Obsahy(1)
Příběh je adaptací pražské pověsti o architektovi Petru Parléři, kterému Karel IV. zadal úkol dostavět v Praze gotický chrám, velkolepé dílo tehdejší architektury. Petr přijede na hrad Karlštejn předložit králi plány na stavbu a po jejich schválení se pouští do odvážného díla. Čím více se blíží den, kdy má být sňato podpůrné trámoví, tím více se zvětšuje žárlivost jiných stavitelů a jejich snaha překazit Petrovo dílo. Rozšíří mezi dělníky zprávu, že chrám je dílo ďáblovo a že se zřítí. Dělnící ze strachu odmítnou odstranit ze stavby dřevěné lešení. I Petr je vyděšen, má pochybnosti, zda se klenba nezhroutí a spojí se proto s ďáblem, který mu slíbí pomoc a donutí vystrašeného Petra spálit lešení. Petr před možnými následky prchá z města. Stavba však vydržela a lid hledá svého architekta, aby mu zvěstoval dobrou zprávu. Petr prchající před davem lidí se zastaví na skále. Ďábel srazí Petra dolů a získává jeho duši jako svou odměnu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (21)
Katrastrofická scéna s požárem LEŠENÍ je takovou maličkou revolucí v českém filmu. :-) Mezititulky dnes už opravdu pobaví, ale na tehdejší dobu se tento první český "velkofilm" docela povedl, když zohledníme i špatnou ateliérovou výbavu, s níž jsme si mohli nechat zdát o filmech, jaké tehdy natáčeli třeba Italové. 60% ()
Historická tématika, která se v nejrozmanitějších podobách objevuje v počátcích všech národních kinematografií, nezůstala ani u nás bez odezvy. V prvním roce samostatné československé republiky byly natočeny i první historické filmy (Noc na Karlštejně, Rabi Löw, Utrpením ke slávě), mezi nimiž se nejvyšší pozornosti těší Stavitel chrámu. Film se nezabývá přísnými historickými fakty a v podstatě vychází ze známé pověsti o staviteli Petrovi, který se údajně spojil se samotným ďáblem, aby mohl dokončit impozantní stavbu svatovítské katedrály. Tuto legendu pak o několik staletí později literárně zpracoval spisovatel Alois Jirásek ve svých Starých pověstech českých, z nichž ostatně tvůrci scénáristické podoby dr. Šrámek a ing. arch. Koula vycházeli. Režiséři Karel Degl a Antonín Novotný se však zároveň snažili vytvořit dílo, které by se svým zpracováním mohlo přiblížit zahraniční produkci s mnohem vyšším materiálním zázemím. Nakonec se jim toto přání splnilo. Zejména ve Francii slavil film pod názvem La Cathédrale značné úspěchy. V hlavní roli vizionářského Parléře se objevil přední člen činohry Národního divadla Rudolf Deyl (tehdy třiačtyřicetiletý herec), který se na filmovém plátně znovu prosadil až za dalších čtrnáct let. Pro vývoj domácí kinematografie znamená STAVITEL zásadní mezník a zvláště uvědomíme-li si, že tvůrci byli nuceni pracovat v technicky nedokonalých ateliérech, získává dílo až nevídané rozměry. Vnitřní monumentalita je pak završena novodobým konzistentním hudebním podkresem Karla Louly. ()
Ambice před 90ti lety jeho tvůrcům rozhodně nechyběli. Ale pěkně popořádku. Po 20ti letech pachtění nadšenců se konečně našel někdo kdo do filmu nedal jen čiré nadšení, ale i nějaký ten tak důležitý kapitál. Námět sliboval mnohé. Byl ve své době dostatečně komerčně zajímavý a výdělečný a při tom i umělecky hodnotný (tak přílákal i tehdejší ikony našeho divadelního-hereckého světa). Díky dostatečnému finančnímu pokrytí se může film chlubit solidní výpravou, kostýmy a u nás průkopnickou trikovou stránkou. Navíc filmařům přálo i štěstí (či snad osud?) na exteriéry tehdy renovovaného chrámu. I přes mnohé klady Stavitele chrámu, má film mnoho problémů. A to hlavně ve schopnostech obou režisérů. Nebyli schopni odvyprávět svůj příběh, bez kostrbatosti a pomocí vložených mezititulků ( jako ZÁVIST, SEN O DOKONČENÍ atd). To co v té době se již dařilo ve světě-v Americe, či v Německu ( jeho expresionismus se do němého filmu hodí přímo geniálně). Ale i přesto se jedná o významné dílo, které otevřelo možnosti v profesionalizaci našeho filmu a umělecké hodnoty. ()
Úžasné zpracování osudu Petra Parléře, které by si zasloužilo mnohem mnohem víc. Na svou dobu maximálně využité prostředky, skvělý hudební doprovod a silná atmosféra. Přítomnost a spojitost s ďáblem je zobrazena výborně a prostředí je v podstatě autentické. Opravdu překvapivé, co vše může nabídnout němý film. Základy kvalit českého filmařského kumštu začínají zde. ()
(osobné poznámky, čo ma zaujalo): milé triky: zmiznutie diabla, super maketa horiacich trámom chrámu, pohľad z vtáčej perspektívy na vchádzajúcich robotníkov, "davové" scény veľmi mnohých "Sokolov" v historických kostýmoch, pád Petra zo skaly (bola to bábka na malom kameni alebo ako to spravili?), utopenie dievčaťa - už ide skočiť? a pak iba záber žblnknutia - super. Iba 2x náznak vertikálneho pohybu kamerou, inak stálosť. Klasicky ako v nemých filmoch býva zvyčajné - exaltované hranie žien :), veľmi silno ohraničené linky očí u chlapov. Zaujímavý počin. ()
Zaujímavosti (5)
- Vzácný snímek Jakuba Seiferta v jeho jediné filmové roli. Film byl s úspěchem promítán ve Francii pod názvem La Cathédrale. Pracovní záběry komparzních scén jsou ve filmu Jak se u nás kdysi filmovalo (sestavil Bohumil Veselý v roce 1960). Zdroj: Český hraný film 1898-1930, NFA 1995. (ČSFD)
- Film se točil přímo na Pražském hradě, kde se právě dokončoval Svatovítský chrám. Byl obehnán lešením a to bylo pro film ideální. (Elisebah)
- V tomto filmu si poprvé zahrál sedmiletý Rudolf Deyl ml. společně se svým otcem, který hrál hlavní roli stavitele Parléře. (Elisebah)
Reklama