Zlomené kvety

Bill Murray je zajímavej herec. Jen sedí, kouká jak trdlo, v tváří kamennej výraz a já mu to žeru a říkám si, to je ale herec! Poprvé mě takhle dostal už v Ztraceno v překladu a teď zas. A ten chlap zraje jako víno. Samotný film je děsná pohodárna, prostě starší donchuan, který objíždí své bývalé milenky, aby zjistil, se kterou má syna. (10.05.2009)

Zlomené květiny jsou plné sentimentu a nostalgie, ale nenacházím v nich emoce a cokoliv zvláštního a zajímavého. Příběhy jsou bizardní, občas dokonce o ničem , ale jen dva faktory pro mě film zachraňují. Bill Murray (ano je bůh;)) a Alexis Dziena. První jméno je všem známé a jeho umění drželo většinu času film na hranici koukatelnosti a zábavnosti. Druhé jméno je vcelku neznámá dívenka, kterou seriálový fandové znají z malé role v seriálu Invasion. Tentokrát si zahrála malou roličku Lolity, v které je nahá, ukazuje krásné tělo a každý muž musí litovat, že si na ní nezkusil Jim Jarmusch podobnou "úchylárnu" jako Michael Bay s Megan Fox v Transformerech (ano, všichni teď známe každý milimetr viditelného těla této krásné divy...). Tito dva jsou jediné květiny, kterých mezi ostatními zlomenými lituji. Možná jde o snímek plný poetiky pro správně naladěné jedince, kteří se chtějí utápět v růžové, ale pro mě osobně nenabídl nic nového z ohraného schématu a nedokázal dodat ani potřebné emoce. Jen drobnost na závěr, nejsem fanoušek Jima Jarmusche. Vím, měl jsem to napsat na začátek a nemuseli jste to číst... :) (29.12.2008)

Každý vníma Jarmuschov sentiment inak a musím povedať, že toto bola už aj pre mňa silná dávka. Dlhé scény, statické, ponorené len do ezoterickej hudby mi časom už neprišli atraktívne, aj keď hudba samotná by mi až tak nevadila. Príbeh samotný ale neoplýva ničím výnimočným, podobný nápad tu už bol, najviac je cítiť opäť kvalitnú pečiatku Billa Murraya a záver tiež nebol skazený. 70%. (07.09.2007)

Schematicky otřepaný námět, vynikajícím způsobem rozpracovaný scénář, smutná pomalá atmosféra, přímočaře vyprávějící Jim Jarmusch, mistrovsky tragikomický Bill Murray... Mám hřejivý pocit z toho, že právě shlédnutý film mi dal naději, že i když jsem o 30 let mladší než hlavní hrdina, nemusí můj život bezpodmínečně být bez jakéhokoliv smyslu. Detektivní zápletka popichující milovníky klasických soukromých oček je dotažena do zdařilého konce, který společně se svou otevřeností a filozofickou myšlenkou dává naději i těm nejzarytějším pesimistům. (06.02.2006)

Zlomené květiny jsou moje první setkání s Jimem Jarmuschem a jsou setkáním rozhodně příjemným. S hlavní postavou jsem se sžíval dokonale. Tendence hnít doma, okolí neřešit, čekat jak se věci vyvrbí - neboli prakticky vůbec nežít - zná v různé míře asi každý z nás. Don Johnston dostává jednoho dne zajímavý impuls k narušení svého stereotypu. Dopis od jedné z bývalých přítelkyň, oznamující mu, že po světě patrně běhá jeho potomek, ho zprvu nechává chladným, posléze je však kamarádem Winstonem doslova vypuzen na cestu za odhalením. Film není žádným hlubokým poselstvím o rodině a vztazích, soustředí se na latentně, minimalisticky podaný střet Donovi životní letargie s životem jeho bývalek. Životem nijak vyjímečným, ale přeci jen ŽIVOTEM. Děj vrcholí Donovou zoufalou vidinou (ne)nalezeného rozhřešení a zbývá jen duševní zmar, pocit nenaplnění. Poslední záběr mluví za vše, Bill Murray se pro roli dokonale hodil. Trefná ukázka nehezké životní apatie a jejího dopadu na člověka, která je viditelná až v momentě, kdy přijde nenadálý signál s tím něco dělat. (28.03.2008)