Zpět k pramenům

Tenhle seriál se mi moc líbil. Taková ta jeho atmosféra harmonie a klidu. Navíc tolik krás naší malé republičky je tu ukázáno, že se člověk až diví, kolik jich je. Řeky miluju, ne nadarmo jsem u jedné každý víkend žil. Jihlava je moje řeka. Na našem úseku kolem chaty (+- km) byste mě mohli najít ve vodě pořád. Nebo u vody, kolik já jen proseděl večerů a nocí na rybách. Někdy úspěšných a někdy ne. Kolikrát já se koupal v chladivé vodě téhle říčky plné ostrých kamenů během parných letních dnů. Kolik hodin práce mi dalo zpevňování břehů a čištění koryta? To už nikdy nespočítám. Ale jedno vím jistě, že jejich počet bude jen narůstat, protože řeka je mojí součástí. Řeka si mou náklonnost zajistila do konce života. Tenhle seriál je i krásně filozofickej, plnej těch příjemných myšlenek, který vás napadají takhle v neděli odpoledne, když ležíte na dřevěným můstku vystrčeným do řeky, s jednou nohou ve vodě, stéblem trávy v zubech a koukáte na azurové modré nebe. Když na vás svítí sluníčko, topoly nad vámi šumí v celé své ztepilé kráse sta metrů, ptáci pokřikují a štěbetají všude kolem. Občas mlaskne nějaká ryba jak lapá po vzduchu a užovky v hektickém plácání zabíjejí svou kořist v podobě malých rybiček. Když vám na koleni přistane malá modrozelená vážka, tak to je ta chvíle, kdy máte přesně tu stejnou náladu, jaká plyne z tohoto seriálu. Jedno moudro jsem si z něj zapamatoval a určitě ani tvůrcům nebude vadit, když se tady s vámi o něj podělím. Myslím, že by to mělo být jakýmsi mottem života každého člověka, kterému záleží na světě kolem něj. Je to z dílu sedm, Jizerské prameny. Člověk se narodí, žije a míří ke smrti. I kdyby udělal jakékoliv chyby, nikdy se už nemůže vrátit na počátek své cesty životem. Ten úžasný zážitek putování zpět v čase, až ke zrození, mu umožní jenom cesta proti proudu řeky - zpět k pramenům. A když je člověk vnímavý a dívá se kolem sebe, může se stát, že cestou k prameni řeky pozná věci, které mu umožní dojít i k prameni sama sebe. Čistou mysl a nezkalený pramen. (10.02.2006)

Tak konečně jsem se dostal ke komentáři k této mojí srdcovce. Voda jako taková a speciálně řeky je moje velká láska a to nejenom Český, ale i Slovenský vodní toky. Považuji se za specialistu na soutoky (to je prostě moje) ale navštívil jsem i pár pramenů, takže znám tento druh neobvyklého dobrodružství a musím konstatovat, že v jistém smyslu je tento cyklus naprostý unikát. Neopakovatelná putování od soutoku až k pramenu proložená spoustou opravdových životních mouder a nikoliv prázdných vět a k tomu charizmatický doprovod velmi stylového Luďka Munzara plus mnohdy opravdu exkluzivní záběry naší krajiny. Nemohu jinak.100% (17.04.2015)

Kedysi dávno Slovania považovali pramene riek za posvätné miesta. Možno si vždy pri sledovaní tohto seriálu, kdesi hlboko moja duša spomenie na tieto okamihy, lebo tento seriál vo mne vyvoláva akési nostalgické dojatie, nad krásou riek a lesov pri ich prameňoch. Fascinujú ma aj "posvätné miesta socialistickej výstavby" - priehrady - hlavne ich veľkolepé letecké zábery. Pred niekoľkými rokmi som bol na hudobnom festivale, ktorý sa konal na brehu Oravskej priehrady. Hudbu si nepamätám, ale viem, ako ma fascinoval odraz slnka na vode, kopce kontrastne vystupujúce na druhom brehu proti tmavnúcej večernej oblohe a mihotavé svetlá aut prechádzajúcich cez most ponad priehradu. Škoda, že neexistuje podobný seriál aj u nás. Cesta proti prúdu Hrona či Popradu by bola krásna a možno by sa pár Bratislavčanom splnilo želanie vidieť (aspoň v telke) prameň Dunaja, po nábreží ktorého sa tak radi prechádzajú. (30.06.2008)

Třináctidílný český seriál Zpět k pramenům jsem si jako milovník přírody a cestování nemohl nechat ujít. Navíc jsem si byl jistý určitou kvalitou pořadu, protože se jednalo již o třetí podobný seriál, který moderoval Luděk Munzar. Ten nás nejdříve provedl po rozhlednách, pak jsme s ním lezli po stromech a nakonec jsme putovali po proudu našich řek od soutoku k pramenům. Takový počin velice rád chválím, protože nic takového tady ještě nebylo a tvůrce seriálu Bedřich Ludvík by měl za tento nápad dostat pochvalu před nastoupenou jednotkou a diplom ručně podepsaný. Dokonce šikula Béďa natočil i ústřední a potažmo jedinou píseň - Půjdem zpět k pramenům, K vodě a kamenům a tak dál.....ta melodie je tak vlezlá a navíc jsme ji slyšeli v každém díle pětkrát, takže se z pěkné pobrukávačky stala nepříjemná odrhovačka. Zato řeči, které vedl Munzar třeba u soutoku nebo některého z pramenů, za to skvělé povídání tleskám. Měl jsem pocit, že ty romantické věty vyslovuje od srdce a nejedná se o naučený text. Byla ovšem škoda, že se po jednotlivých řekách proletělo tak rychle a nebylo více věnováno památkám a zajímavostem, které se po proudu nacházely. Pouze když tam byla nějaká přehrada, dozvěděli jsme se nějaké informace o tomto vodním díle. Nicméně chválím každý počin přibližující českému divákovi naši krajinu a památky. Není totiž nutné vyrážet vždy za hranice ČR, když je u nás tolik pěkných věcí a přírody. Nejen proto hodnotím seriál Zpět k pramenům třemi pramenitými hvězdami ***. (20.07.2018)

Zajímavej seriál o místech, kam se každý nepodívá. Ale pan Munzar by si mohl alespoň předem připravit, co má vlastně povídat..a ta příšerná písnička, to je hrozný!! Nějakej známej nebo dokonce příbuznej režiséra, jinak neni možný, aby se to tam dostalo. Stejně příšerný má i ty písničky o stromech, pražských věžích a kusu dřeva..!! (07.07.2009)