Misipisi

Sledování filmu bylo utrpením. Přítel to zrychlil, abychom to dokoukali, a stejně u toho potom usnul. Scénář vůbec nedává smysl, stejně jako nepravděpodobné a špatně zahrané dialogy. Celý film postrádá jakoukoliv hloubku. Nerozumím, proč se tak špatné filmy točí.

Ederly mě bavilo od začátku až do konce... Atmosféra místa jako by vypadla z Ionescova absurdního dramatu či kafkovské povídky. Je to ten typ filmu, u kterého budete mít neustále zdvižený koutek nahoru, ale donutí k zamyšlení. Oceňuji zejména překrásnou kameru a hudbu.

Dokument zachycuje současnou surovou realitu dětí přežívajících v ulicích ruských měst. Záběry na malé bezdomovce, které čichají lepidlo a mluví o matce, která k nim nepřichází, naléhají v každém svém detailu. Co mě ale znechucuje, jsou komentáře níže - "mrazivě dokonalé dílo" - "tady se člověk může snad jenom zamyslet" - "mimořádně nepříjemné" ? Máme vůbec právo něco takového hodnotit? Proč se o problematice v dokumentu nedozvíme více? Jací lidé vedou sirotčince, kdo o nich rozhoduje? Jak se dá dětem pomoct? Kam až sahají hranice výzkumníka, který přihlíží posledním chvílím lidského života? Jak sami režiséři přispěli ke kvalitnějšímu životu dětem? Jako kdyby podstatné informace o této problematice byly zastíněny emočním nátlakem, který neústí nikam jinam než k "nepříjemným pocitům". PS. Kdoví, kde jsou "hrdinové filmu" teď, po 7 letech od natáčení.