Posledná pevnosť

Mám ráda filmy z vězeňského prostředí, v současné době mě však začíná ubíjet stereotyp: následování lineárně vyjetých kolejí scénářů, patos... a vlastenecky hrdé mávání americkou vlajkou. Bože, odpusť jim, neb oni nevědí, co činí. Američané zkrátka netuší, jak s tímhle neustále předhazovaným "detailem" dokážou urputně lézt na nervy zbytku světa. Příběh "Poslední pevnosti" nenabízí nic moc nového: věznice je sice vojenská, hlavní hrdina není svalovec a utkání s vrchním padouchem musí vést pomocí své vůle a důvtipu, nikoliv efektních úderů. Ve své podstatě však jde stále o totéž: klaďas se do ničeho nechce zaplést, dokud díky záporákovi neumře nějaký vedlejší chudák, a pak se nasere, získá sympatie spoluvězňů a zloduchovi to navzdory všem úskalím pořádně natře. Žádné překvapení se nekoná, scénář i postavy jsou předvídatelně klišoidní, což je největší slabina "Poslední pevnosti". Jistě, najdou se drobné inovace: vězni jsou přes vzájemné rozpory na jedné "lodi", jsou to vojáci, zakázané salutování, úctu k výše postavenému spoluvězni a vůbec vzorné chování používají jako formu vzdoru vůči řediteli, závěrečná bitva je strategičtější, než bývá zvykem (tím neříkám logičtější, bohužel právě naopak). Přesto jde v jiné variaci o totéž, co lze vidět skoro ve všech ostatních filmech o vězení. Před dvaceti, třiceti lety to mohla být bomba, ale dnes by to chtělo přece jen víc originality a méně schématičnosti. Při váhání mezi 3 a 4 hvězdičkami tak nakonec rozhodly dvě věci: solidní herecké obsazení (zvláště Gandolfini se blýsknul) a již zmíněné sympatie k podobným filmům. Neobjektivních 70%, ale s odřenýma ušima, nosem, rameny, prsama, zadkem a... přečnívajícími částmi;-) (22.05.2009)

Pre mňa kvalitný film, ktorý má pár múch. Väzenská dráma. Tentoraz sú väzni americkí bývalí vojaci a vojenskí veteráni, ktorí sa dopustili rôznych trestných činov. Dalo by sa povedať, výborný námet. Ale. Väzenie pre vojakov skôr pôsobí ako zberba tých najťažších gangstrov, kde sedia bieli, čierni, hispánci a podobne. Film má ale celkom dobrý nápad, ale vždy keď sa tam pripletú americké ideály a všetky tie srač*y o dokonalosti, statočnosti a odolnosti Američanom vlastné, tak to veľmi oslabí celkový výsledok. Inak vcelku dobre spracované. (11.01.2015)

Má soukromá vojenská/vězeňská guilty pleasure. Robert Redford v hyperpatetickém dramatu o lidské a vojenské cti za zdmi věznice. Óda na padlé anděly ve stínu hvězd a pruhů. Netuším, z jakého důvodu na tento film dostanu jednou za čas neskutečnou chuť a nechám se unášet na vlnách dobývání Poslední pevnosti. (22.03.2006)

Naprosto idiotský příběh, v kterém Redford hraje kladného zásadového generála, jenž se stane vůdcem povstání ve věznici pro vojáky/zločince. Film má samozřejmě patřičný americký nádech patriotismu a divákům ukazuje, že v každém, kdo prošel americkou armádou (včetně vojenských vězňů), zůstane za všech okolností v srdci hrdost, čest a morálka. Jakoby panu Luriemu přispěl do rozpočtu samotný Pentagon... Mrzí mě, že se na této kravině podílel poměrně slušným hereckým výkonem můj oblíbenec Gandolfini. (05.05.2005)

Chápu hodnocení z pohledu těch, co se jim zvedá kufr z té americké fascinace vlastní armádou. První polovina filmu se nijak neliší od běžných (spíše tuctových) filmů z vězeňského prostředí. Druhá je ale hodně originální, když jde o takový zajatecký tábor ve vlastní armádě. Střet regulerních vojáků s vojenskými vězni je dost nápaditý a souboj na konec věže obsazené mužem s brokovnicí a vrtulníku pro mě byla třešnička na dortu. Co je ale nejlepší na celém filmu? Herci. Redford si hraje to co v každém svém filmu, ale Gandolfini předvádí asi nejúlisnějšího velitele věznice, co kdy ve filmu byl. (17.11.2008)