Samurai Champloo

Historii mám rád a doufám, že ji měl rád i Watanabe, protože jsem si, doufám, odnesl přesvědčivou podobu Japonska z doby krátce před Posledním samurajem. Jisté nepravděpodobné stylizační odchylky je možné bez problému odpreparovat, ač by se v historii vesele vyjímaly. Samotný styl byl nečekaně příjemný, ale Bebopovi atmosferičnosti nedosahuje. Pouť po Japonsku je velice zajímavá a bohužel ji téměř neprovází centrální dějová linie, ale skloubit dohromady tyto dvě složky je téměř nemožné. Co mě hlavně potěšilo, byly výborně propracované bojové pasáže, kde počtem obrázků za vteřinu autoři vůbec nešetřili a tak vypadají nádherně. Vzhledem k tomu, že se zde pořád něco děje, tak postavy nedostávají příliš prostoru a tak jsem si je ani nestihl dostatečně oblíbit a soucítit s nimi. Proto také nehodnotím naplno. (05.02.2008)

Málokdy o nějakém anime dovedu říci, že má všechno, avšak Samurai Champloo mezi tento vzácný druh zcela jistě patří. Madsbender ve svém komentáři použil přirovnání, které jsem se chystal použít též – tedy že se jedná o takovou anime variaci na Jméno růže –, a to jednoduše proto, že si v něm každý dokáže najít to svoje. Jak naznačuje samotný název anime – čanpurú je název okinawského pokrmu, který je charakteristický svou pestrostí užitých surovin –, jedná se o stylovou jízdu napříč časem, žánry, náladami a (pop)kulturami, vystavěnou na dobře napsaných postavách, poctivé animaci a rámcovém příběhu, jenž se v závěru dočká povedeného rozuzlení. Byť většinu stopáže zaplňují epizodní příběhy, každý z nich má v seriálu své místo a divák nikdy neví, jakým směrem se s dalším dílem seriál ubere. Rozmanitost a originalitu odráží také dnes již kultovní soundtrack, na němž spolupracovala velká jména japonského hip-hopu a jehož zásluhou se mnoho západních anime fanoušků dozvědělo o legendě jménem Nujabes. Jakkoli je Watanabe adorován ponejvíce za Bebopa (jemuž rovněž nemohu odepřít kvality), pro mě zůstává jeho nepřekonatelným dílem právě Samurai Champloo, které má své pevné místo v mé top anime desítce, a jelikož o něm bylo podobně jako o Bebopovi už napsáno tolik, nezbývá než svůj komentář zakončit výzvou: prostě se na to podívejte! (29.03.2020)

Animácia je pekná a plynulá, hlavne pri bojových scénach vidno že si dali veľmi záležať. Stereotip nehrozí, pretože sa nájdu ako dramatické dieli, tak aj komediálne, alebo zamerané čisto na akciu. Hip hopu veľmi neholdujem ale niektoré skladby (hlavne beatbox) ma milo prekvapili. Škoda že záver ma trochu sklamal. Nakoniec musím ešte vyzdvihnúť epizódu kde hlavné postavy hrali baseball proti Američanom. Veľmi dávno som sa tak nesmial. Odporúčam aj tým čo nemajú z anime moc skúseností. (13.01.2008)

Hip-hopová procházka érou Eda s dvěma bodyguardy a jednou nenasytnou nešikou. Každej díl má něco do sebe, je jedinečný, a každej z nich se mi líbil. Nenudila jsem se ani náhodou. Bavila jsem skoro pořád. A ačkoliv to pro mě mělo děsně protivý opening (to se mi teda nikdy nestalo :-D) - no, zase to vyvažuje ending a ani ty ostatní songy, co zazní, nejsou marný - dávám plnej počet. Jasně, s odřenýma ušima, ale byla to jízda a mně se zacuchaly vlasy :-) (03.05.2009)

Tak si můžu přidat na konto zhlédnutých (pořádných) anime seriálu další zářez. Musím říct že "Samurai Champloo" který mi byl doporučen nezklamal, není to sice taková akčňárna jako Hellsing, nebo něco hlubokomyslného jako Ghost in the Shell, ale o zábavu rozhodně není nouze. Nemluvě o bezvadně propracovaných (sympatických) hlavních postavách. Navíc každý díl je podaný trochu jinak a tak se člověk u jednoho zasměje a u dalšího ho čeká třeba hromada napínavých situací. (06.09.2012)