Děti z Leningradské
Dzieci z Leningradzkiego
The Children of Leningradsky
Obsahy(1)
Dokument uvozuje informace, že po rozpadu SSSR se zemí potulují na čtyři miliony dětí bez domova a že během natáčení se jen v Moskvě pohybovalo takových dětí na třicet tisíc. Filmová výpověď je založena na interview s dětmi nejrůznějšího věku a záznamu jejich otřesných existenčních podmínek. Shlukují se v metru a na nádražích, přespávají v kanálech a ruinách. Živí se žebrotou, krádežemi, příležitostnou prostitucí, náruživě fetují. Malé komunity jim nahrazují rodinu. Ta vlastní je buď vyštvala na ulici, anebo ji sami zavrhli. Vypěstovali si až dojemný smysl pro solidaritu. Dovedou něžně milovat, ale i zabíjet. Někdo si přesně uvědomuje svou situaci, někoho už hubí drogy a nemoci. Čelit krutému světu ulice dětem pomáhá nejen dodržování jeho drsných zákonů, ale i jeho folklorní reflexe. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (121)
Jednoznačne jeden z najsilnejších filmov čo som v poslednom období videl, ktorý určite dáva námet na celospoločenskú diskusiu... tu som pochopil prečo vznikla konvencia o právach dieťaťa, teraz ešte ako s nimi do praxe... ()
*DETI-SMETI* Dokument o problematike takej neuveriteľnej, až sa človeku nechce veriť. Naozaj sa mi nechce. Film je obrazom reality, ktorá nemá s tou našou absolútne nič spoločné, a vedomie prosí o sladké zabudnutie bezprostredne po dopozeraní. Boj o život, fetovanie, alkohol, cigarety, žobranie, sexuálne zbližovanie, sexuálne zneužívanie, prostitúcia, bitky, krádeže, smrť - to všetko v podaní násťročných odhodených detí. Som rád, že dokument neponúka riešenie, nesnaží sa moralizovať, nepodsúva hypotézy. Je priamy, tvrdý, presný. Je kopancom do hlavy diváka. Z neho sa však po pár dňoch pozviechame, pocity spojené s filmom zoslabnú, spomienky na deti vyblednú. Nie je to náš život. Našťastie. Verdikt v 1 vete: Dokument o všetkom tom, čo ste ako dvanásťročný nemuseli a nechceli zažívať. 23.11.2010 ()
Krutá realita... ()
Celou dobu jsem přemýšlel, jestli bych to byl schopný natočit. Jestli bych byl schopný být mezi 8-14 letými dětmi, kteří žijí na ulici, v metru, v kanálech nebo v polorozpadlých domech a svůj den tráví tím, že kouří, pijí pivo a vodku a inhalují lepidlo, což na konci vede k tomu, čemu to vede. Plus si jako zpestření občas kopnou do nějakého toho bezdomovce, nebo se mimoděk svěří kameře, jak je někdo znásilnil, zmlátil (většinou policista) nebo zabil šesti bodnými ranami jeho kamaráda. Je to nahraně, opravdu nahraně. Ale jak jinak by se to svět dozvěděl? ()
Veľmi silná výpoveď v kontraste so slabým spracovaním. ()
Myslím, že každý uživatel csfd, co tenhle dokument viděl si uvědomí, že má štěstí, do jakého života se narodil. Aneb 21. století a i ve vyspělých, moderních městech někdo může žít jako ve středověku, být "duchem" a nepotřebným. ()
Tomuto středometrážnímu dokumentu by určitě slušel větší rozpočet. O sugestivnosti záběrů a celého konceptu nemá smysl spekulovat - film zobrazuje drsné prostředí v podstatě stále středověké džungle, kde dětský život nemá větší cenu než láhev vodky nebo tuba lepidla. Také by se mohl místo stereotypního vyptávání dětí ptát i dospělých, ať je na problematiku nahlédnuto také z druhé strany. Celkově to působí strašně šokujícím dojmem, ale ve výsledku to ve mně nic moc nenechalo... Také by vůbec neškodilo, kdyby u takto jedinečného námětu byla stopáž delší, a tedy podrobněji celá problematika zpracovaná - myslím, že si to děti, které ve snímku figurují, zaslouží. ()
Čichni si lepidla, neřáde! ()
"Neexistuje žádná spravedlnost. Často sedím a přemýšlím o tom, že už to takhle bude asi pořád." (-70%) ()
Když člověk vstřebá, že ta hrůza a hnus se vlastně rovná realitě.. ()
Pětatřiceti minutový snímek, který velice vystihuje dnešní realitu nejen v Rusku, ale pomalu v každé metropoli na světě. Zaprvé za to, že ty děti trpí můžou jejich rodiče, kteří je odmala jen bili a to, že ty děti radši budou žít v hrozných podmínkách někde u stanice metra než s nimi doma mluví samo za sebe. Zadruhé za to můžou sirotčince, kde více než polovina děcek byla, ale také je tam pouze bili, což mě přivádí k třetímu - a největšímu problému (tohoto problému) a tím je samotný stát. Je velký paradox, že jedna z největší velmocí na světě se nechce stavět k tomuto problému a těm dětem pomoci aspoň třeba právě normálními sirotčinci, které momentálně v Rusku připomínají spíše vězení pro mladistvé. S tím také, ale bohužel souvisí závislost dětí jak na alkoholu, tak na zmíněném lepidlu, které jim vezme vše, co jim zbylo. Bohužel toto nejsou dva rozdílné světy, tito děti tu žijí s námi a mělo by jim být pomoci už v mladém věku, aby se všem těmhle problémům předešlo. Čisté 3* ()
U tohohle filmu brečím. Promítnout každému, kdo si myslí, že má "podělanej" život a přitom má lidi, co ho milují, má kde bydlet, co jíst... http://www.kratke-filmy.cz/the-children-of-leningradsky ()
Každá mince má dvě strany... za ty útoky na "kolegy" bezdomovce bych je v tom lepidle utopil. ()
Velice silný a syrový dokument, který má v názvu slovo "děti", ale jsou to vůbec děti a mají nějaké dětství? ()
Ruské děti žebrající v metru, prodávající svá tělíčka chlívákům, pro zábavu v přesile přepadající starý bezdomovce.... Přespávání v kanále na teplovodním potrubí, když se zadaří a jsou děngy, tak čichání lepidla z pytlíku až do slintání. Hlavně nezmrznout. ()
Dokument zachycuje současnou surovou realitu dětí přežívajících v ulicích ruských měst. Záběry na malé bezdomovce, které čichají lepidlo a mluví o matce, která k nim nepřichází, naléhají v každém svém detailu. Co mě ale znechucuje, jsou komentáře níže - "mrazivě dokonalé dílo" - "tady se člověk může snad jenom zamyslet" - "mimořádně nepříjemné" ? Máme vůbec právo něco takového hodnotit? Proč se o problematice v dokumentu nedozvíme více? Jací lidé vedou sirotčince, kdo o nich rozhoduje? Jak se dá dětem pomoct? Kam až sahají hranice výzkumníka, který přihlíží posledním chvílím lidského života? Jak sami režiséři přispěli ke kvalitnějšímu životu dětem? Jako kdyby podstatné informace o této problematice byly zastíněny emočním nátlakem, který neústí nikam jinam než k "nepříjemným pocitům". PS. Kdoví, kde jsou "hrdinové filmu" teď, po 7 letech od natáčení. ()
Doposud jsem si nemyslel, že by mi mohlo být někoho bez domova líto. Vlastně jsem myslel, že lítost neznám. Kdyby ty děti neměly bílou pleť, pravděpodobně bych ji i nadále neznal. ()
Kri-Kri, ty idiote hloupej, jelito vypatlaný, Poláci nenávidí Rusy jako nikoho, to není o lezení do zadnice Američanům.Oni mají k tý nenávisti kurevskej důvod, pokud nevíš proč, tak si to zkus někde najít.Když jsi tupej, jak sto let stará žiletka, tak nic nepiš a bude to pro všechny lepší, ty protiruská propagando.Ten dokument jen ukazuje, jak to v tom zavšiveném Rusku vypadá.A jak je absurdní, že tahle svoloč by chtěla ovládat celý svět a neumí si udělat pořádek ani doma. ()
Ale áno, dokument má svoje nesporné kvality a rozhodne ide možno o najlšpeí dokument svojho druhu. V tomto ohľade si oscara na nomináciu zaslúžil. Obdivujem obrovskú odvahu tvorcov dokumentu prísť až prakticky do samotného skrytého jadra a natáčať práve tých, ktorých sa dokument týka v ich bezprostrednom životnom prostredí, či už to je na stanici metra alebo pri teplovodnom potrubý, alebo so sáčkom na ústach. Obdivujem tvorcov za to, že sa nebáli, kedykoľvek sfetovaná mládež mohla na nich zaútočiť a v čase pobytu s kamerou v ich "domove" (rozumej na mieste, kde by sa pomoci nedovolal nijak raz) to muselo byť obrovské riziko a v tomto pravdepodobne tkvie najväčšia sila snímky. Lenže je tu pár problémov beräcich piatu hviezdičku. Mne totiž to len nikam nevedúce zobrazovanie hrôz života nestačí. Dokument neponúka riešenie. Zobrazuje len pár odbrovoľníkov pomáhajúcich deťom a neutešenú situáciu. Zopár bitiek, kopu fetu a špiny. Celý "dejový oblúk" je postavený na záverečnej smrti 14 ročného dievčaťa, ktorá má znamenať akúsi alegóriu (riešenie?) k bezvýchodiskovej situácií. A nakoniec nemohol som sa zbaviť dojmu, že film vypočítavo brnká na najcitlivejšiu strunu zaslepených divákov - utrpenie bezbranných - a tým si prudko, no bezdôvodne zvyšuje akúsi naliehavosť (rozumej v porovnaní s inými ohniskami, kde deti tiež trpia ... ). Lenže ono deti z Leningradskej zastávky nie sú jediné na svete, ktorých situácia je neutešená. Somálske deti v občianskej vojne, deti v Zimbabwe, deti z Mesta bohov, Kosovské/Srbské/Bosniacke deti ... Tie ruské z Moskvy sú len jedni z mnoha. A ničím výnimočné. Bohužial dokument ich stavia do úrovne bezbranných, ktoré sú odkázané na jedno jediné - natŕčať ruku okolitému svetu, bez možnosti sa od dna odraziť (to podtrhuje práve onen fakit, že dokument vlastne riešenie neponúka). my plačeme nad ich utrpením, ale poskytovaním pomoci, ktorú im dáme rovno pod nos siutáciu ešte nikto nikdy nevyriešil. Problém totiž to je v celkovej ruskej náture, ktorej dopomohli bratia zo západneho sveta - rozhodli sa zničiť východ ekonomicky takmer hneď po tom, ako pochopili, že vojensky to nepôjde. Presne tí istý bratia zo západného sveta, ktorí teraz alibisticky tento film oceňujú ako výborní dokument. Výsledok ich ťaženia pred tým ako prehodili kabát? 80% nezamentnanosť, pár multimiliardárov a takmer všetci hlboko pod hranicou chudoby, prázdne regály v obchodoch, hyperinflácia 2050% (1993, 1998), 4 milióny opustených detí z toho len 30 000 v Moskve a to navyše ešte v čase natáčania filmu (2004). Takže sa na to skúsme pozrieť reálne ... ()
Surová realita, ukázka toho, jaký ten svět doopravdy je, bez jakýchkoliv iluzí. Ten problém se rozhodně netýká jen Ruské federace, která je stále ještě utopená v moři ekonomických, politických a společenských problémů, i když je pravdou, že se zde ten problém násobí tím, že v Rusku život člověka nikdy neměl velkou cenu. Sám jsem byl před mnoha lety svědkem prakticky stejné situace, když jsme projížděli Rumunskem a Bulharskem. Bohužel při pohledu na současný svět a směřování lidského smýšlení si myslím, že bude tento stav ještě velmi dlouho trvat, než dojde k nějaké viditelné a reálné změně k lepšímu... ()