Dúhenka

Blažena Mikšíková Dúhenkou navazuje na tradici příběhů K. J. Erbena a B. Němcové, takže se pohádkovost, v níž se prolíná lidský svět s říší nadpřirozených bytostí, dostavuje zcela přirozeně. Filmové zpracování přináší, co slibuje: poetičnost i dramatičnost. Příjemným překvapením jsou herecké výkony i odpovídající hudební doprovod (Peter Zagar), pěkná výprava, jednoduše česko-slovenská spolupráce se vyplatila. I když jsou v příběhu patrné motivy z jiných pohádek, tak zápletka týkající se vody působí nápaditě, originálně; neotřelé pojmenování postav (Rosenka, dcera Dúhenky). (04.04.2010)

Začalo to zajímavě. Ač se tady evidentně nepracovalo s nejmodernějšími trikovými a produkčními vymoženostmi, úvod vypadal velmi solidně a zcela se vyvaroval typicky české pohádkové topornosti, křečovitosti a pitvoření. Inu Slováci to asi umí trochu lépe. Romanticky tajemná milostná romance moudrého krále a éterické duhové panny, poté potíže s nedostatkem vody (zcela věrohodné a působivé). Pán pramenů bezdůvodně trestající slušné obyvatele spokojeného království a následná oběť duhové panny, která obětuje svůj osud, aby lidé znovu měli vodu. To vše se svou originalitou vymyká z běžného pohádkového světa a bylo nakročeno k pohodlným čtyřem hvězdičkám. Ale pak se scénárista zbláznil. O mocně zbrojícím sousedním království už nikdo do konce filmu neslyšel, král se svou manžekou byli odloučeni na dobu, za kterou jejich dcera stihla skoro dospět. A tak se objevuje na scéně nová dvojice a zápletka spočívá v tom, aby donesli sklenici vody k nejbližší skále, čemuž bych se vysmál i v klasické odpolední papundeklové studiové pohádkové inscenaci. (23.12.2012)

Slováci tyhle typy pohádek umějí. Hned mi to připomnělo Perinbabu. Živelné pohádky. Příběhy o vládcích živlů. Podobných pohádek bylo natočeno hned několik. Nemusím ani uvádět, jsou vypsány ve sloupečku vedle Podobné. A zrovna Perinbaba či Dešťová víla se mi líbily víc. Celkově ty dešťové pohádky vypadají trochu jedna jako druhá. Duhová panna nijak zvlášť nevyniká. A to ani obsazením, hudbou, exteriéry či příběhem jako takovým. (01.10.2020)

Na začátek vánoční pohádkové série to nebylo nejhorší, ale úvod je mnohem lepší než zápletka a rozuzlení. Pohádka se na úkor plynulosti děje příliš zamotá do svých vlastních pravidel. Tím myslím různé úkoly, které musí postavy splnit.. méně by zkrátka bylo více. Chvílemi jsem bohužel přemýšlel i o přepnutí na jiný kanál. (23.12.2012)

Krásná archetypální iniciační pohádka, jak se na správnou pohádku sluší. Krásná výprava, skvělí herci. Hektičtější duši možná chybí poněku razantnější vyjádření střetů dvou světů a hlavně toho vyvrcholení (ledabyle odplivnuté "jste volní" působilo poněkud odbytě a rozpačitě, ale mě to celkem vyhovovalo, příběh plynul skoro medittivně jako když plyne voda v potoce a to má taky hodně do sebe. Nechápu moc to nízké hodnocení, asi se lidem nechtělo nořit se do významových hlubin archetypálních situací, které přivádějí hrdiny (a také diváka samotného) k rozličným prozřením a pochopením, vhledům a nevšedním pohledům do vlastní duše. Ale proto správné pohádky existují, aby tohle dělaly, ne aby jenom povrchně bavily nudící se diváctvo. Je pravda, že ony stěžejní okamžiky těch prozření tato pohádka nepředvedla příliš polopaticky a zřetelně, ale někdy je možná lepší jenom náznak... (10.01.2018)