Babička

Literární předloha je zabijákem sexuálních představ, film šel ještě dál a semenné váčky mně rázem prudce vyschly. Coby špatný hospodář opravdu neskáču pro každé pírko skrz výlohu venkovské Jednoty, dokonce nezametám ani dvorek, nauka o hospodářských zvířatech mě fakt nikdy plně nepohltila a kynologem kvůli Sultánovi a Tyrlovi jsem se také nikdy nestal. Babičku jsem kdysi vlastnil v salátovém vydání, pár stránek chybělo, některé dokonce padly za oběť bujarému období, kdy jsem nad ránem neopouštěl toaletu po následcích míchaných nápojů. Ovšem Božka Němcová to své proslulé dílo sepsala barvitě, což se do téhle verze nepřeneslo. Mechanický sled scének mě těžce iritoval, tudíž rozhodně více ocením pozdější Moskalykovo režijní uchopení. Tuhle černobílou nudu nebylo tak těžké překonat. Moskalyk do toho vložil cit, dramatický falus i zdatné herecké představitele. Brzková s Tánskou jsou až moc ve svém hereckém projevu svázané a zatížené proslulým knižním fasciklem, což se pozdější barevné verzi podařilo odbourat. Čáp je ve své režii neskutečně (dokumentaristicky) popisný. Raději si dám odlehčenou verzi s Líbou Šafránkovou, tahle mě (sexuálně a divácky) neuspokojila. 4/10 (07.12.2019)

U Babičky - knížky jsem se nikdy nedostal přes pár prvních stránek, ačkoli to byla povinná četba, neb to bylo k uzoufání nudné. Film těžko mohl dopadnout jinak. Ovšem musí se uznat, že babička má dobré hlášky, např. ve světnici nesmí být drobečky, neb jinak duše v očistci úpí... a tak šup s nimi do pece. Ale jinak mi jako osobnost moc příjemná není... něco jí v mládí natloukli do hlavy a ona se toho pořád drží jen proto, že jí to bylo kdysi natlučeno, samostatně o tom neuvažuje. Doplnění v r. 2013: Tak jsem nakonec Babičku coby knížku přečetl. A zklamalo mě, jak málo se film držel předlohy. Brzková měla určitě víc zubů než předepsané čtyři, a ve snímku zcela chyběly scény, podle mého názoru velice zajímavé: kniha str. 10: "Když neměla babička ani venku, ani v domácnosti co šukat, seděla nejraději ve své sedničce", a zejména str. 96: "Pan myslivec šoustal rukávem krásný lovecký nůž (neboť byl v celé parádě)". (22.01.2012)

Príjemný film s nejakými poučeniami od starej babičky, ešte mnohými rozpačitými hereckými výkonmi, vlastne aj scenáristicky je to jednoduchšie, ale ako taká rodinná romantická minidráma to nebolo zlé. Nežasol som, ale toto ako taký pravý oddychový a príjemný film treba aspoň trocha pochváliť. "Babička, kytička, písnička" ešte tak skvelo nefungujú, tie zažili vrchol až v 50., 60. a 70. rokoch 20. storočia ohľadom Československa. Na mnohé svetové diela ako Diktátor, Cirkus, či mnohé filmy napríklad od Laurela a Hardyho to nemá, ani doma to nie je nejako veľmi známe, ale priemer zaslúžený. (16.01.2013)

Nadprůměrné dílo české kinematografie protektorátní éry se ne náhodou soustředilo na jednu z nejkrásnějších a největších knih naší literatury - BABIČKU tragické Boženy Němcové. Úcta a láska k prostému českému člověku, vůle po životě ve vzájemné úctě a klidu i smíru, jimiž je možno také řešit lidské spory, to všechno je vtěleno do tohoto mimořádného díla. Mnoho napoví jména tvůrců scénáře (Karel Hašler, Václav Wasserman) i režiséra (František Čáp, pozdější spoluzakladatel moderní jihoslovanské kinematografie titovské éry). A ještě více dopoví výkony - a následně i jména - hlavních představitelů. Terezie Brzková se stala přímo symbolem moudrého vědoucného ženství Magdaleny Novotné; Tanské mladičká Barbora-Božena Němcová by snad i dodatečně měla být doceněna; další spolukomentátoři tu vyjmenovali řadu srovnatelných alternativních hereckých kreací. Bez těchto zvláště účinných forem protinacistické rezistence není možno postihnout hloubku odporu a nepřátelství, které naši předkové chovali vůči německým okupantům, a následně i postoje, které vedly k nedoceňovanému Květnovému povstání českého lidu. Tragičnost tohoto nacisty a henleinovci vynuceného ukončení dlouhostaletého německo-německočeského soužití vynikne i na příkladu samotné Němcové. Zatímco z Barbory Panklové se stala horoucí česká vlastenka a hvězdná spisovatelka i tragická veřejná činitelka své doby, její bratři, další postavy BABIČKY, se do rodných Ratibořic podívali v roce 1866 jako Němci, vojácí okupační pruské armády. Půdorys vlasteneckého sentimentu v nejlepším slova smyslu, který do filmu vnesl zřejmě právě Karel Hašler, budí i po desetiletích oprávněný respekt. A úctu a vážnost, které nemají daleko k slzám vykoupení a katarze. (20.10.2007)

Jakkoliv je z dnešního pohledu zpracování naivní a úsměvné, myslím že je to zpracování, se kterým by i  Božena Němcová byla spokojena. Jakkoliv některé herecké výkony působí úsměvně (především Leopold s jeho nabubřelostí poskoka, který má uniformu), jsou zde na druhou stranu výkony dokonalé (babička a Viktorka). Některé věty jsou pak nadčasové (Lidé zpanštěli a staré poctivé české zvyky jim nevoní). Za mne nejlepší zpracováním, kde práci herců, scénáristy a režiséra doplňuje kamera a také černobílé zpracování. Své kouzlo má nepochybně i to, že zpracování ze 40. let jaksi odpovídá mé představě o "tehdy, za časů babičky" více, než zpracování pozdější. (21.07.2022)