Faktótum

Pochopitelně, že se tenhle film nebude líbit nikomu, kdo nikdy nechcal do umyvadla. Stejně tak neosloví jeho poetika toho, kdo nikdy neměl filcky, kdo aspoň jednou týdně do rána nechlastá a celý den pak mátoží se s opicí, kdo se zvysoka nevysral na svého šéfa, když mu kázal moudra a kdo v baru nesbalil holku, aby ji hned ten večer u flašky skotské opíchal. "Bejt tvrďák se vyplácí, svět patří těm, co se neposerou..." Tak tak Hanku (Charlie :-), tys to dávno pochopil a dávno ses jim na to vysral... Tohle melankoholické drama o každodenní marnosti živo(t)-bytí jednoho lůzráka >na okraji< vás nemusí okouzlit. Ale M.D. i jeho herecké partnerky T&T jsou výborní a děj je režírován právě tak plytký i blazeovaný, jako lajdák Chinaski je sám. Navíc ta scénka, kterak Hank si léčí filcky a Jan pak následně napravuje škody je nezapomenutelná. Skvělou hudbu neopomíjeje. Pomalu plynoucí děj téhle hořké >nekomedie< mi tak nějak evokoval Kaurismäkiho filmy, je to vpravdě evropský film s americkou duší! Výborný film na okraji. A to je faktótum - i když v tomhle případě tedy spíš FUCKTOTUM, že... ;-) (03.01.2007)

Je fakt, že mám s Henrym pár věci společných. Především to, že na svět, společnost a autority kouká skrz prsty a na sebe samého přes růžové brýle. Ale zase chlastat hned po ránu to nemusím. Matt Dillon jako Henry Chinaski je sympatická troska (bohém) a Lili Taylor coby jeho přítelkyně Jan se mi vic líbila v Arizona Dream. (18.05.2006)

Tak ne, že by to bylo vyloženě špatné, ale celé mi to přijde takové možná až příliš učesané a konformní. Není tu ani moc chlastu, ani moc sexu, ani moc trefných hlášek nebo opileckých scének. Zhýralý velikán Bukowski by si jistě zasloužil více. Ale přiznám se, že jsem ho nečetla, takže možná, že si ho představuju chlípnějšího, než ve skutečnosti byl. (07.01.2010)

Veľmi vtipná óda na život jedného sympatického lúzra. Film s trefným suchým humorom je žiarivým svetlom na skrytý herecký talent Matta Dillona. Výborné sú aj Marisa Tomei a Lili Taylor v rolách jeho čudáckych "mrdien". Plné hodnotenie nedávam iba preto, lebo úvahová rovina filmu nevykryštalizuje v niečo pevnejšie, respektíve mne bližšie. Až tak na dne ako hlavný hrdina som fakt nikdy nebol. Ako alternatívna zábava je to však rovnaká paráda ako čokoľvek od Jima Jarmuscha (04.07.2005)

Neambiciózní výkřik do ticha pro osobní potřebu, jehož čtení vás nezbaví zubního kazu, ani nezachrání černouška v Africe, takže ruce pryč, panstvo. Za svůj život jsem Bukowskiho románů, povídek, básnických sbírek a kdovíčeho ještě přelouskal jako šafránu a v současnosti jsem přesvědčen, že u něj víc než u jiných autorů platí přečtená jedna = přečtené všechny. Na jednu stranu mě na jeho osobě neskutečně irituje jeho nadutost, omezený pohled na svět, nesmyslná kritika ostatních autorů, kterým nesahá po špička penisu, psaní básní ve jménu kvantity nad kvalitou, nudné žvatlání o dostizích a jeho specialita - kritika veškerých politických postojů nebo forem aktivismu. Na druhou stranu ho však v jistých ohledech respektuji jako moudrého, životem protřelého veterána, holduji jeho naturalistickému stylu psaní, bezkonkurenčním popisům šoustání, chlastacích historek a všelijakých fekálností, jeho záviděníhodnému životnímu stylu a nakonec tomu malému procentu básní s nezpochybnitelným přesahem. Má oblíbená Bukowskiho kniha je Škvár, který považuji za jeho nejdospělejší, nejhlubší a nejzábavnější román. Teď konečně k filmu. Faktótum se zbavilo jediného významného neduhu Štamgasta, o kterém se Bukowski konkrétně vyjádřil - Mickey Rourke a jeho teatrální přehrávání. Dillonův herecký projev je úsporný, ale je to také jediný krok k dobru. Pokud se dobře pamatuji, tak kniha Faktótum byla více méně epizodní honba za prací a chlastem v první polovině špinavých čtyřicátých let a tvůrci děj nešikovně převedli do současnosti. Dillon Bukowskiho hraje dobře, ale je na něj málo ošklivý, jeho zasouvačky jsou moc zachovalé, košile moc čistá, interiéry moc čisté, dobře si pamatuji, jak si v knize museli utírat prdele novinami, protože neměli na hajzlpapír, všude je zkrátka málo špíny, sraček, blitek, šoustání a chlastání. V jednotlivostech se příběh filmu od knihy výrazně neliší, naopak struktura vyprávění je dost roztříštěná, tmel mezi epizodami je těžce nezáživný a vlastně i těm epizodám chybí šťáva, zkrátka a dobře na důstojnou adaptaci si ještě počkáme. (17.02.2013)