Odpočítávání

Velmi drsné, ale proč vlastně ne. Pokud je někdo tak naivní a myslí si, že takto nikdo na světě nezískává informace, měl by se jít zahrabat. Film popisuje jadernou hrozbu a kdyby skutečně nastala, zobrazené mučení ve filmu, by o proti skutečnosti byla procházka růžovou zahradou. Tento film není o jaderné hrozbě, milionech obětí, ani o mučení. Tento film apeluje na diváka aby přemýšlel, kdo je vlastně ten zlý. Je to ten, kdo mučí, nebo ten, kdo mu to nařizuje? Je to terorista, nebo vládá? Svůj názor jsem si udělal. 68% 16.08. 2010 (16.08.2010)

Tak tady jsem byla napnutá jak struna celý film. Velmi dobrý thriller, ve kterém mě štvala jedině vyšetřovatelka FBI v podání Carrie-Anne Moss, protože se pořád tvářila, jakoby ona byla ta nejvyšší autorita a celá její morální dilemata mi lezla na nervy. Ano, berme ohledy na lidi, ale tohle nebyl člověk. (26.07.2010)

Výpravou televizní film, u kterého je evidentní, že většina financí šla na platy ústředního tria a na zbytek ansámblu se již jaksi nedostalo, takže se obsadili "béčkaři". Což se v nejedné scéně nepěkně projeví. Zároveň je to i film, který se tváří, že je vychcaný jak mraky a napínavý jak kšandy. A místy takový skutečně je. Bohužel však pouze místy. (28.05.2010)

Kde nestačí Bushův teriér Barney, servírující uprostřed Ramadánu vepřovou kotletu na porcelánovém talíři s ručně malovaným motivem Davidovy hvězdy, nastupuje strejda inkvizitor S.L.Jackson, jenž poté, co si vytře zadnici tištěnou verzí Ženevské konvence, začne pomocí stupňujících se levelů tortury vytvářet pohodovou atmosféru ke kladení dotazů. Pak nezbývá, než věřit, že bolest, hlavně ta psychická, je schopna přinést odpovědi, nejlépe pravdivé.. Tenzní hrátky s morálními dilematy na pozadí aktuální hrozby teroru a nastolení otázek, kam až lze zajít v zájmu ochrany obyvatel a státních zájmů, vás přibijí do křesla a donutí přemýšlet, kdo má vlastně celou dobu triumfy v rukou. Osobně to vidím tak, že kdo si hraje s ohněm, musí počítat s tím, že bude přinejmenším cítit kouřem a nebo přímo zuhelnatí, obzvláště když ohrožuje na životě ty, co se ohni z daleka vyhýbají. Takže nešetřit proudem, nedbat na pěstěné nehty a nějakou lidskost projevit až v případě, že se z ní nestane soupeři nahrávající slabina.. Až na výkon Trinity, u které jsem jen čekal, kdy jí zazvoní telefon v budce a ona konečně zmizí, nemám sebemenších výhrad a za ten finiš s překvapením pod plachtou u extended version, který mi připomenul povídku, co jsem kdysi dávno napsal, přihazuji ještě jednu červenou pěticípou. Allah bless United States! (30.03.2011)

Velmi vydařené ztvárnění naší současné posedlosti násilím, na které jsme schopni se ale dívat pouze na televizní obrazovce, a tak vůči němu otupět. Přestože jsme dennodenně zahlcováni informacemi o teroristických útocích nebo válečným zpravodajstvím, jsou tato data natolik odosobněná (televizní noviny k večeři proložené "zvířátkem nakonec" nebo strohá čísla mrtvých v novinách při ranní kávičce), že nejsme schopni si naplno uvědomovat jejich dopady. Války, a koneckonců i terorismus, se staly něčím, co je spíše realitou "tam někde", v bezpečném světě za obrazovkou a my sami spíše pociťujeme na vlastní kůži opatření (omezování svobod), která z nich vyplývají. Tuto absenci násilí a vzrušení v našem životě si pak musíme kompenzovat sledováním akčních filmů a seriálů, které nám alespoň zprostředkovaně umožňují stát se na chvíli buď lovcem, nebo lovenou obětí (případně obojím najednou), a zažít tak příval adrenalinu. Jenže tato náhražková forma prožívání vede k tomu, že v našich skutečných životech přestáváme rozlišovat mezi realitou a filmem (11. září i Armageddon většina z nás "prožila" na obrazovce, jsme si jisti, že mezi tím zpětně opravdu dokážeme najít podstatný rozdíl?), a tak fikci až příliš zabudováváme do našeho světonázoru, a naopak skutečnost podvědomě zasunujeme do pozadí jako další díl nekonečného seriálu na pokračování. Násilí, mučení, agrese, vraždy - to vše je sice v nějaké povrchní formě součástí našich životů, ale je to pro nás nemyslitelné, dokud se s tím nesetkáme na vlastní kůži. Zdá se, že léčbou šokem může dojít ke konečnému prozření ("We're fucking human beings!") a uvědomění si nesmyslnosti brutality. Jak snímek naznačuje, náprava celku musí začít od jedince a jeho osobní zkušenosti, nikoli veřejným prohlášením hlavy státu, které sice dosáhne najednou k milionům, ale v hromadě tisíce bezvýznamných zpráv zapadne jako součást jednoho velkého virtuálního mýtu, o kterém si vyprávíme na dobrou noc, abychom mohli klidně spát. _____ P.S.: Provokativní (myšlenkově i politicky) je také vyobrazení "hlavního teroristy" jako původně amerického občana; skoro jako kdyby ten "terorismus" měl původ v našich řadách a v naší kultuře, že? (02.08.2010)