Obsahy(1)
„Duševní sílu si člověk uvědomí až poté, co psychická muka překročí fyzickou bolest.“ Tak to vidí kontroverzní režisér Shozin Fukui a zároveň tím předznamenává, že jeho netradiční pojetí filmařiny není pro upejpavé diváky. Ačkoliv jde o Fukuiho neslavnější dílo, nikdy se nestalo populární a neopustilo status undergroundové podivnosti.
964 Pinocchio označuje sexuálního cyborg-otroka, který na požádání plní veškeré perverznosti. Jenže 964 selhal. Není schopen erekce, čímž se stává nepoužitelným a je svými vlastníky vyhozen na ulici. Zde se ho ujme duševně chorá, či spíše nepříčetná bezdomovkyně. S postupem času vyvstává otázka, kdo z těch dvou je šílenější.
Fukui ošidně míchá klidné záběry s hyperkinetickými, výjevy zvracení s futuristickými obrazy. Tím dosahuje překvapení i znepokojivosti. Ohlédneme-li od některých scén, můžeme přistoupit na skutečnost, že 964 Pinocchio vyvolává čisté emoce a ve svém výsledku působí interesantně. (Shadwell)
(viac)Videá (1)
Recenzie (37)
Tuhle hysterickou, nepřehlednou, roztěkanou a nudnou taškařici beru spíš jako takové extrémní filmové cvičení ze kterého vzešly zkušenosti pro mnohem ucelenější, nápaditější a celkově kvalitnější Rubbers Lover. Osekáno na nějákých cca 40minut by tenhle jednoduchoučký příběh mohl fungovat jako relativně slušný undergroundový experiment, ale hodina a čtyřicet minut je uutááhanéé peéklo plné nesmyslně přestřelených scén, nekonečného pitvoření a řvaní... Nic pro mě. Nebudu nadhodnocovat každou japonskou pakárnu jen proto, že je cool koukat na japkoidní cyberpunk(bez ohledu na kvalitu) ()
Že má Pinocchio něco do sebe se popřít nedá, ale film je po celou dobu strašně nevyrovnaný. Jsou momenty, kdy bych s plnou chutí okamžitě střelil 5 hvězd, pak další, kdy už mi tvůrcova snaha připadá natolik hnaná do extrému, jen s cílem zhnusit, že bych z fleku dal jednu alespoň za tu zajímavou kameru. Tato kolísavost měla nakonec střed někde mezi 3 a 4 hvězdami a i přes povedený závěr se přikloním k nižší příčce. Tohle však rozhodně není konečný verdikt, jelikož u podobných filmů se mi často stává, že se dojem rozleží a další projekce už může působit naprosto jinak, ať už lépe nebo hůře, na tom nesejde. Na druhou stranu, alespoň je tu značný pokrok od Fukuovi předchozí, sice jen krátkometrážní, záležitosti "Gerorisuto", a to nejen po stránce blicí, ale hlavně filmařské. Nakonec se nabízí srovnání s mnohem známějším zástupcem tohoto žánru a tím je samozřejmě můj velmi oblíbený Tetsuo. Jedou z věcí, kterou bych Pinocchiovi právě v kontrastu s Tetsuem vytknul je výrazně nedostatečné hudební podbarvení, které pro mě znamená nezanedbatelnou část úspěchu, také by neuškodila kratší stopáž, jelikož divák si na "úchylnou" atmosféru časem přivykne a poslední část už se zdá méně působivá. Až na zmíněný závěr. Na druhou stranu má film Shozina Fukuie na prní pohled výraznější zaměření na děj a chápu, že to může u mnohých rozhodnout v jeho prospěch, minimálně je dějová stránka srozumitelnější, ale to pro mě po dvacetkrát viděnném Tetsuovi už nehraje roli, jelikož i tam se jistý děj nakonec vyselektuje, zpřehlední a ve finále i zjednodušší. ()
Šílenství na vlně zvratkového fetišismu. Režisér Fukui by se měl nechat vyšetřil velice dobrým psychiatrem, protože jiní kandidáti na svěrací kazajku jako Jodorowsky, Tsukamoto nebo Miike jsou vedle něj docela neškodní. Moc pěkné je ve filmu sledovat "kompars", který vůbec neexistuje a režisér některé své scény točil v plných ulicích, v metru nebo v supermarketu a nechtěnými účastníky jeho roztřesené duševní choroby jsou tudíž i nic netušící lidé, kteří se shodou nešťastných náhod připletli pošahanému štábu do cesty a nezbývá jim nic jiného než jen nevěřícně zírat. A hon na Pinocchia může začít... ()
Nezdálo se mi to?? Tohle je en typ filmů které mi stačí vidět jednou za x měsíců. Protože takovýhle experimenty prostě nejsou pro mě. Plno zběsilých pohybů kamer, plno zvratek a vyváleních se v nich, plno zběsilých scén. Prostě jsem koukal na Japonce kteří se pohybují v barvičkách. Tohle jen tak nešlo vstřebat. Hlavně plno scén my nedávalo smysl. Japonský film mám rád ale prostě ne takovýhle druh kravin. Polovinu filmu jsem ani nevěděl co se děje. Hlavní dvojice musela být fakt šílená když do toho šla. No radši si to víckrát nepustím, nemusel bych to už unést. ()
Hnusss !!!! Taká Veľká Noc, akurát , že sa tam ' kropia ' plynom. Jedna z mála morálnych skúšiek, ktoré som podnikol dobrovolne. Zrejme sa posúvam do iného levelu. Muzika mi bola a je, blízka. ( Užil som si jej v Slime Lighte, Angel tube, London ) . No a za ten xicht by sa ani Slipknoti nehambili. A mimochodom, užívateľ Toto to vystihol veľmi presne! ()
Galéria (10)
Fotka © Anthem Pictures
Reklama