O vodě, lásce a štěstí

Totálně papundeklová, ale přesto dobrá a povedená pohádka, která staví na jemných hercích (Navrátil, Šafránková) v kontrastu s lomozným Josefem Karlíkem, který si svou tragickou postavu jak se patří užil. Děj je velmi jednoduchý, ale minutáž není naštěstí přepálená a příběh tak nestihne nudit. Průměr, který potěší. (12.12.2016)

Miroslava Šafránková je jediný roztomilý klenot této pohádky. Ale to studiové provedení skutečně bije do očí. I ty ovce nevypadají jako skutečné, ale spíše po nemoci nebo zlomenině krční obratle. A rozmluvy Josefa Karlíka o tom, jak touží připravit prince o trůn, také nejsou příliš záživné právě tím, že jsou moc zdlouhavé. A naopak konec je extra rychlý. Nejprve zmizí voda a ve vteřině už si lid stěžuje, že ji nemá. V další pak tvrdí, že je to zlé znamení, demonstruje a háže kameny po samozvaném králi. (09.02.2020)

Příběh plyne jako voda: nejprve klidně, v závěru patřičně dramaticky. Postavy jsou výborně prokresleny. Nejvíc prostoru využívá Josef Karlík v roli regenta, ale i vodník v podání Stanislava Zindulky vytěží z minima maximum. Ústřední milenecký pár si vzájemně ladí. Jen Vojtěch III. na to, jak je moudrý, tak zapomněl na "důvěřuj, ale prověřuj". A také ve venkovském prostředí se princ mění v až moc velkého nemotoru. Studiové kulisy jsou poctivě připraveny, hudba velmi dobře doprovází děj. Scénář: Božena Šimková, Ljuba Štípková. Hudba: Miloš Štědroň. (28.09.2010)

"Jsou věci, s kterýma se nekupčí." Toníčka já prostě můžu a Šafránkovic děvčata mají totální monopol na křišťálové hlásky a neobyčejnou dívčí jemnost a půvab. Taky ostatní herci výborní, všechno to běží i přes občasné nesmysly, jenom ten konec je příliš uspěchaný (a tím pádem bizarní), šup šup honem honem, máme už jenom deset minut, takže rychle vodo vodo, lidové povstání, pan Zindulka, čáry máry a Toníček s Mirečkou se koooonečně můžou políbit, uf a je to. Vešli jsme se. (12.04.2020)

"Láska i voda mají stejnou sílu, jen musí téci správným směrem" řečeno na závěr vodníkem Matějem v podání vždy skvělého pana Zindulky. Podobný styl pohádek mě provázel dětstvím a mládím. Sice natočeno pouze ve studiu, ale poctivě, s výbornými herci i hudbou Miloše Štědroně. Po dramatické stránce mohl být příběh dokonalejší, tím pádem i o něco delší, ale přesto se mi pohádka líbila. Stokrát raději bych takový styl viděla na obrazovce o Vánocích, než novodobé české často slátaniny. Chybí mi poetika a kouzlo bez chaosu. Ovšem nevím, co by na to řekla dnešní mláďata. (17.11.2017)