Pánu učiteľovi z lásky

Pan učitel, jakého bych si přála - nicméně ani zdaleka nejsem přesvědčená, že by své svěřence zvládl s takovou profesionalitou ... s takovým pochopením ... že by je VŮBEC zvládl. I když ... byl možná prvním človědem v jejich životě, který je bral vážně, který s nimi jednal sice z pozice autority, ale zároveň s respektem. Částečné nedůvěře navzdory - ten snímek si mě naprosto získal svou otevřeností, svou vírou, svou vstřícností, svým přístupem k životu ... svou LASKAVOSTÍ, která přichází jakoby z jiného prostoru a času, na hony vzdálená pokřivené filosofii jedenadvacátého věku. Neboť bez ohledu na tehdejší místní ozbrojené konflikty, přetrvávající rasové předsudky, propastné třídní rozdíly a nejrůznější (polo)vyloučené lokality jsme tenkrát byli ochotni věřit na nadějné vyhlídky pro náš svět. Zatímco s příchodem nového století jsme se vlastním přičiněním ocitli v jakémsi bludném kruhu, kde se bez cíle a bez iluzí potácíme od nesmyslné a pokrytecké korektnosti k přezíravé a cynické bezohlednosti ... a zase zpátky. Jako bychom zapomněli, odkud jsme kdysi vyšli a kam jsme (snad) měli namířeno. PAN učitel Sidney Poitier alias Mark Thackeray nám s empatií sobě vlastní v podstatě jen zprostředkoval návrat ... k našim vlastním kořenům. (20.09.2016)

2x Poitier za jeden večer je trošku zprasení něčeho tak výjimečnýho. Už to nikdy neudělám. Slibuju.. Nevěřím, že bude ve světě filmu pořád co nového objevovat.. Musím si takovéhle krásné filmy šetřit a dávat si je po malých douškách a né že se takhle předávkuju. Někdy mi prostě naivní film sedne a na to ulepený ocumlaný lízátko se nalepím celým obličejem a nechci se za žádnou cenu pustit.. (01.11.2011)

Ne, nebojím se jít na pět. Feel-good filmů totiž není nikdy dost a Panu učiteli s láskou je v tomhle směru excelentní záležitostí. Souboj Sidneyho Poitier s bandou nevycválaných nevychovanců po celých 105 minut neztratí dech a trochu zamrzí jen nedotažená linka se slečnou učitelkou. Jinak ale radost pohledět. (28.02.2009)

Kdysi dávno jsem slyšela jakousi šílenou estrádní písničku, kde se zpívala právě slova názvu tohoto filmu. Bůhví proč se mi tahle písnička vybaví v hlavě občas i teď, nenávidím ji, je trapně vlezlá, hloupá, divná... Ale za jedno jí vděčím. Když jsem narazila na tenhle film, právě díky ní mě jeho název zaujal a já ho musela vidět. A stejně tak, jak mě kdesi uvnitř drásá ta písnička, cítím, že ve mně zůstane i tento film, ten ovšem v tom pozitivním. Obyčejný trochu naivní a hodně dojemný film se člověku docela lehce dostane pod kůži. Snad je to výborným Sidneym Poitierem, snad schopností Jamese Clavella skvěle vyprávět příběh. Snad jen tím, že jsem na takový příběh právě měla náladu. A nebo chtěl prostě jen přebít tu hroznou písničku. V každém případě jsem moc ráda, že mezi spoustou rádoby dojemných, umělých, přeplácaných amerických blockbusterů se najde i jeden nenápadný britský, který to své kouzlo předává pomalu, lehce, ale nadlouho. (12.06.2011)

Skvělý Sidney Poitier, jeho charisma až zaráží. Přichází jako učitel na svou první štaci, aby tam z hajzlů udělal slušné lidi. Míra naivity zde není tak velká, aby to obr-představení shodila. Čili film, u kterého se budete cítit báječně. Tedy pokud nejste učitel v České republice, nepobíráte učitelský plat a neztrácíte nervy u té nevychované chásky. Ve skutečnosti totiž taková náprava není možná. (08.09.2009)