Samurai Champloo

Vezměme si mixážní pult značky "Anime", postavme k němu DJe Shinichirô Watanabe a dejme mu do rukou dvě desky. Jednu s hip-hopem a druhou se středověkým Japonskem. Co vznikne? Samurai champloo!! Perfektní jízda s Mugenem a Jinem doprovazejících mladičkou Fuu ve skvěle stylové animaci. Co víc říct? Snad jen, že je to jasných 5/5. (05.12.2007)

Od tvůrců Cowboye Bebopa. Ano je to znát, stejný epizodický styl, stejné typy postav, stejný humor. Pro mě ovšem mnohem zábavnější, normálně hiphop nemusím ale tady to spojení se samurajskou tématikou působí hodně cool. A bavil jsem se mnohem víc než u Bebopa, asi protože tam toho humoru je přece jenom víc a seriál se netváří tak vážně. (26.12.2008)

Samurai champloo je krásně nakreslený, opravdu originální, má silné ústřední duo (trio, pokud máte rádi pěkná, milá, skoro až plyšová děvčata) je občas nevtíravě vtipný (takhle z první mi vyskakuje obrázek Jina v přestrojení za potulnou hudebnici nebo Mugenovu gamblerskou zálibu v broučích sumo zápasech) a... a má - minimálně na animé - hezký soundtrack... a... je povětšinou nudný. Marná sláva, když se začnu dívat na animé o dvou mistrech samurajského umění, rád bych viděl souboje. Když už se autoři rozhodnou, pojmout takhle představený seriál jako iniciaci do specifického období japonské historie (Edo) a začnou mě seznamovat s jeho uměním, vlivem křesťanství a západní kultury, měli by to dělat způsobem, který mě na to, že bych chtěl vidět více akce, přiměje zapomenout. Pokud máte jiný pocit, rád vám ho přeju, pro mě osobně - 60% (14.12.2010)

Strašně pěkně vystavěnej příběh, rozvijející se v ideálním tempu. Velmi se mi zalíbili charaktery. Bylo by to na "peť bodou" nebýt toho, že serie obsahuje dva díly, který jsou tam IMHO naprosto zbytečný a ani se netýkají základní dějové linie a taky mi tam dost vadí ten příšernej hip-hop a vůbec celá taková "skejťácká" atmosferá. S myšlenkou, že ve středověkým Japonsku lítali borci se štětcama a malovali na zdi kaligrafický graffity, se stále nemohu smířit. Takže 80%. (04.11.2007)

Největší chybou Watanabeho seriálu je to, že z velké části nehledí na historické skutečnosti a vsazuje do feudálního japonska lidi, kteří svou mentalitou odpovídají spíše dnešním Japoncům. Obdobnou chybu činí i tím, že v seriálu užívá mnohých hiphopových prvků. To vše je ovšem pochopitelné, přihlédnete-li k věkové skupině, pro kterou je seriál především určen, a k velké oblíbenosti hiphopu v dnešním Japonsku. I přesto zde však není nouze o zábavu a mnohé díly bych si odvážil ohodnotit i pěti hvězdičkami. Nejvíce na mě zapůsobil díl o japonských dřevorytech, v němž jistým způsobem figoroval i V. van Gogh, a také díl o dívce z ostrovů Rjúkjú, kde se na dané poměry vyskytla i poměrně hezká hudba. Velmi pozitivní je také používání mnoha vyprávěčských metod a příběhová bohatost. Několik dílů ovšem bylo takřka nesnesitelných, hlavně ty, které byly prolezlé hiphopem. Tyto díly srazily dolů můj celkový požitek ze seriálu. 8/10 (15.06.2008)