Muži bez křídel

Žádná velká sláva to není, a třeba ty hrdinné pohledy a odbojné postoje nebo závěrečný sestřih ženy s praporem a vítězství nad nacisty, to byl naprosto zbytečný patos, který ubíjel jinak vcelku slušný psychologický film z té doby, kdy nebylo jisté, kdo je kdo, kdo vydrží, kdo zradí... A mezi tím vším jeden agilní chlápek, který nerozumí ničemu, chtěl by to řešit a neví jak, a když to řeší, tak blbě. Dobré je, že na to doplatí životem někteří lidé kolem něho a SPOILER nakonec i on sám, je to tedy tvrdě realistické, žádné happy endy. Jen nacisté jsou zase vykresleni prostě jako ty zlé postavy, černobíle, když s někým mluví, mají zlovolně přimhouřené oči, tam to moc nefunguje. Ale dobrá je scéna zničení Lidic - v této podobě je drsnější a mrazivější než všechny ty filmy, které to násilí zobrazují zbytečně explicitně. Nebo pomsta na prvním Němci je také solidně odvedená. Takže suma sumárum takový průměr, kde se najdou jak dobré, tak mizerné prvky a věci. (16.11.2012)

Tohle mohlo být opravdu velmi slušné protektorátní drama. Jenže... Film strhává totální nevybalancovanost dramatických scén. Na jednu stranu je scénář drsný a o mrtvé a to dokonce z řad dětí tu není nouze, na stranu druhou některé scény s gestapem působí velmi nevěrohodně a až úsměvně. Opravdu si v období po smrti Heydricha neumím představit, že by montéři na jakémkoliv letišti v Praze mohli takto hrdě odporovat gestapu jak je ve filmu znázorněno. Gestapáci se místy chovají až komicky a působí spíše jako karikatury svých skutečných předloh. Pravda je taková, že když tihle chlapi někam vešli a v červnu roku 1942 obzvlášť, třásl se každý jen při pohledu na ně, natož aby jim odmlouval a jakkoliv jim odporoval. Ředitel letiště se sice občas rozčílí, že ze strojů mizí munice a zbraně, že někdo odpojil benzínovou rouru z Junkersu nebo že se mu další letoun se zřítil kvůli sabotáži na motoru, ale nic se neděje... Dělníci si zkrátka dál dělají odboj. Je škoda, že film už začínal zavánět rudě což bylo na rok 1946 ještě celkem brzo (ruští vojáci u vysílačky a zejména závěrečný běh partyzánky s rudým hadrem na fintě...). Gestapo si večer jezdilo zatýkat s plně rozsvícenými auty.... Cožpak už po roce tvůrci zapomněli na nařízení o zatemňování? Dále. Ve filmu dostanou mechanici info, že na letišti přistane bombardér Focke Wulf, ale přiletí jen dopravní Junkers 52.. Oni jej však dále nazývají bombardérem atd.. proč? Nechci však jen hanět. Tou nejzajímavější částí filmu je samotné prostředí, kde se natáčel. Nejen, že ve snímku milovník letadel zahlédne nejednu německou mašinu (Ju 52, Siebel 204). Na některých strojích je vidět, že původní označení Luftwaffe bylo po válce smazáno a letouny nosily české znaky, avšak pro potřeby filmu byly opět předělány na německé. V roce 46 naše armáda užívala celou řadu německých strojů, které unikly zničení. Díly byly ze začátku získávany kanibalizováním poškozených letounů shromážděných na podobných hřbitovech letadel jako je ten ve filmu. Tady už pozorný divák zahlédne i He111, vraky Ju88 a dokonce Me109. Scény s pozadím pošmourné oblohy odehrávající se mezi proděravělými trupy s kříži, kusy prosklených kokpitů a křídel s motory - to vše naházeno halabala jedno přes druhé považuji za nejsilnější z filmu. Kladně hodnotím i scénu s Lidicemi. Stále jde z toho na člověka mráz a hrůza. ---- pokud to shrnu je to na čistý průměr. Děj je místy až naivní, vyvažuje to však prostředí a některé lokální scény. Tři granáty. * * * (13.02.2014)

Skvělý film, který díky tomu, že vznikl pouhý rok po osvobození, je velice autentický. Všichni herci věděli, co hrají a proč. Bylo to patrné z každého jejich pohledu. Stejně tak František Čáp měl přesnou představu, co bude točit. Vznikl tak velký film o nenápadném hrdinství, které kapku po kapce ztěžovalo okupantům jejich situaci. Postava Gustava Nezvala je nešťastná, napadá mě německé slovo Pechvogel. Ale dnes víme, že byla řada bojovníků za svobodu, která rychleji konala, než přemýšlela.... samotný konec filmu se vztyčováním československé vlajky je velmi emotivní. Za normálních okolností by mi asi už vadil, ale v tomto případě (rok 1946) je zcela namístě. (04.04.2012)

O válce po válce. 1) Po osvobození se pro nově znárodněnou kinematografii přirozeně nabízelo téma nejžhavější - okupace. 33letý František Čáp pojal svůj v pořadí již dvanáctý (!) film jako odbojářské drama s jasně definovaným našincem a nepřítelem. Tuto tezovitost lze vzhledem k době vzniku jen těžko snímku vytýkat. 2) Více mi vadila melodramatičnost, divadelní přehrávání herců, naivní scénář a celkové dobově typicky ploché černobílé vidění světa. 3) Film je zajímavý svými reáliemi (letiště Ruzyně) a autentickými detaily (jak to tak u historických snímků točených s jen krátkým odstupem bývá). Vazba na lidickou tragédii je působivá. Snímek má tempo a švih. Nicméně necítím potřebu se na něj kouknout znovu. (10.12.2013)

Klasické válečné drama. Děj v souvislostech trošku pokulhává, ale není to nějak výrazné. Herci výborní, hudba pana Kalaše a kamera nevím koho rovněž. Není co dodat. 201312216201/6202+++++Klasika pana Čápa jako více jeho filmů. Natočeno je to dobře, herci umí, má to dokonce i svěží děj. Ničím to sice z řady nevybočuje, ale jako film pro pamětníky naprosto dostatečný. Tedy, dostačující. 20170516 7203/7221 (30.01.2014)