Posledná zima

Za poctivé a trpělivé budování stísněné paranoidní atmosféry palec nahoru, za finální rozuzlení palec do kyseliny. Pokud vyhledáváte filmy na způsob "odříznuti od světa s neznámým zlem za zadkem" a pokud máte rádi Rona Perlmana, zvládnete to bez usnutí, jestli čekáte něco jako Věc a byť jen špetku tvůrčí originality, budete zklamáni. Všechno vypadá sice pěkně a nadějně, ale ústí do něčeho, co vůbec nikoho nezajímá a na co si nikdo nikdy nevzpomene, Škoda. 55% (14.06.2017)

Last Winter je samozrejme kvalitatívne niekde inde ako The Thing a tieto dva filmy by som neporovnával, každopádne asociáciám na Carpenterove dielo som sa neubránil. Ako už tu bolo spomínané, budovanie atmosféry bolo viac než dobré, strach z nepoznaného v kombinácii s chladným a drsným prostredím navodil tú správnu tepovú frekvenciu. Ako už naznačil Wormboy, posledná 15 minútovka mi prišla byť šitá horúcou ihlou, samoúčelná, zbytočná, nedotiahnutá s wtf vyvrcholením... Celkovo je to taká dobrá vecička pred zaspávaním, ktorá spôsobí mierne mrazenie, mierne pousmiatie a nič nerieši... (11.02.2008)

Filmečky odehrávající se v ledových či zasněžených pustinách mám docela rád, zvláště když se jedná o nějaké psychologické drama, nebo takovou Carpenterovu Věc a tento film je k ní mnohými přirovnáván. S čímž se nedá moc souhlasit, protože spolu nemají společného téměř nic. A vzhledem právě k tomuto přirovnání, na které jsem se nechal nalákat, jsem byl po rychlém „vystřízlivění“ tak trochu zklamán. Nejde vyloženě o špatný film, ale přece jenom jsem očekával něco jiného. Hlavní problém je v tom, že něž se tam začne vůbec něco opravdu zajímavého dít (nepočítám handrkování milostného trojúhelníku) je skoro polovina filmu v prdeli. Jako ono se fajn kouká na zasněženou krajinu a pozvolna stupňující se napětí na základně – psychologická stránka filmu byla totiž mnohem lepší a propracovanější než ta hororová, co si budeme (nebo spíš nebudeme) nalhávat, ale když už šlo o horor, tak jsem tak nějak očekával i tu hororovou náplň příběhu a ta přišla až záhy. Ovšem ve formě, že mi málem vylezli oči z důlku tou digitální hrůzou (duch losa ve formě Wendiga, žádné velké terno se tak tedy nekonalo). Asi nejlepší je pasáž s pádem letadla a jeho následky. V těchto chvílích byly mé choutky alespoň částečně ukojeny. To co však následovalo v samotném závěru, se však nedá snad ani slušně okomentovat. Nemyslím tím onen postapokalyptický záběr na opuštěné město, nýbrž putování dvojice Pollack – Hoffman a jejich osud. Bída třená nouzí a jeden z nejubožejších závěrů u podobně laděných filmů. Až jsem se divil, že Ron Perlman do něčeho takového lezl. Dalo se z toho rozhodně vytěžit mnohem více. Takhle jde jen o obyčejný průměr nic víc. 50% (28.07.2019)

Mysteriózny environmentálny horor, ktorý sa nezaoberá klasickou katastrofickou schémou "čo bolo potom", ale berie si na mušku koncept toho "čo bolo predtým". Nielen týmito znakmi ma však zaujal. Má silnú atmosféru, tušenie neznámeho sa mení na strašenie, hrozbu, mystiku, horor, apel... Je pravda, že záver mohol byť menej polopatistický, stačilo by podľa mňa vypustiť tie televízne správy. 3,5* (07.02.2008)

Podobných hororov ako je Vec o bezvýchodnej situácii skupinky ľudí uväznených za polárnym kruhom nie je veľa. Veľkou prednosťou The Last Winter je tajomno. Nijak sa tu nevysvetľuje prečo sa deje to čo sa deje, čo tentoraz nie je na škodu, práve naopak. Divák sa teda môže ľahko stotožniť s postavami. A staré známe pravidlo, že čo nie je vidieť toho sa bojíme najviac, tu platí ukážkovo, čoho sa tvorcovia nevzdali až do samotného záveru a ten ma potešil tak, že i vzhľadom na súčasné hodnotenie s kľudným svedomím prihodím ešte jednu hviezdu, pretože takéto malé vydarené filmy majúce svoje kúzlo si zaslúžia podporiť. PS: To počasie je fakt nejaké divné! (05.03.2008)