Kachní sezóna
Temporada de patos
Duck Season
Obsahy(1)
Panelákový byt a výpadek proudu, to zas bude neděle!
Je neděle, 11 hodin dopoledne a Flamova matka musí někam odejít. Zdá se, že Flama a Moko mají před sebou neděli snů. Prázdný byt, playstation, coca-cola a pizza, co jim může chybět? Ale jen do chvíle, než vypadne proud. Jeden panelákový byt, čtyři mladí, tři z toho ještě děti a nekonečná neděle. To je prostor, v němž debutující mexický režisér Fernando Eimbecke rozehrál svou hořkou černobílou teenagerovskou komedii. Natolik oslnila domácí publikum, že získala 11 z 12 možných výročních filmových cen Ariel a 8 cen na Mexickém filmovém festivalu v Guadalajaře 2004 a stejně tak byla s úspěchem uvedena na mnohých zahraničních festivalech, včetně MFF Karlovy Vary.
Kromě nesmírně civilních hereckých výkonů mladých herců, po zásluze též oceněných, a skvělé hudbě, která rovněž velmi podstatně vytváří atmosféru tohoto jen zdánlivě nenápadného filmu, je tu nejpozoruhodnější zejména Eimbeckova režie. Dlouhé pasáže, v nichž se mezi postavami zdánlivě nic neděje, střídané směšnosmutnými akcemi zdánlivého veselí, zkomponované k sobě jako hudební skladba, v jejichž rytmu a souzvuku vycházejí najevo další plány, vytvářejí až neuvěřitelně pravdivý portrét dvou teenagerů s jejich problémy, dívky odvedle, jejíž rodiče zapomněli na její narozeniny, a mladíka, který přichází na to, že vlastně nedělá co, skutečně chce. Čas, kdy ti čtyři čekají, až zase zapnou elektřinu a oživí umělý svět všech jejich berliček a pomocníků, se stane z původně nuceného zabíjení nudy jednou z nejzajímavějších chvil jejich dosavadních životů. Zbaveni záchytného systému rutinních činností náhle jednají sami za sebe a nacházejí sílu vyslovit své problémy především sami před sebou.
Eimbeckův hraný debut patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co v poslední době na i tak zajímavém filmovém prostoru mexické kinematografie vzniklo.
(oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (88)
Na jednu stranu bylo super shlédnout snímek, který vykresluje životní problémy postav tímto způsobem - zaměřením se na konkrétní důsledky a v maličkostech odhalovat velké drama na pozadí. Ale na druhou stranu mám pocit, že si Temporada de patos hraje na velké umění, kterým ovšem není. Navíc to označení komedie je zavádějící. Jediná opravdu vtipná scénka byla konzumace "brownies" a hlavně její následky. Jinak mi to přijde jako kraťas roztažený na 90 minut. Ale špatné to rozhodně nebylo. To řekl bych až minimalistické pojetí bylo přesně podle mého gusta a atmosféra byla nezaměnitelná. ()
Zajímavý černobílý minimalistický film. Perfektní neděle v panelákovém bytě s colou a videohrami (střílečka Bin Ládin x Bush) je pro dva teenagery násilně přerušena výpadkem elektřiny a vpádem šestnáctileté osamělé sousedky dovolující si upéct u nich v troubě buchtu (nebo možná potřebující společnost pro oslavu svých narozenin). No a k tomu ještě prodejce doručí pizzu o 11 sekund později, než je inzerované časové maximum. Zdánlivá pohoda se hroutí a ani dva vetřelci nechtějí vypadnout, protože nemají nic lepšího na práci a bez elektřiny nelze vybojovat ani vítězství ve fotbalové videohře, kdo zaplatí pizzu. Během nastávájící diskuse se uvolní napjatá atmosféra až při konzumaci koláčků, ve kterých se objevila přísada marihuany. A rázem se vyjeví problémy hrdinů - osamělost, problémy s rozlišováním erotické náklonnosti a přátelství (stačí se spárovat a je jasněji), nejistota i znechucení z rozvodu rodičů a jejich věčných hádek o domácí cenné předměty (po střelbě do nich se pár problémů vyřeší), neuspokojivé zaměstnání (telefonické odeslání šéfa do... odstraní i tento problém). Výhledu z gauče vévodí na zdi obraz divokých kachen, které odlétají, tak jako hrdinové filmu od svých starostí. P.S.: Po závěrečných titulcích konečně přijde maminka... Trailer: http://www.csfd.cz/film/208181-kachni-sezona-temporada-de-patos/videa/ ()
Nedělní líné dopoledne přechází pomalu do odpoledne v jednom paneláku na předměstí Mexického velkoměsta. Výpadek proudu svede dohromady malou skupinku lidí, kteří by se asi normálně spolu ani nebavili. Dva čtrnáctileté chlapce Flama a Moka, dospívající slečnu Ritu ze sousedství a zkrachovalou existenci poslíčka pizzy Ulisese. Tahle rozdílná čtveřice tráví společný čas sice v jednom bytě, ale přitom jejich myšlenky jsou tak rozdílné. Každá postava má v sobě skryto totiž své malé tajemství, které ji tíží na duši a chce ho nějak vyřešit. První půlka filmu nás seznámí se všemi čtyřmi postavami, sice tempo vyprávění není nijak závratné, ale nenudí a připravuje nás na druhou půlku, která už je v úplně jiném rytmu a díky “inspirujícímu“ obrazu s kachnami a dortu brownies s “magickou“ přísadou hodně posouvá film v mém hodnocení nahoru. Černobílý film režiséra Fernanda Eimbcka se vyznačuje velmi nápaditou kamerou, za kterou stál Alexise Zabeho a jemným absurdním humorem, který díky zvolenému materiálu má i dvě zajímavé a výrazné pointy. Malý film, který potěší svým humorem a přitom donutí diváka i trochu přemýšlet. ()
Debut Fernanda Eimbcke Temporada de patos je venovaný jeho veľkým ikonám, Jimovi Jarmuschovi a Jasudžiró Ozuovi. Neprekvapí preto, že obsahuje mnohé štylistické znaky príznačné pre ich diela, no zároveň si nesie prvky Eimbckeho neskoršieho rukopisu. Ako prvé sa nám predstavuje a ožíva pred nami minimalistické prostredie a architektúra sídliska panelových domov. Potom nastupujú postavy - deti, ktoré sú behom jedného voľného dňa konfrontované s množstvom problémov vrátane sveta dospelých, stelesnenom v roznášačovi pizze. Civilnosť zobrazenia bežného života a herectva predstaviteľov štvorlístka hlavných rolí sa v statických obrazoch míňa s romantikou, subjektívnym vnímaním reality (časť, v ktorej majú významnú rolu isté povzbudivé látky) a postmodernou hrou s pravidlami rozprávania. Hravý humor pozdvihuje aj priemernejšie momenty a udržiava pozornosť až do záveru. Mimochodom, až naskočia titulky, film ešte nevypínajte a počkajte si na koniec ;-) 75% ()
Výborná záležitost a moc nechápu zdejší negativní a podhodnocené konetáře a hodnocení. Skvělé překvapivé zápletky. Skvělý vývoj situací. Překvápko, tak to má myslím být! A zdá se, že ani mezi 6 stěnami nemusí být vůbec nuda - člověk jim úplně závidí. Trošku slabší herecké (dětské) komentáře, ale ten japonskej pizzař je skvělej :)). 8,5/10 ()
Reklama