Beštia Karla

Karla. Ten film nechce jen šokovat, nýbrž si hraje i na skutečné umělecké dílo. Až přílišná snaha o psychologii vyznívá nakonec až příliš nesourodě a amatérsky. Základ nefunkčnosti celého filmu vidím v naprosto nesourodé dvojici hlavních postav. Nemám nic proti násilí ve filmu, ovšem v tomto filmu působí právě násilné scény až příliš samoúčelně. Režisér se snaží z každé zachytit to nejbrutálněi. Klidně se přiznám, že některé scény ve mně vyvolávaly opravdu velké znepokojení a přišly mi zavrženíhodně a nechutné. Skryté násilí na mě působí stejně znepojkojivě, jako kdyby tam ty scény mučení a znásilňování byly (výsledek je stejný). Ovšem ty scény absolutně nepodpořily příběh, vůbec nezapadaly do celkového schématu. Ještě bych chtěl podotknout, že jiné násilné scény mi přivodili na rtech spíše úsměv (především když Paul Bernardo podvádí svou manželku v obývacím pokoji s jejich společnou kamarádkou). Proč? Dialogy, herecké výkony, celkové načasování a vyvrcholení scény byly zkrátka zoufalé a hodně trapné. Dále mi vadilo, že film je líčen především z Karlina pohledu a není absolutně objektivní. To je zřejmě čistě moje záležitost, ale ta neobjektivnost mě prostě hodně rozčílila. Z toho pramenila ta umělost celkového dojmu. Zřejmě každý divák bude mít po skončení pocit, že se to takhle stejně nemohlo udát a to je u autobiografického filmu celkem velký neodstatek. Bestie Karla je pro mě v každém směru hodně špatným filmem a doufám, že už ho nikdy neuvidím. (23.01.2007)

Nemastné, neslané.... Celý film postrádá autentičnost, nepohltí vás, jen vás nechá dívat se a přihlížet spolu s Karlou na Paula, který si užívá a uspokojuje své perverzní choutky. Navíc herecké výkony nejsou nijak oslnivé, spíše podprůměrné. Tvůrci tohoto filmu obsadili do role Karly pěknou a sympatickou Lauru Preponovou, což asi nebyl nejlepší tah, protože v průběhu filmu soucítíte s Karlou, přičemž ani ona není nevinná. (05.03.2007)

Devízou tohto filmu je skutočný príbeh, na základe ktorého vznikol. Obsahová stránka je nesmierne pútavá a drsná až hrôza! Karla zoči voči väzenskému psychiatrovi retrospektívne vykresluje svoj životný osud plný absurdnosti a intrapsychického násilia a popri tom odhaluje sériu brutálnych vrážd. Celý čas si môžete vytvárať vlastný názor a profil ženy, ktorá bola bytostne prítomná pri všetkých vraždách a v závere si ich môžte porovnať s názorom odborníka. Je to film pre silnejšieho diváka, nápor na psychiku je veľmi silný. A čo sa stalo s tým psychopatom, to pán režisér trošku nedotiahol.. (09.01.2007)

Proti téhle decentnosti že se protestovalo? Kvůli obscénním výjevům to být nemohlo, protože Bender ani jednou neukáže nic, u čeho by se drsnějšími filmy jen trochu ošlehaný divák otřásl. Ve všech scénách, kde se obětem děje něco špatného, se kamera soustředí na záběry hlavní hrdinky, popřípadě Paula, a z tohoto schématu nikdy nevybočí. O mrazení v zádech si tak divák může nechat jen zdát. Na druhou stranu nespokojenost Kanaďanů chápu, protože je trochu cítit, že scénář a vůbec celý film je šitý horkou jehlou, aby se vše natočilo dříve než téma začne být vyčpělé a nějakých emocí vyjadřujících soustrast k obětem se nedočkáme. Přesto (nebo možná právě proto), že je snímek natočen podle skutečných událostí, se postavy chovají dost nesmyslně. Paul je zrůda a Karla je hlupák, když se nechává mlátit a ještě Paulovi zprostředkovává oběti a všechno schovává za věty o partnerově napravení. Nijak potom není vysvětleno, proč se z ní ve vězení stala rafinovaná dáma s vysokou inteligencí, marně se pokoušející dosáhnout alespoň špetky lstivosti á la Sharon Stone v Základním instinktu. Takže přestože to vypadá, že jenom kritizuji, díky dobře zahranému Paulovi a solidní atmosféře jsem se dopracoval až někam k 55%, ale podruhé už bych se nedíval, protože není proč. Pokud si přečtete dějovou synopsi, nic moc nového od filmu nedostanete. (07.01.2007)

Laura Prepon v roli Karly Homolky je buď úplné herecké poleno, alebo je kľúčovým zámerom tvorcov skresliť skutočnosť. Žiadny originálny pohľad na skutočné udalosti sa však vo filme nekoná. Práve naopak, Karla Homolka v spornom podaní L. Prepon vyznieva ako poľutovaniahodná naivka, ktorá v ošiali lásky nekriticky plní všetky priania a príkazy svojho šialeného manžela Paula Bernarda. Patologický vzťah vyústi do brutálneho domáceho násilia, ktoré strieda vražedná mánia. Aj z kriminálnych činov vychádza Homolka ako úbohá týraná žena, ktorá okrem spoluúčasti na vraždách vôbec nemá na výber. O to prekvapivejšie je potom rozhodnutie väzenského psychiatra, ktorý zamietne možnosť predčasného prepustenia "chuderky" Karly z nápravného zariadenia. Rozhovor psychiatra a vrahyne, ktorý mal vytvárať rámec príbehu a umožniť prienik do chorej mysle známej kriminálničky, je len ďalší neprirodzený pokus tvorcov filmu, umelý ako PVC. Škoda premárnenej šance. (17.10.2010)