Kamera:
Kazuhiro JamadaHrajú:
Kazuja Nakai, Ajako Kawasumi, Ai Maeda, Akio Ócuka, Hiroši Ótake, Ičiró Nagai, Iššin Čiba, Džúróta Kosugi, Ken Narita, Kóiči Jamadera, Norio Wakamoto (viac)Epizódy(26)
-
Šippú dotó (E01)
-
Hjakki jagjó (E02)
-
Išin denšin: Sono iči (E03)
-
Išin denšin: Sono ni (E04)
-
Badži tófú (E05)
-
Akage idžin (E06)
-
Šimen soka (E07)
-
Juiga dokuson (E08)
-
Čimi mórjó (E09)
-
Idoku seidoku (E10)
-
Daraku tenši (E11)
-
Onko čišin (E12)
-
An'ja kóro: Sono iči (E13)
-
An'ja kóro: Sono ni (E14)
-
Tettó tecubi (E15)
-
Suisei muši: Hitojume (E16)
-
Suisei muši: Futajume (E17)
-
Bunbu rjódó (E18)
-
Inga óhó (E19)
-
Hika kógai: Sono iči (E20)
-
Hika kógai: Sono ni (E21)
-
Dohacu šóten (E22)
-
Ikkjú njúkon (E23)
-
Šódži ruten: Sono iči (E24)
-
Šódži ruten: Sono ni (E25)
-
Šódži ruten: Sono san (E26)
Obsahy(1)
Mugen a Jin jsou dva potulní samurajové. Liší se jak stylem boje, tak svým charakterem, spojuje je ovšem výjimečné šermířské umění a také jejich ješitnost. Shoda náhod je oba jednoho dne zavede do stejného města, kde se zapletou do potyčky, v níž zemře starostův syn. Jsou odsouzeni k smrti, ale zásluhou mladičké Fuu se jim podaří utéct. Výměnou za svou záchranu jí slíbí, že jí pomohou nalézt tajemného samuraje vonícího po slunečnicích. Dobrodružná cesta po středověkém Japonsku tak jak ho možná neznáte může začít. (Divočák)
(viac)Recenzie (110)
Po dlouhé době jsem se podíval na anime a zrovna jsem si pustil jedno z těch lepších. Ačkoli mi hip-hop moc neříká, prolnutí samurajské kultury s moderní západní mi zas tolik nevadilo. Příběh je to spíš jednodušší a leckdy dost předvídatelný, ale docela jsem se u toho nasmál a chytlo mě to, takže u mě dobrý. ()
Historii mám rád a doufám, že ji měl rád i Watanabe, protože jsem si, doufám, odnesl přesvědčivou podobu Japonska z doby krátce před Posledním samurajem. Jisté nepravděpodobné stylizační odchylky je možné bez problému odpreparovat, ač by se v historii vesele vyjímaly. Samotný styl byl nečekaně příjemný, ale Bebopovi atmosferičnosti nedosahuje. Pouť po Japonsku je velice zajímavá a bohužel ji téměř neprovází centrální dějová linie, ale skloubit dohromady tyto dvě složky je téměř nemožné. Co mě hlavně potěšilo, byly výborně propracované bojové pasáže, kde počtem obrázků za vteřinu autoři vůbec nešetřili a tak vypadají nádherně. Vzhledem k tomu, že se zde pořád něco děje, tak postavy nedostávají příliš prostoru a tak jsem si je ani nestihl dostatečně oblíbit a soucítit s nimi. Proto také nehodnotím naplno. ()
S trochou nadsádzky možno Watanabeho ďalší výrazný počin (i keď tentoraz s veľkým režijným, no nie scenáristickým prispením Mamoru Hosody) označiť za postmodernú popkultúrnu anime variáciu mnohovrstevnatého románu Umberta Eca Meno ruže. Najjednoduchšie identifikovateľným žánrom je v tomto prípade historické dobrodružstvo vsadené do fikčného sveta, avšak každé ďalšie odkrývanie hlbších významov a súvislostí závisí na šírke znalostí japonskej histórie, spoločnosti, kultúry, umenia, "klasickej" povojnovej kinematografie i ich letmých aj dlhotrvajúcich stretnutí so západným svetom; predovšetkým však aj od toho, na čo pri sledovaní upriamite svoju pozornosť. Seriál však zostáva absolútne sebestačným, emocionálne silne previazaným, zábavným dielkom s jasným primárnym príbehom a rozvíjajúcimi sa postavami (Mugen a Jin síce pôsobia na prvý pohľad ako Ying a Yang, a Fuu ako infantilná komická figúrka ohurujúca len svojou roztomilosťou, no nenechajte sa oklamať) so živým pozadím. Najsilnejšou kartou je práve umné kríženie žánrov a prostý nápad použiť hip-hopovú hudbu (ktorej podlieha i dynamika a strih akčných scén), subkultúrny fenomén moderného Japonska, vo výprave naprieč érou Edo. Veľmi vyvážená a neokázalo nadčasová záležitosť, v ktorej možno čítať ako v otvorenej knihe, a pritom stále nachádzať niečo nové. A vo finále musím povedať, že už dávno som sa necítil s nejakou skupinkou animovaných postáv tak dobre a tak veľmi mi po skončení nechýbali. Návratu sa nevyhnem ;-) Toľko predbežný komentár, ktorý neskôr rozviniem. Howgh. 100% ()
Vezměme si mixážní pult značky "Anime", postavme k němu DJe Shinichirô Watanabe a dejme mu do rukou dvě desky. Jednu s hip-hopem a druhou se středověkým Japonskem. Co vznikne? Samurai champloo!! Perfektní jízda s Mugenem a Jinem doprovazejících mladičkou Fuu ve skvěle stylové animaci. Co víc říct? Snad jen, že je to jasných 5/5. ()
Největší chybou Watanabeho seriálu je to, že z velké části nehledí na historické skutečnosti a vsazuje do feudálního japonska lidi, kteří svou mentalitou odpovídají spíše dnešním Japoncům. Obdobnou chybu činí i tím, že v seriálu užívá mnohých hiphopových prvků. To vše je ovšem pochopitelné, přihlédnete-li k věkové skupině, pro kterou je seriál především určen, a k velké oblíbenosti hiphopu v dnešním Japonsku. I přesto zde však není nouze o zábavu a mnohé díly bych si odvážil ohodnotit i pěti hvězdičkami. Nejvíce na mě zapůsobil díl o japonských dřevorytech, v němž jistým způsobem figoroval i V. van Gogh, a také díl o dívce z ostrovů Rjúkjú, kde se na dané poměry vyskytla i poměrně hezká hudba. Velmi pozitivní je také používání mnoha vyprávěčských metod a příběhová bohatost. Několik dílů ovšem bylo takřka nesnesitelných, hlavně ty, které byly prolezlé hiphopem. Tyto díly srazily dolů můj celkový požitek ze seriálu. 8/10 ()
Galéria (551)
Fotka © Victor Entertainment
Zaujímavosti (1)
- Samurai Champloo byl vysílán pouze po půlnoci, protože japonská televize shledala seriál příliš násiným. (Komprimus)
Reklama