Na úrovni

Nikdy jsem nebyl nevěrný manželce, když byla ve stejném městě. Já jsem jí tedy nebyl nevěrný, ani když byla v jiném městě a v tom se od Stevea trošku liším. Já tedy s jeho zanášením rozhodně nesouhlasím, ale v případě neuvěřitelně praktické Vicky mu hrozně moc rozumím. Jejich vzájemné dialogy byly totiž naprosto brilantní a musím se přiznat, že jsem doufal v romantickou koncovku v podobně uzákonění bigamie, ale nebyl jsem parlamentem vyslyšen. Přesto jsem si užil skvělou zábavu. (01.03.2015)

Výborná komedie na věčné téma : láska a nevěra. Ač se oba zamilovaní vehementně snaží si spolu užít, tak se to nedaří ať se snaží sebevíce. Drobná smůla se jim lepí na paty a situační komika je tak věrohodná, že kinosál řval v r.1975 smíchy, že nebylo místy dialogům vůbec rozumět. Moc ráda bych se na ten film podívala po těch letech znovu, protože George SEGAL byl prostě coby milenec-smolář tak úchvatný, že jsem měla s Glendou JACKSON upřímný a nefalšovaný soucit. Myslím, že to byl film opravdu "na úrovni." Možná, že by si zasloužil i 5 hvězdiček, ale dávám s klidným svědomím 4*. (26.09.2007)

Komedie ? Tak padesát na padesát. Lehkovážná šaramantní zápletka s mnoha skvělými gagy bohužel v průběhu stopáže dospěje - a začne se brát na můj vkus až přespříliš vážně. Nahodí se do dramatické polohy a bez sebemenších rozpaků smete pod stůl pár zapomenutých vtipných rekvizit - kupříkladu kohouta na víně či bílé golfové ponožky. Takže pro příště: Až se budu chtít pobavit ve společnosti lehce rozverné "nevěrné" komedie, vyberu si třeba "Nebožtíky", kteří za každých okolností "přejí lásce" (1972). A jestliže budu mít maličko hloubavější náladu, sáhnu po komorní "víkendové" záležitosti "Příští rok ve stejnou dobu" (1978). (28.02.2017)

Docela zábavný snímek s dobrým scénářem, který ale ztrácí na kvalitách s tím, jak stopáž postupuje. Začíná to trochu nudit. Aby to tvůrci zachránili, tak tomu dali konec, který je možná lehce neočekávaný, to v kontrastu s klasickým pojetím romantických filmů. Ale tohle není klasická romance. A ten konec je zasloužený. (26.07.2017)

Na slovních přestřelkách založená komedie o jednom mezinárodním hašteřivém záletu a taky připomínka toho, že nevěra sebou obvykle přináší problémy ani ne tak morální, jako spíše organizační.. Tři věci mě zaujaly. Jak se po prvním sexu přešlo v rámci dabingu z vykání na tykání (takhle to mistr etikety Špaček nikdy nevysvětloval), scéna s nedostatkem odvahy ukončit avantýru (tam to na sebe vzalo Ludwigovo Allegretto ze Symfonie č.7) a velmi realistický konec, kdy vztah dýchající omamnou přítomností a dychtící po bláhové budoucnosti umře na nedorozumění či nevyřčenost. We´ll always have Gibraltar... (27.02.2017)