Atrakce švédského zájezdu

Velmi zvlášní film, který ale vnímavému divákovi ulpí v paměti. K tomu, aby ho mohl pochopit a odpovídajícím způsobem zhodnotit, musí ovšem divák znát alespoň základy jugoslávské historie a vývoj národnostních problémů v této těžce zkoušené zemi. Nepochybuji o tom, že většina zdejších účastníků fóra nemá ani páru o tom, co byla chorvatská Ustaša, kdo byl Ante Pavelič, kdo byli srbští četnici. Režisér se snaží do filmu včlenit skoro vše, což je nemožné. Uvidíme nevýhody života v socialismu s tehdejší neschopnou byrokratickou strukturou (Problém s kamiony, které ohrožují vesničany, je ovšem u nás mnohem výraznější v současnosti.), ale i v Západní Evropě se všemi těmi peepshow, striptýzovými podniky a drogovým boomem. Ve filmu jsou také kritizovány životní podmínky Jugoslávců žijících na Západě. Film plave mezi žánry od satiry přes drama až po černou komedii. Závěrečné scény opravdu připomínají Tarantina ale hlavně vizionářsky předznamenávají budoucí válečné konflikty v Jugoslávii. Režisér tímto filmem předběhl dobu a zůstává nepochopen tak, jako byly nebo ještě jsou nepochopeny jiné novátorské filmy (příkladem Dědictví aneb…., Ulovit miliardáře). Poznámka: Film je již nyní možné vidět s českými titulky. (22.06.2012)

Tak jsem si myslel, že Olmerova Nahota na prodej je takovou Latimérií podivnou v našich filmových vodá a ejhle, ona má straší sestřičku. Na rozdíl od té naší šílenosti má ale tohle nějaký koncept a drží si to určitou příběhovou linii. JEdnotlivé příběhy spojuje jako jako zlatá niť švédský autokar, který si to v posledním roce našeho socialismu štráduje východní částí Evropy. Jelikož režim už byl v posledním tažení, bylo možno si u naší dějové linky odehrávajícíc se v ČSSR si dělat z lecčehos nefunkčního srandu. Z Německa pak jistě diváka tehdejší doby musely rozbunzírovat erotické scény z nočních klubů v Hamburku, které tam ale byly něco tak přirozeného jako kazdodenní vyvážení popelnic popeláři. Z hlediska diváckého mne film svým dějem moc nezaujmul i když jsem byl místy zvědavý co bude dál. Ovšem jako otisk doby na níž plynule navázaly naše divoké devadesátky je to dílo naprosto dokonalé! Film je svým způsobem i vizionářský, už tehdy režisér lehce naznačil to Jugoslávské národnostní kvašení, které jak víme vyvrcholilo občanskou válkou a jejím rozpadem již o pár let později. Tohle si asi budu muset dát ještě jednou, páč mně to docela zaujalo. Zatím dávám za tři pytlíky. * * * (08.08.2020)

Tak teda jedna hvězdička. A to jen z toho důvodu, že si netroufám film označit rovnou za odpad! Vůbec totiž nechápu, proč když je film mluven česky jen z jedné třetiny, proč není zbytek opatřen titulky. Nebo že by se mi jen nezobrazovaly? Takhle mi zřejmě unikaly nejen nuance, ale patrně i důležité momenty děje. (Sobota 13.03.2010) (13.03.2010)

Další ze zapadlých úletů těsně předrevoluční doby, tentokrát v Jugoslávské režii. Specifický balkánský pohled, díky kterému mi vždy připadali hrdinové z jihovýchodu divní, nasměrovaný na nás, ovšem dává překvapivé vyznění. I my jsme divní! Doporučuju také i jen z toho pohledu, co bylo dřív možno ve filmu vidět a slyšet. Rozhodně je ale díky tomuto filmu jasně patrné, že dnes jsme úplně jinde. A rozhodně neříkám, že všechno šlo kupředu. (07.01.2015)

Nevadilo by mi víc rovin vyprávění, v Atlasu mraků se poodařilo velice dovedně skloubit šest příběhů a nebyla to věru špatná podívaná. Zde se prolínání příliš nezdařilo, ode všeho trochu, ale ve výsledku kde nic tu nic. Ale vnímala jsem pokus o multikulturní přehled. Pobavily drobné žertíky (počítání tříletého chlapečka, spící rošťáci s helmou na hlavě). Místy nevychytané drobnosti. Autor, po kterém se po natoční filmu slehla zem. (13.03.2015)