Karol - človek, ktorý sa stal pápežom

Doznávám, že jsem nečetla (zatím) žádný životopis Karola Wojtyły, od roku 1978 biskupa římského, kterého dalo světu tolik zkoušené katolické Polsko. (Asi proto, že jsem vždy dávala přednost jeho nástupci - Josephu Ratzingerovi.) Šlo pro mne o první komplexnější seznámení s touto světovou osobností. První dva díly mini-série se soustředí na Polsko. Polsko, zastíněné temnotou německého nacismu, kterou okamžitě poté nahradí socialismus pod taktovkou Sovětského svazu. Ve sporu s těmito novodobými podobami zla mladý literát a herec poznává, že byl vyvolen pro kněžskou dráhu a tomuto poslání zasvětí svůj další život; vnějškově plnění jeho poslání vypadá jako postup církevní hierarchií až k Svatému stolci. Závěrečné dva díly se již věnují Karolu Wojtyłovi - 264 papeži a světu, světu nemocnému špatností, která má nesčetně podob; normalizačně sofistikované násilí odumírajícího socialistického bloku, jeho porážka a nahrazení svobodou bezhlavého honu za bohatstvím; blahobytný kapitalismus západní bezduché Evropy; krvácející Jižní Amerika, proměněná v arénu, do které jsou vháněny nedobrovolné oběti soupeřících pozemských super-mocností; … . (Nemělo by se zapomínat, že to nebyli jen nacističtí socialisté, či socialisté sovětští, kdo vraždil katolické duchovenstvo; zatímco v Polsku ubíjeli komunisté k smrti Jerzyho Popiełuszka, vraždily eskadry smrti při mši Óscara Romera.) Netřeba do detailů přepisovat každý životopisný detail; to čím na mne toto filmové dílo působilo byla primárně nálada a proto jsem si jej zamilovala. Kdosi tu psal, že film je plný patosu, patrně ano. Možná i proto si jej lze zamilovat. Tak jako si můžete zamilovat jen příběhy z legend, z mýtů, příběhy, kdy můžete odložit, alespoň na chvíli, svůj skepticismus, zatvrzelou racionalitu, a bez jejich břemene jen uvěřit. A to je úleva - uvěřit, že ještě existuje Dobro, že Dobro může zvítězit nad Zlem. A uvěřit i v to, že je možné porážet i malá zla, zla z našeho světa, ta bezduchá a ubohá zla, se kterými se denně potkáváme a ve větší či menší míře je máme i v sobě. (29.09.2020)

Už sama inspirující osobnost Karola Wojtyly stojí za zhlédnutí tohoto (byť celkově dost dlouhého) filmu. Herci i zpracování jsou možná televizní, ale příběhu to příliš neubírá. Myslím, že životní okamžiky tohoto pozoruhodného člověka byly vybrány velice zajímavě. Mně osobně vadily především příliš zdlouhavé a přesné scény z nemocnic. Osobnost Karola Wojtyly nelze uzavřit do filmu, to je potřeba si uvědomit a s tím se i dívat. Zajímavé komentáře: Hedka, mrksik, dr.jacoby, Zirael. (02.02.2013)

Azda najlepší životopisný film o pápežovi, aký tu bol. Komplexný, silný, dojímavý a s obrovským posolstvom. Ten pápež prežil všetko. Nacistov, boľševikov i neomarxistických zvrátencov, ktorí v jeho dobe ešte len začali útočiť. A napriek tomu každého dokázal odzbrojiť svojim láskavým prístupom. Pútavý život i príbeh a všetko malo obrovský zmysel. Zanechal nezmazateľnú stopu. A Morricone svojou hudbou vedel, kedy pritlačiť. Na televízny formát proste naddielo. (20.04.2022)

Tak tohle na mě zapůsobilo. Viděla jsem Karola úplně náhodou před několika lety někdy o vánocích v televizi a i když jsem to neviděla od začátku do konce, tak si určité scény pamatuju dodnes. Rozhodně to není zpracováním ani herci, to bylo dost televizní, ale příběh má hodně co do sebe. Budu si muset tento film někdy zase osvěžit. (26.09.2012)

Tento blok štyroch televíznych filmov by sa mal podľa správnosti rozdeliť na dva samostané filmy. Prvé dve časti sa nazývajú : Karol - človek, ktorý sa stal pápežom a opisujú ťažký život poľského študenta, herca a aj robotníka Karola Wojtylu. Pokračovanie s názvom Karol - pápež, ktorý zostal človekom sa zaoberá životom pápeža Jána Pavla II. od jeho menovania do funkcie pápeža, až do jeho smrti. Zaráža ma, že tu na CSFD pri hercoch nie je uvedená hlavná postava, ktorú stvárňuje Piotr Adamczyk. Hudba Ennio Morricone. (04.01.2006)