Luk
Hwal
The Bow
Réžia:
Ki-duk KimScenár:
Ki-duk KimObsahy(1)
Dvanáctý Kim Ki-dukův film, elegicky laděné podobenství, vypráví poetický příběh pozdní lásky šedesátiletého muže, který žije na lodi kotvící na otevřeném moři. Společnicí nemluvného lodníka, a také zdatného lučištníka, je půvabná šestnáctiletá dívka, kterou jako dítě nalezl, vychoval a hluboce si ji zamiloval. Trpělivě odpočítává dny s blížícím se datem jejích sedmnáctin, kdy chystá svatbu. Jejich poklidné, pomalu plynoucí soužití oddělené od civilizace občas narušují vetřelci z pevniny, které sem láká rybolov. Až jednou zavítá na starou, pomalovanou loď sympatický mladík. Pěstoun s velkou nelibostí pozoruje, že jeho mladičké nevěstě padl do oka. Pro starého muže, vyznávajícího archaické rituály, má významnou funkci luk. Nejen jako rychlá a přesná zbraň, jíž si hájí svébytnou existenci, ale slouží mu i k věštění budoucnosti nebo jako hudební nástroj. Luk s ostrými šípy je zástupným symbolem jeho síly i mužství. Film zahajoval letošní sekci Un certain regard v Cannes. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (129)
Neviditelný dědek sice tutově musí být úžasný sexuální partner, ale jinak je v Luku příliš moc efektních vykradaček z Kim-seonsaengnimovy předchozí tvorby. Neustále opakování jediného, byť sebekrásnějšího, hudebního motivu taky leze krkem, obzvlášť, když dědek šmrdlá smyčcem jak se mu zlíbí, což znamená synchronizaci s hudbou asi jako u videí v korejských noraebang (karaoke) boxech. ;) Ale že by byl film prázdný... zas tak zle snad není... :) ()
„On nie je nemý?“ Nemýliť atmosféru s nudou. Ázijský režisér Kim Ki-duk už atmosféru stvoril (JAR, LETO, JESEŇ, ZIMA... A JAR/2003), ale nie v LUKU: starec pred rokmi uniesol/našiel dievčatko a zobral ho na svoju loď, kde čaká, kým nebude plnoletá, aby si ju vzal za ženu (fíha, pedofil so svedomím?). Medzitým loď navštevujú kvôli rybárčeniu „ľudia z brehu“ a práve s nimi príde pekný mladý Aziat s plochým bruškom, namakaným walkmanom a cool mobilným telefónom (s fotoaparátom, jaj!) a mužovi dievča skúsi odcudziť. Divák prestáva rátať šípy, letiace vzduchom (neviem, asi metafora na stoporené penisy...). Prestáva spýtavo nadvihovať obočie pri entom opakovaní „veštenia osudu“. A tragikomicky sa stráca v pokuse o „hlboké umelecké niečo“. ()
Poetické filmy asijské provenience většinou patří k příjemnému zpestření euro-americké tvorby, jež nás ve střední Evropě zaplavuje na každém kroku. Stejně tak i Kim Ki-Dukův Luk, který ovšem pro mne zůstává jen oním zpestřením, nikoliv snímkem, který bych musel vidět znovu. Na celovečerák je děj příliš jednoduchý a předvídatelný (snad až na závěr odkazující k nadpřirozenu), takže se nedaří po celou dobu udržovat divákovu pozornost na patřičné úrovni. Být film krátkometrážním, ocenil bych ho patrně více. ()
Už dlouho sem neseděl u televize tak přiřezanej jako teď. Po hodině sem měl pocit, že tohle bude jasně 5 hvězdiček, protože ta bezeslovná poezie, ty emoce, byly prostě úžasný a já si to fakt naplno užíval. Ale pak najednou přišla svatba a blik, celý se to ňák obrátilo a já se najednou nechytal, nechápal, najednou sem to Ki-dukovi nežral, tak jako celou hodinu předtim a konec sem prostě nepochopil. Škoda. ()
Uteklo mi prvních 15minut a to bylo asi klíčové. Dívala jsem se na to společně s přítelem a kamarádkou (a jejím přítelem) a nikdo z nás to plně nepochopil. Umělecký závěr filmu nás dost překvapil, některé scény se starým pánem připravujícím svatbu (na což jsme přišli dedukcí) byly místy dost strašidelné. Kdybych nebrala umělěecké filmy, asi bych tomu dalal mín. Ale Kim Ki-duka mám ráda a na večerní seanci (s trochou alkoholu a líbaček) se to docela hodí :-) Potěší i pěkná hudba ()
Reklama