Ima, ai ni jukimasu

Opět asijská kinematografie ukazuje svojí sílu, kdy je všechno natočeno s ohromným citem a ve výborný audiovizuální podobě, která všechno ještě umocňuje, jenže abych pravdu řek, tak Ima, ai ni yukimasu mi nepřišlo zase tak dechberoucí, abych tomu musel dávat plný hodnocení, kór když jsem asi 2 dojemný scény prozíval (10.09.2008)

Nádherný film... Jeden z nejkrásnějších, nejromantičtějších, nejprocítěnějších, nejemotivnějších a nejlepších filmů, co jsem kdy viděl... Jak zpracováním, hudbou, přírodou, tak herci. Takumi a Yuji to zahráli naprosto perfektně, procítěně, dokonale... V neposlední řadě příběhem, který je prostě krásný... Málokdy se u něčeho rozbrečím... Tento film budu mít v hlavě ještě dlouho, krásný zážitek... (30.07.2008)

Mnoho zemí dalo vzniknout spoustě výborným, dechberoucím a vůbec jinak úžasným, či památným filmům, které vynikají příběhem, inovátorstvím, řemeslným zpracovaním, nebo nečím jiným. ____ U všech těchto snímků (jakkoliv jsou vynikající) však přesto postrádam cosi, čemu soukromě říkám "pure soul" filmu. Je to čiste můj popis čehosi abstraktního, co neumím jednoduše popsat, ale jehož přítomnost vycítím a je jasně patrná už od prvních okamžiků filmu. Takovéto filmy ve mně zanechavají hlubokou brázdu pocitů, které mě dlouho hřejí a těší kdesi uvnitř, a na než je nemožné zapomenout. Jednou z velmi mála zemí, v jejíž produkci tento prvek nachazím, je Japonsko. A jedním z mála takových klenotů je "Ima, ai ni yukimasu".____ Jediný záběr zde nepostrádá svůj smysl a pevně dané místo, jediné vyřčené slovo není zbytečné, jediný pohyb bezúčelný. Herci jsou skvělí, příběh dokonale vypointovaný a tak přesně dávkovaný, že jsem se od něj ani na vteřinu nedokázal odtrhnout... ____ Tohle vsechno normálně ale stejně nestačí, abych byl z filmu tak unešený, ze by mě to přinutilo psát tento text. To něco, co je zde navíc, bohužel neumím popsat. Je to duše filmu. ____ Možná ji v něm můžete také zkusit najít, chce to jen nebát se hledat. Konečně... Jestli tam je, nebo vám lžu, poznáte jen vy sami. (25.05.2006)

Jak vysvětlit malému dítěti, že smrt maminky není jeho vina? Že kdyby nezlobilo a uklízelo si pokoj, mělo dobré známky a dojídalo večeři, nic by to nezměnilo na faktu, že je pryč.., že odešla na svou vlastní hvězdu. Snad jedině kdyby se stal zázrak a maminka se s kapkami deště, jak slíbila, na šest týdnů vrátila zpět do srdcí a životů svých blízkých.. Japonské romance jsou žánrově tak čisté, že člověku ke konci nezbyde nic jiného než uronit slzu a pousmát se nad tím, jak ho dokážou emocionálně zničit. Be With You, před časem nejčtenější román, loňský kasovní trhák japonských kin, je pohlazení po duši. Nemá žádnou monumentální hudbu, jen pečlivé vybrnkávání.., žádné dechberoucí exteriéry, scény průhledné skrz naskrz nic, co by očividně hrálo na efekt. Má ale plno nápadů a otevřené srdce, díky kterému se úchvatně povedly převést na plátno. Nedám na svou Koreu dopustit, ale filmy jako je Sekai no chushin de, ai wo sakebu i jako Ima, ai ni yukimasu aaaach. Jednoho až zamrzí, že život není film.. (16.07.2005)

Já ty zdejší potoky slz a hromadné filmové orgasmy prostě nechápu. Mě emočně film nezasáhl ani malinko. A kdyby mě jen emočně nezasáhl. On mě dokonce ani trošku nebavil a ani vzdáleně se mu nepodařilo mě nějakým způsobem zatáhnout do děje. Do děje, který má dvě hodiny a přitom pojednává relativně o ničem. Kupodivu mě dokonce iritovaly i obě krajně nesympatické hlavní postavy. Zážitek nevylepšil ani můj brzký skromný odhad, že až přestane venku pršet, tak se paní opět vrátí tam, odkud přišla. Hluboce se omlouvám všem citově labilním nadšencům, ale tohle mě dost minulo. Těší mě snad pouze fakt, že mě to neminulo samotného. (15.08.2016)