Smrť pána Lazaresca

Vím proč okázale ignoruju rumunskou novou vlnu a tento film je důvodem, abych tak konala i nadále. Nevím zda mám být ráda, že se mě arogance (nikoliv cynismus, který je pro ně zbytný) rumunských doktorů emočně dotkla nebo mám být naštvaná, že sem se naštvala. Formální nekompromisnost čupr, aj s odcizením v titulkách. (17.06.2013)

Zatím ŽÁDNÝ film ani seriál z nemocničního prostředí, který jsem viděl, nedokázal být tak realistický (a věřte, že vím, o čem mluvím)!! Jistě, ve "Smrti pana Lazaresca" se proces příjmu, vyšetření, diagnózy a ošetření prezentuje spíš negativním pohledem, u zdravotnického personálu je kladen důraz hlavně na přepracovanost spojenou s arogancí, neochotou a lhostejností. Jakožto prostředek vedoucí k zachycení syrové výpovědi se dá tento nedostatek ovšem velmi lehce obhájit a přijmout, proto ho za nějaké výrazné negativum nepovažuji... Postupně se zhoršující stav titulního hrdiny, nekonečné putování z jedné nemocnice do druhé, zdržení při vyšetřeních a další problémy, kterým musí doprovod pana Lazaresca čelit, však odkrývají hlavní trumf tohoto filmu - naprosto dokonalou atmosféru. Musím znova zopakovat, že realističtější zobrazení provozu ambulancí, byrokracii, které musí čelit nejen pacienti ale i sami zdravotníci, obyčejnost dialogů sester třeba i nad pokáleným starcem, dohadování se o dalším postupu, únavu čišící z očí a každého pohybu lékařky po náročné noční směně, jsem nikdy neviděl... Nedivím se, že se v některých komentářích mluví skoro o dokumentu! Ještě si svůj dojem ověřím, ale skoro bych se vsadil, že skutečných herců si v tomto filmu zahrálo jen pár, že zbytek lidí, které vidíme v akci, představoval skutečný zdravotnický personál. Pokud se ve svém tipu pletu, a výsledný dojem zaručila "pouze" práce režiséra a odborných poradců, musím smeknout o to víc. Protože ve výsledku, pominu-li kladení důrazu především na negativní stránku celého procesu, tenhle film není ani v nejmenším falešný. (24.09.2010)

Nezdieľam všeobecné nadšenie nad týmto filmom. Je pravdepodobné, že poskytuje autentický obraz rumunského zdravotníctva. Chápem, že nebolo možné ukázať politikov a úradníkov, ktorí finančným poddimenzovaním a nezmyselnými predpismi doviedli, nielen rumunské, zdravotníctvo do súčasnej mizérie. Dokonca som v tomto filme oceňoval zvyšky ľudského prístupu zdravotníkov, ktorý v technicky a personálne vyspelejších krajinách už takmer vymizol. Celý film sa točí okolo práv zanedbaného a prechlastaného Lazaresca na zdravotnú starostlivosť. Právam unavených a vystresovaných zdravotníkov na riadny výkon povolania sa už taká pozornosť nevenuje. A predsa povinnosť poskytnúť všetku dostupnú starostlivosť nepoistenému, opitému, páchnucemu a zasvrabenému bezdomovcovi, ktorému treba okrem iného odoperovať ponožky prirastené k nohe (ako sa to stalo na Slovensku) predstavuje taký atak na humánne ideály lekárov z obdobia preberania diplomu, že sa ich zapuzdreniu do otupenosti, ľahostajnosti a cynizmu zmiešaných so strachom a alibizmom ani príliš nečudujem. Vedia, že ak sa nepodarí toho bezdomovca zachrániť, usporiadajú médiá, ľudskoprávnici z povolania a dohliadajúce úrady na koncových vinníkov taký pohon, že aj otrlí zločinci budú radi, že nevyštudovali medicínu. (06.06.2011)

„S nohama nic nemám, paní. Nějak mě bolí břicho, žaludek a skráně.“ - „Však my už zjistíme, co a jak.“ Jen aby už nebylo trošku pozdě…Hodně náročná podívaná. Téměř dokumentární styl vytváří neobyčejný pocit autenticity (divák nemá důvod nevěřit, že přesně takhle rumunské zdravotnictví fungovalo…či ještě stále funguje?), ale zároveň nabízí rozvláčné tempo s velkorysou stopáží, což asi bude pro část publika smrtící kombinace (nemluvě o tom, že sympatizovat tu lze jen s obětavou sestrou, neb k hlavnímu „hrdinovi“ lze cítit spíš odpor). Neznám režisérovu tvorbu natolik, abych si troufl odhadnout jeho záměr, ale nepřekvapilo by mě, kdyby ta převládající (ne)ochota, (ne)empatie, arogance, byrokracie a apatie nebyla obrázkem pouze zdravotnictví, ale rumunské společnosti jako takové. Za mě slušné 4*, netrpělivým a unaveným divákům ovšem nedoporučuju. „Jestli chcete, nechám ho odvést rovnou dolů do krematoria, stejně furt mele, že je mu zima. Na neurochirurgii je plno. Je šmytec! Čas došel…ještě podpis, ať je to v pořádku.“ (06.06.2021)

Skvělé drama o lékařské otupělosti. Realistická forma působící dojmem téměř dokumentu účinek ještě zesiluje. Ukazuje lékaře jako pány nad životy a smrtí svých pacientů, vůči nimž necítí nic hrozbu otravné práce. Ano, můžeme ti pomoci, můžeme tě zachránit, potřebujeme k tomu jen jedno: musí se nám chtít. Soucit, účast, ale kdeže, jestli od nás očekáváte tohle, tak jeďte jinam. (28.09.2010)