završila povídka s Michaelem Cainem. Celkový dojem ovšem z povídek byl poněkud průměrný, kdybych hodnotila jednotlivé povídky, vypadalo by to jinak. Takhle hodnotím celkový dojem. A je to sice milý, ale jinak zcela zapomenutelný film. (02.10.2012)