9. rota

Moc se mi to líbilo.Od pomalého rozjezdu až ke strhujícímu finále.Dobře zahrané, dobře zrežírované, je vidět že filmové řemeslo skutečně doma v rodině Bondarčuků zůstalo.Závěr mě velice dojal, ve válce je vždy realita velmi drsná, tím spíše v afghánské.Nikdy ho nikdo nepodrobil a těžko se mu to kdy povede.Takže skvělý ruský vojenský velkofilm s nádhernou hudbou, který mohu jen doporučit a jasné čtyři hvězdy. (12.06.2012)

Velmi, velmi slušné. Technická stránka precizní, poměrně naturalistické a narozdíl od většiny americké produkce ne prvoplánově hrdinské. Celkově to působí velmi autenticky. Menší chybky by se sice našly, občas působí střih v bojových scénách poněkud nepřehledně, ale po delší době zase výborný film svého druhu, dobře natočený, se schopností vtáhnout diváka, bez falešných emocí. Na rozdíl od podobné Olověné vesty tam není tak násilný přechod mezi výcvikem a bojištěm, naopak nabízí jednu z nejpůsobivějších scén ve filmu (sestřelení letadla). A konec je opravdu masakr - jedna z nejlepších válečných scén, co jsem viděl. (02.04.2006)

Bonus: Sněhurka       Tu ránu pažbou samopalu do zubů jsem nečekal. Na vteřinu jsem vyměkl a přestal se krýt, vzápětí jsem dostal kanadou kopanec mezi nohy a než jsem stačil popadnout dech a začít kňučet, už mi na tepnu na krku tlačil břit nože... Tohle všechno mi způsobila ta scéna se Sněhurkou a partou vojáků, kluků, co zítra odlétají pokusit se nepadnout v Afghánistánu (a taky se vrátit vcelku, se všemi končetinami). Tahle 9 rota je působivý a silný (proti?)válečný film, natočený Rusy o pro ně velice citlivém tématu, naprosto obyčejně, bez příkras nebo ideologických kudrlinek . Ze žádného zákopu na mě nečouhaly rohy pěticípé hvězdy a když četa při teoretické přípravě na to, jaký jsou Afghánci nebezpečný ludry, sborově recituje ideologické oddůvodnění proč vlastně lezou do té země a s jakým cílem, člověk to nebere jako agitku zaměřenou na diváka, ať už rudou nebo protiválečnou, ale jako prosté svědectví doby. A jednoho tragického, neúspěšného a hrozně zbytečného válečného dobrodružství. Zdravím svého kamaráda M. do Lógaru. Prý letos prostí vesničané v horách měli bohatou sklizeň. Díky skrytému, ale všudypřítomnému dozoru Tálibánu. A produkce opia je už zase na úrovni před vpádem Amíků. Stejně jako všechny armády před nimi, i oni nakonec budou muset tu zemi opustit (a tvářit se, že to vlastně žádná porážka nebyla). Z té haly jsem tenkrát utekl, Sněhurku jsem jako jediný z party nepomiloval a z Opavy do války v Afghánistánu jsem odletěl umřít jako panic. Na tu krásně zpocenou holku s něžně vykrojenými rty, tak udivenou, že jí říkají Venuše, co z mořské pěny vystoupila, klečí jí u nohou a všichni naráz je líbají, jsem už jen marně s lítostí vzpomínal... „Už ti někdo řekl, jak moc jsi krásná?“ „Co tak koukáš, zamiloval ses do mě? Tak se se mnou ožeň, a tihle tvoji kamarádi k nám budou chodit na návštěvu...“ „Jsi jako bohyně...“ „A ty jsi idiot...“ (21.12.2012)

Novodobé ruské válečné filmy jsou vždy realističtější svou syrovostí než americká vyumělkovaná dílka dnešní doby. Přesto bych byl obezřetný s démonizací mudžahedínů, kterou je tento příběh protkán. Uvědomme si, že nebýt západní pomoci, celý islamistický afghánský odboj byl již na kolenou. Avšak už staří kronikáři líčili své nepřátele mnohem děsivěji, jen aby posílili obraz hrdinství a statečnosti svých vojsk. (08.03.2014)