Purpurové rieky

Keď sa film skončil povedala som si, že ten film ma neohúril tak ako napr. Sedem. A ako tu tak čítam veľa ľudí tu píše, že je to vykrádačka práve na Sedem. Ale ja som v tom prípade riadne zabrzdená lebo som si to počas celého filmu vôbec neuvedomila a to mám pamäť na filmy naozaj dobrú. No ale asi niečo na tom bude, že ma to tak neohúrilo ako film, ktorým sa zjavne nechali inšpirovať. Čakala som niečo viac, prešpekulovanejší dej, zápletku a šokujúcejší koniec. Sklamaním bolo pre mňa, že neskôr vám to určite každému doplo, kto prinajmenšom mal v tom dáky podiel. Myslím, že každý by ocenil keby všetko vyjde najavo takmer na konci filmu. (11.02.2013)

Purpurové řeky = velké překvapení. Když jsem se rozhodl, že se budu dívat na TV na tento film, nic jsem od něj neočekával. Čekal jsem prostě obyčejný krimi film s mým oblíbeným Jeanem Reno, ale dostalo se mi mnooohem víc. Solidní napětí, zamotaný příběh a zajímavý závěr. To vše mě posadilo na zadek a tak teda 5 hvězdiček. (18.04.2009)

Co napsat o filmu, kde měl být mystikou ozvláštněný příběh hlavním hřebem napínavosti děje, který působí po zhlédnutí tak rozpačitě. A není bez zajímavosti, že francouzští filmaři po řemeslné stránce ve své tvorbě dovedou nejednou překvapit, ale zde se žádný zázrak nekonal. Následně chudá výstavba logiky přehluší v průběhu veškerou napínavost. Je třeba připomenout, že herci hráli, co mohli, ale závěr filmu potvrdil můj dojem. (28.08.2010)

Kdo by to řekl, že za tím stojí „frantíci“ aneb exkurze do kuchyně genetikovy. Onen už zlidovělý duch ponurého thrilleru, který opustil tělo s názvem Sedm a poté se převtělil do totožných, nebo mnohem horších podob filmových, je cítit na pozadí celého tohohle temného tetelení. Dvě osy příběhu vedené ve zdánlivě nesouvisejících rovinách, na jedné straně charismaticky prďácký Jean Reno, na straně druhé úleťácký hláškař Vincent Cassel. Hned na úvod krom sněhu zamrazí přímočaré zobrazení mrtvol, znepokojivá hudba skladatele Bruna Coulaise a typicky evropsky syrová kamera. Taky pan zvukař se náležitě činil, aby ve spleti morbidních prostředí nezůstal napětí nic dlužen. Lidi od rekvizit zase nafasovali víc než nutné množství krve a tak se v zájmu uvěřitelnosti rozhodli s tímhle artefaktem nešetřit (nutno konstatovat „jen houšť“). Každá s postav si pohrává s podivně vtíravou bizarditou, jako by vyrazily figuríny z nějakého panoptika na protestní průvod francouzským podhůřím. Proto si až člověk říká, co ten úlet s vložkou ve stylu kung-fu? Není to tak trochu navíc? Přesto je tenhle mix thrilleru, kriminálky a instruktážního videa pro začínající genetiky na evropské poměry něčím dejme tomu více než neobvyklým. Hlavně co se atmosféry a takového toho hltání každého následujícího momentu týče. Samozřejmě, že přehnaná snaha o co nejvíc šokující závěr stylu "kopirajd" může působit uměle a neoriginálně, jenže vzpomeňte řady laciných televizních bubákovin, co se o to snaží ještě mnohem okatěji. Prvně, není to na plný počet. Znáte to: „Stěrače stírají, klakson troubí, ale nějakej zapamatovatelnej moment nebo šok co by vám vydržel ještě tejden na to, ten tu chybí.“ Jenže ta hudba, přesné herecké výkony a nad očekávání předvedené ztvárnění mě zas utvrzují, že do úplného průměru Purpurové řeky taky nepatří. Takže dávám za 4. (06.03.2005)

„To jsem jí jako měl jednu fláknout? Je to přece jeptiška!“ Temný triler s hororovou atmosférou, tajomným scenárom, jemne béčkarským finálnym horským twistom (no a čo, mne sa ale páčil), atraktívnou horsko-univerzitnou výpravou a vynikajúcim kastingom. Skúsený Reno ako chladnokrvný, rozumný a rozvážny policajt, ktorý videl veľa zla. Ak mu ale raz za čas prasknú nervy, je lepšie pratať sa mu z cesty rýchlosťou blesku. Po jeho boku mladý Vincent Cassel: divoký, nespútaný, nie však trápne namachrovaný. Dole klobúk za to, že je to natočené tak, že vám až pri šiestej repríze napadne, ako je možné, že náckovia s IQ húpacieho koníka (ale čo iné čakať od náckov) v autoservise vo francúzskych Alpách ovládajú capoeru. Navzájom sa Reno a Cassel výborne dopĺňajú, iskrí to medzi nimi, sú vtipní, ale zároveň im veríte každé slovo, každé gesto, úsmev, zvýšené slovo. Majú lepšiu chémiu, ako mnohé slávne filmové romantické páry. Purpurové rieky celý čas držia vašu pozornosť na nohách, mŕtvol pribúda a celý prípad je intenzívny, zamotaný, mrazivý a záhadný. Grangého román je tiež dobrý, ale pravdupovediac filmové spracovanie lepšie. Možno aj vďaka Casselovi, ktorého postava v knihe mimochodom nebola, síce tam bola iná, podobná, ale volala sa Max Kerkerian a celkovo bola charajterovo posunutá úplne iným smeorm, než Casselova. Kino Považan NMnV 2001 (04.01.2009)