Dúhenka

Mělo to svoje mouchy, ale doporučuji všem hanilům shlédnout před Duhovou pannou film O sirotkovi z Radhoště a hned půjdete v hodnocení o dvě hvězdy výš, přitom Sirotek má o procento víc než Duhová panna, to je absurdní. Přiznávám, mám slabost pro Pavlu Ptáčkovou (Vitázkovou), ale ani ostatní herci nebyli tak špatní, třeba Igor Ondříček, a pro mne bylo hlavní, že příběh i přes všechny ty logické díry BYL pohádkový. (29.09.2020)

Slováci tyhle typy pohádek umějí. Hned mi to připomnělo Perinbabu. Živelné pohádky. Příběhy o vládcích živlů. Podobných pohádek bylo natočeno hned několik. Nemusím ani uvádět, jsou vypsány ve sloupečku vedle Podobné. A zrovna Perinbaba či Dešťová víla se mi líbily víc. Celkově ty dešťové pohádky vypadají trochu jedna jako druhá. Duhová panna nijak zvlášť nevyniká. A to ani obsazením, hudbou, exteriéry či příběhem jako takovým. (01.10.2020)

Blažena Mikšíková Dúhenkou navazuje na tradici příběhů K. J. Erbena a B. Němcové, takže se pohádkovost, v níž se prolíná lidský svět s říší nadpřirozených bytostí, dostavuje zcela přirozeně. Filmové zpracování přináší, co slibuje: poetičnost i dramatičnost. Příjemným překvapením jsou herecké výkony i odpovídající hudební doprovod (Peter Zagar), pěkná výprava, jednoduše česko-slovenská spolupráce se vyplatila. I když jsou v příběhu patrné motivy z jiných pohádek, tak zápletka týkající se vody působí nápaditě, originálně; neotřelé pojmenování postav (Rosenka, dcera Dúhenky). (04.04.2010)

Tahle pohádka se bohužel moc nepovedla. Samotný námět není až tak špatný, ale dopouští se stejných chyb jako řada dalších moderních pohádek. Namísto jednolitosti je děj rozkouskovaný na řadu menších subquestů a tím pádem je i neúměrně natahován a ve výsledku působí jako nastavovaná kaše. Za zmínku stojí rovněž herecké výkony, ovšem v tom negativním slova smyslu. Herci jsou toporní a působí spíše jako skupina ochotníků než jako profesionálové, kterými by bezpochyby rádi byli. Takže abych to shrnul -z Duhové panny se vyklubala pohádka s průměrným příběhem, který sráží dolů zejména dějová roztříštěnost a mizerné herecké ztvárnění. (04.04.2010)

Jejda, to bylo hloupé. Tak nejdřív nás příběh navnadí na jakousi zvláštní říši, kde nesmějí mít děti, a my sledujeme dramatický příběh, jak dívka zanechá dítě v lese se slibem, že se pro něj vrátí - abychom pak několik desítek minut netušili, co se s dítětem stalo a na konci, když mladík zjistí, že je člověk, ani nepátrá po rodičích a mamince, a dokonce vůbec netušíme, co a proč se dělo v tom nějakém vedlejším království a proč teda nesměli mít ty děti. Tahle linie je prostě upozaděna před půlhodinovou milostnou romancí vyjeveného krále s bývalou pornohvězdou (aspoň tak tedy vypadá)... kde nastupují další nelogičnosti. Třeba kluk ve skalách si myslí, že není člověk, ale nikdy mu nedošlo, že on stárne a Duha nikoliv? A proč pořád Duze vyká, když si myslí, že je to jeho ségra? A když zjistí, čí je princezna dcera, ani ho nenapadne nic o incestu a tak? Protože fakt, že je člověk a není Duhy brácha, se dozví až na konci příběhu. Princezna jinak potřebovala ohnout přes koleno, král neměl co hrát, byl nijaký a neakční, a tak jedině zaujme pár dovedných triků, jeden pohled do výstřihu (nic moc) a lokace. (09.11.2017)