Ukradnutý diamant

Robert Redford ve zlodějském filmu, který svým tématem jakoby navazoval na snímek ´The Italian Job´ (1969), jen s poněkud odlišným průběhem. Redford si v podstatě zahrál stejnou roli, jakou měl Michael Caine ve zmíněném filmu a to profesně i charakterově. Oba propuštění z věznice a hned jsou naverbováni do plánované loupeže. Jen pro změnu nejde o sumu peněz, ale o diamant. Snímek tak hbitě doplňuje předešlé zlodějské filmy už od doby uvedení snímku ´Dannyho jedenáctka´ (1960). Rozdílem jen je, že partě chlapíků akce nejde zase až tak hladce, jak jinak bývá obvyklé. Navíc je více  ozvláštněn humorem a hlavně nadsázkou. Třeba zhypnotizování chlapa, pracujícího v bance u bezpečnostních schránek, v jedoucím výtahu pomocí blikajících čísel dle pater, aby později otevřel jednu důležitou bezpečnostní schránku, se jen tak nevidí. Scénář je zpracovaný dobře a natočený dle standardů své doby. Filmový zážitek tak přivádí i dnes. Lokací je použito více než dost, aniž by to opustilo New York, kde se příběh odehrává. K tomu naprosto živá atmosféra, a po celou stopáž věrně udržovaná zajímavost. Jestli je to předvídatelné? Na dnešní dobu určitě. Kromě toho, co se jim zase kde co stane či nepovede. Ne, vyloženě o komedii se nejedná. Celý koncept je brán vážně, stejně jako výše vzpomínaný snímek starší. Jen mají zlodějíčci větší diváckou sympatii ve výstřednější zápletce s patřičným napětím a humorem. (08.07.2022)

"Udělej tu vloupačku bez něho a napiš mi, až budeš zase v lapáku." Diamant se už určitě loupil snadněji, ale Dortmunder se svým týmem mě přitom kdysi hrozně bavil. Jenže sešel se rok s rokem a s mnoha dalšími roky a já jsem s hrůzou zjistil, že je to nějaký pomalý, nepříliš vtipný a nijak zvlášť napínavý. Zkrátka mi zase jednou někdo ukradl oblíbenej film z dětství, což mne rozesmutnilo. Takže nakonec mě uspokojil snad jen první nástup Greenbergova právníka, seznamy potřebnejch materiálů a Dortmunderův úsměv při posledním opouštění banky. To není moc na film, na jehož zábavnost bych ještě před týdnem vsadil svou počestnost. (06.04.2018)

S literární předlohou se nedá srovnat, protože Jak neuloupit smaragd je to nejlepší, co Donald E. Westlake napsal. Robert Redford ani vzdáleně nekoresponduje s hlavní postavou, ale dodává svůj šarm a vnitřní eleganci. Právě díky němu je film pěknou podívanou. Ale doporučuji najít si chvilku času a přečíst si knihu. (19.10.2016)

Z několika nevýrazných náznaků jsem pochopila, že záměrem bylo natočit komedii. Nepodařilo se. Historka o diamatu, který parta sympatických lupičů ukrade z muzea, ale pak se situace zamotá a oni musí svůj lup krást znovu a znovu z různých míst, na která se vlivem škodolibého osudu přemisťuje, v sobě nemá špetku vtipu. Postavy nejsou zajímavé, vztahy mezi nimi jsou nijaké a ještě sledování ztěžuje disharmonický jazz využitý zde jako hudba. SHRNUTÍ: Leda pro milovníky nemelodického jazzu a Roberta Redforda. (18.07.2018)

Co jiného může čerstvě propuštěný notorický zloděj udělat už v den opuštění věznice? No přeci plánovat další svou akci, tentokrát má se svým týmem pro záhadného muže ukrást z muzea vzácný kámen velmi vysoké hodnoty... V subžánru zlodějských filmů musí scénárista přijít s něčím opravdu dosud neviděným aby diváka jaksepatří dostal, protože právě v tomto druhu filmů se běžně vyskytuje až nepřiměřené množství klišoidních scén a jen velmi málo se podaří zlodějský film, který mě svou zápletkou anebo aspoň formou překvapí a potěší. Co se týče Hot Rock, tak tam jisté náznaky byly, ale v podstatě jde jen o rutinní žánrovou klasiku, která potěší herecky, ale v závěru trošku naštve scénáristicky. (12.07.2014)