Babička

Nezapomeň na zem, ze které jsi vyšla. Je to matka nás všech. Nezapomeň, co ti babička říkávala. Pamatuj, že jsi krev mé krve. Babička. Klenot českého písemnictví. Idyla venkoncem pohádková. Dílo dojímající i burcující. V režii ambiciózního Františka Čápa se z ní stal velkolepý manifest svobody, lásky a života, jakési zrcadlo duše českého člověka, který ani na okamžik, i ve chvílích pro něj těžkých a zlých, nezapomněl myslet, cítit a chtít. Je-li Terezie Brzková tou nejlaskavější a nejvroucnější babičkou, tedy přesně takovou, jak ji na stránkách svého románu zpodobnila sama Němcová, je to nesporně zásluha této významné plzeňské herečky, která tu ve svých pětašedesáti letech vlastně zahájila úspěšnou filmovou kariéru. Totéž platí i o ostatních: Marie Glázrová je ideální představitelkou vznešené, ale spravedlivé kněžny, Nezvalův myslivec se natrvalo vrývá do paměti diváků svým uhrančivým pohledem, v němž se zračí ďábelská jiskra i velká něha, a Štěpničkové Viktorka, to je strhující portrét raněného ženství, nepatetický a přitom velmi dramatický, plný jemných záchvěvů lidské tváře. Čápova Babička je vpravdě odvážnou a spontánní reakcí na prolévanou krev a tyranii nacistických znásilňovatelů svobody. Dodnes fascinující síla ryzího vlastenectví pak s sebou strhává i současného diváka. Ten dojetím i hrdostí nenalézá dalších slov. (06.10.2008)

Tak tuhle babičku nemohl nikdo opravdu filmově ztvárnit lépe než Terezie Brzková. Tak nějak jsem si takhle vytvořil o ní představu. Tichý hlas plný krásného českého jazyka laskavých slov, byť už dnes takřka zapomenutých: kanafaska, sednice, fěrtoch, špacír a konečně nádherné věty (Nezapomeň nikdy na zem, ze které si vyšla …je matka nás všech) a kácející jabloň mě fakticky dojalo. Tím spíše, když jsem si uvědomil, že se tenhle prastarý film točil na počátku protektorátní doby a šel na plátna tehdejších českých kin a měl odvahu filmařského ducha. Též nelze opominout malebnou krásu luk a hučícího splavu, která je zde citlivě skoro až básnivě natočená. Symbol nezlomnosti babiččina moudrého stáří provází krásně celým filmem. (30.10.2009)

U Babičky - knížky jsem se nikdy nedostal přes pár prvních stránek, ačkoli to byla povinná četba, neb to bylo k uzoufání nudné. Film těžko mohl dopadnout jinak. Ovšem musí se uznat, že babička má dobré hlášky, např. ve světnici nesmí být drobečky, neb jinak duše v očistci úpí... a tak šup s nimi do pece. Ale jinak mi jako osobnost moc příjemná není... něco jí v mládí natloukli do hlavy a ona se toho pořád drží jen proto, že jí to bylo kdysi natlučeno, samostatně o tom neuvažuje. Doplnění v r. 2013: Tak jsem nakonec Babičku coby knížku přečetl. A zklamalo mě, jak málo se film držel předlohy. Brzková měla určitě víc zubů než předepsané čtyři, a ve snímku zcela chyběly scény, podle mého názoru velice zajímavé: kniha str. 10: "Když neměla babička ani venku, ani v domácnosti co šukat, seděla nejraději ve své sedničce", a zejména str. 96: "Pan myslivec šoustal rukávem krásný lovecký nůž (neboť byl v celé parádě)". (22.01.2012)

"Promiňte, maminko, nemyslela jsem to zle !!" - "Já vím, Terinko, doba je zlá !! Lidé zpanštěli a staré poctivé české zvyky jim nevoní.." To by se babička, a rozhodně i naše největší spisovatelka Božena Němcová, divila, kdyby se měla nedej Bůh dožít těch dnešních časů !! Nicméně proti Čápově filmové adaptaci jednoho z nejzásadnějších děl naší literatury by zřejmě neměla mnoho námitek, stejně jako já, navíc řekne-li se Magdalena Novotná, vybaví se mi vždy tvář zde famózní Terezie Brzkové, jakkoli bychom se zbytečně pouštěli do srovnávání s verzí podstatně mladší, totiž tou Antonína Moskalyka.. Pravděpodobně nejupřímější, paradoxně ve své naléhavosti, filmová moralita, jakou jsem měl tu čest vidět.. (31.01.2015)

Toto skvělé dílo můžu vidět mnohokrát, neboť závěrečný konec má stále stejnou sílu i dnes, kdy si vzpomenu na svou již zesnulou babičku. Oproti pozdějšímu barevnému zpracovaní pohádkovější a malebnější s perfektně načasovanou dramatickou hudbou. V oblibě ho má každý, kdo podle tohoto předobrazu stejně krásně vnímá některou se svých vlastních poznaných babiček. Terezie Brzková totiž jakoby vypadla z knižní předlohy. (06.03.2010)