Posedlost

Tento nezávislý horror je nasiaknutý európskym filmovým štýlom až do morku kosti. Už od začiatku zdiaľky máva na rozlúčku akémukoľvek náznaku klišé, či stereotypu v príbehu, dialógoch, či dokonca v jedinečných hereckých výkonoch. Osobitosť celého filmu je skrytá najmä v príbehu, ktorý treba prijať taký aký je a nelámať si hlavu nad jeho racionalitou, či nad odchýlkami od jeho bežných mainstreamových kolegov. Zulawski ide naozaj cez mŕtvoly, hercov dohnal k brutálnym hereckým kreáciám a sám seba prekonal vo všetkých tvorcovských fázach. Možno to nebude posadnutosť, čo momentálne cítim k tomuto nevšednému filmovému zážitku, ale v každom prípade je to určite spokojnosť. 80%. (13.12.2009)

Balancujem medzi extrémne kladným a záporným hodnotením. Táto pozoruhodná ambivalentnosť vôbec prestupuje celý film. Výnimočne strašné! ... Myslím, že po odhodlaní dopozerať tento filmík mi Zulawský predstavil nový spôsob filmového rozprávania. Prinajmenšom fascinujúce, ak divák prijme za svoju snahu filmu roztrhať mu vnútornosti. Isabelle Adjani ako oddané, bezbranné, náruživé dieťa. (04.02.2013)

V prvních minutách jsem odtušila, že se pojede stejná šarže jako Hanekeův Utajený. Naivní příměr, protože Utajený je proti Possession mateří kašičkou a to mi i při jeho sledování hrály útroby škatulata. Rozepisovat se není třeba, Nick Tow mi mluví z duše. Bizarní metafora rozkladu "takové normální rodinky" možná nepřehází životní priority, něco však určitě ano. (24.07.2007)

Tak čo k tomuto napísať? Snímok mi poriadne prečistil dutinu lebečnú a len ťažko sa komentuje. Snáď len toľko, že patrí k filmom, ktoré diváka zasiahnu a duševne rozleptajú. Slovami bizarné, ťaživé, náročné, deprimujúce, psycho, únavné.... Jednou vecou som si však istý, nikdy predtým som vo filme nevidel tak geniálne zahranú ženskú posadnutosť, úžasný výkon, úžasná Isabelle Adjani. Ani vlastne neviem prečo som snímku nedal plný počet, asi to chce ešte druhé, prípadne tretie pozretie. 89/100 (23.06.2014)

,,VĚŘÍŠ V BOHA? JE VE MNĚ.…“ /// To je tak, když se ženská za Berlínskou zdí zamiluje do vyšší mocnosti. Celej film pak někdo kňučí, šílí, svíjí se, teče dost krve a stejně postiženej kameraman pak zvláštní kamerou ukazuje šílený nejen lidi, ale i prostory. Kdyby jste tomu ještě nerozuměli – jsou tady dva šílení herci, pár šílenejch komparzistů a šílenej režisér, kterej dokázal narvat a ještě k tomu do sebe skloubit manželský vztahy, okultismus a politiku. Neil chvilkama připomíná Nicholsonovu fázi totálního hrábnutí, aby pak otěže převzala PANÍ a nechala vzpomenout na Charlotte. Vobčas je to pěknej humus, ale většině těch věcí moc nerozumím (že sem blbej? Aha…). Myslím, že i frajeři z italskejch hororů tý doby museli (aspoň vobčas) čumět s otevřenou držkou. A já? Jdu najít nějakej odbornej rozbor díla. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zdá se mně, že stará zešílela (nekecej, že i zvošklivěla a zhubla? Ty krávo, to Ti nezávidím...). 2.) Třetí část noci se mi zdála málo ujetá. 3.) Thx za titule ,,scorbut“ a ,,drSova“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (30.09.2013)