Dieťa

Socialni drama v syrovem az dokumentarnim obalu o mladikovi, jez zije ze dne na den a snazi se prezit jakkoli az jeho ciny vyvrcholi nerozvaznym napadem dat adoptovat vlastniho syna, jen aby za nej ziskal nejake penize. Slabsi zacatek napravi dramaticke vyvrcholeni s jednim preslazenym skraloupem. Nic vic nez dalsi kriticky pohled na spolecnost a lidi v ni. 60% (15.11.2008)

Dokonalá realistická studie mladíka Bruna, lehkovážného muže okamžiku, který páchá skutky, aniž by přemýšlel nad jejich důsledky. Živí se krádežemi, v zastavárnách prodává všechno, co se prodat dá, aby peníze vzápětí roztočil, utratil, užil. Chvilkové blaho a pak zase pád do bídy a shánění. Věčný kolotoč. Vrcholem jeho "obchodnických" schopností je prodej vlastního dítěte bez vědomí jeho přítelkyně Soni. Neštítí se. Kde jinde by během chvíle vydělal tolik peněz? "Lžeš! Lžeš tak, jako dýcháš.", charakteristické oznámení, které Brunovi vpálila do tváře jeho zoufalá přítelkyně. Jednoznačně nejlepší film bratří Dardennů ze série, kterou jsem měla možnost vidět(Slib, Syn, Dítě). (31.10.2008)

Čakal som väčší masaker, ale to by už potom asi nebolo také skutočné. Dnešní nezávislí Američania by z toho možno urobili šok, akým boli svojho času Kids (kde tie časy plné lásky sú?), naopak títo Belgičania akoby po vzore "závislých" filmárov vniesli do svojho príbehu aj čosi pozitívne. A čuduj sa svete, ono im to zafungovalo! Šikovní chlapci = šikovne urobený film. ...jo! a na tom Tetsuovom komente tiež niečo bude. (09.05.2007)

Všetko sa dá ukradnúť a predať, no nie je tovar ako tovar. A nie je otec ako otec. Pri tomto filmovom "otcovi", čo žil trvalo v bezstarostnom detstve, ako jeho malí zlodejskí kumpáni, som mal pocit, že by mi vôbec nevadilo, keby ho mafia zobrala a pokrájala na kúsky. Prekvapivo debilný týpek vytvára nečakane vťahujúci príbeh, pri ktorom som po celý čas tŕpol, čo ďalšie sa stane. –––– Tu napíšte otec a podpíšte sa. (17.02.2020)

Dítě na mě zapůsobilo jako zjevení. I když ve filmu jde i o miminko, jedná se hlavně o dospění jinýho dítěte, jeho táty. O dospění a uvědomění si, co máme opravdu rádi, na čem skutečně záleží. A někdy tohle dospění bolí, někdy je i fatální, přesto - pokud k němu vůbec dojde, tak je to výhra až za hrob a pro diváka katarze. Dospívání hlavního hrdinu bolelo, tak moc, že jsem měl husí kůží a bolelo mě to s nim a alespoň náznak jeho dospění byl blaženě osvobozující. Šťastná byla i volba hlavních představitelů, jejichž křehkost, zranitelnost a sympatičnost určitě pomohla ke snadnýmu vctítění se do osudů postav jimi ztvárněných. O přílišnej realističnosti a absenci hudby, jak někteří filmu vyčítají, bych se vůbec nebavil, toto je výsostný umělecký dílo. (20.10.2008)