Faktótum

Tak tohle je dobrý, jenomže mám neodbytnej pocit, že to mohlo bejt ještě mnohem, mnohem lepší. Uvědomuju si, že si to myslím hlavně proto, že jsem docela velkej fanoušek Charlese Bukowskiho a spoustu jeho knížek jsem čet, a proto jsem od tohohle filmu čekal fakt hodně. Předchozí Hamerův film mě navíc dost bavil. Jenže i když je Faktótum vtipný a nikdo lepší než Matt Dillon pro roli Hanka Chinaskiho zřejmě neexistuje, jako celek ten film tak nějak nedrží pohromadě. Je to velká škoda. Myslím, že kdyby si tvůrci dali ještě pár měsíců práci se scénářem, přemítáním, co z Charlese vybrat a jak to použít na plátně a promýšlením výstavby filmu, určitě by to bylo k prospěchu věci. Ale stejně mě to dost bavilo i takhle. (17.11.2006)

Volná literární adaptace knihy (jde spíš ale o kompilaci několika děl) Charlese Bukowského nedopadla přesně úplně tak, jak jsem si představoval, neboť se z ní trochu vytratila nálada původních literárních textů a mírně se posunulo vyznění až někam směrem k žánru sociálnímu dramatu. Chvílemi jsem měl dokonce pocit, že se dívám na nějaký časosběrný dokument paní Třeštíková, Henry Chinaski mi připomínal třeba závislačku Katku tím neustálým koloběhem pokusů o nový start, nové zaměstnání, nový vztah atd. Tady se ovšem nejednalo o dokumentární pohled, ale o filmovou stylizaci, takže jsem některé scény tvůrcům úplně nevěřil (tak třeba při stylu života, jaký vede hlavní hrdina, dost těžko bude mít tvář a postavu Matta Dillona, když v původních textech se Chinaski naopak reflektuje jako vysloveně škaredý muž, který nesnáší hezouny atd.). Tvůrci také trochu nešťastně přenesli děj do současnosti, přičemž v předloze je zásadní fakt, že hlavní hrdina je majitelem modré knížky, neboť žije v době druhé světové války a práci shání proto, že je nedostatek pracovních sil. Jako nejzásadnější rozdíl ale vidím to, že se při adaptování knih(y) vytratil onen akt svobody, svobodné volby zůstat na okraji společnosti a odtud kritizovat její status quo, filmový Henry Chinaski je prezentován jen jako sociálně vyloučený jedinec, lidská troska. Z filmu byl dost cítit evropský pohled na věc (logicky daný zemí původu režiséra etc.), který ale v podstatě jde proti původnímu duchu Bukowského knih. A možná si s nimi nerozumí estetika amerického nezávislého filmu, nevím. Každopádně něco bylo špatně... (09.07.2011)

Neambiciózní výkřik do ticha pro osobní potřebu, jehož čtení vás nezbaví zubního kazu, ani nezachrání černouška v Africe, takže ruce pryč, panstvo. Za svůj život jsem Bukowskiho románů, povídek, básnických sbírek a kdovíčeho ještě přelouskal jako šafránu a v současnosti jsem přesvědčen, že u něj víc než u jiných autorů platí přečtená jedna = přečtené všechny. Na jednu stranu mě na jeho osobě neskutečně irituje jeho nadutost, omezený pohled na svět, nesmyslná kritika ostatních autorů, kterým nesahá po špička penisu, psaní básní ve jménu kvantity nad kvalitou, nudné žvatlání o dostizích a jeho specialita - kritika veškerých politických postojů nebo forem aktivismu. Na druhou stranu ho však v jistých ohledech respektuji jako moudrého, životem protřelého veterána, holduji jeho naturalistickému stylu psaní, bezkonkurenčním popisům šoustání, chlastacích historek a všelijakých fekálností, jeho záviděníhodnému životnímu stylu a nakonec tomu malému procentu básní s nezpochybnitelným přesahem. Má oblíbená Bukowskiho kniha je Škvár, který považuji za jeho nejdospělejší, nejhlubší a nejzábavnější román. Teď konečně k filmu. Faktótum se zbavilo jediného významného neduhu Štamgasta, o kterém se Bukowski konkrétně vyjádřil - Mickey Rourke a jeho teatrální přehrávání. Dillonův herecký projev je úsporný, ale je to také jediný krok k dobru. Pokud se dobře pamatuji, tak kniha Faktótum byla více méně epizodní honba za prací a chlastem v první polovině špinavých čtyřicátých let a tvůrci děj nešikovně převedli do současnosti. Dillon Bukowskiho hraje dobře, ale je na něj málo ošklivý, jeho zasouvačky jsou moc zachovalé, košile moc čistá, interiéry moc čisté, dobře si pamatuji, jak si v knize museli utírat prdele novinami, protože neměli na hajzlpapír, všude je zkrátka málo špíny, sraček, blitek, šoustání a chlastání. V jednotlivostech se příběh filmu od knihy výrazně neliší, naopak struktura vyprávění je dost roztříštěná, tmel mezi epizodami je těžce nezáživný a vlastně i těm epizodám chybí šťáva, zkrátka a dobře na důstojnou adaptaci si ještě počkáme. (17.02.2013)

Príbeh človeka, ktorý robí stále tie isté chyby. V tom spočíva dramatická aj komediálna stránka snímku. Sfilmovať Bukowského to neni len tak a keď už to robili, takto tragikomicky a pekne nezávislo, tak k tomu treba pristupovať. Faktótum by sa dalo charakterizovať ako zábavná depresia a tak na mňa vždy pôsobili aj Bukowského knihy, tak myslím, že on sám by bol spokojný. (01.10.2012)

Henry, měla jsem chuť dát si sklenku whisky s ledem a poslouchat tě ještě aspoň hoďku. Nemáš to v životě jednoduchý, ženský jsou sice fajn, ale to byl jen pouhý rozptyl, práce sice byla, ale ne taková, aby jsi v ní našel něco smysluplného, co by tě uspokojilo a doma to bylo na draka. Buď rád alespoň za tu suprovou muziku, která ty tvoje životní anabáze doprovázela a já budu doufat, aby jsi ten svůj zápas, který jsi vyjádřil slovy, vyhrál : "I když jsem na tom byl nejbídněji, cítil jsem, jak mnou probublávají slova a já ta slova musel zapsat, jinak by mě přemohlo něco horšího než smrt. Slova né jako skvost, ale jako nezbytnost. Když začnu pochybovat o svý vlastnosti zpracovat slovo, prostě si přečtu jinýho autora a vím, že se nemám čeho bát. Zápasím jenom sám se sebou, abych to napsal správně, aby v tom byla síla a moc, radost a láska". Díky nejen tobě, ale i Bukowskimu a Hamerovi za bezva večer. (15.07.2015)