The Mounted Patrol
Obsahy(2)
Dramatik František Langer zpracoval v Jízdní hlídce konflikt československých legií s bolševickým režimem v Rusku. K látce však přistupoval korektně a ze sovětských vojáků nečinil žádné zloduchy, spíše je představil jako vším zklamané lidi, kteří nevidí jinou budoucnost svou a své země než v násilné společenské změně. Každého proto nutí, aby se k nim připojil. Ani režisér Václav Binovec nesklouzl k lacinému osočování, zdůraznil izolovanost legionářské hlídky, zabarikádované ve vesnickém domku a odhodlaně vzdorující nepřátelské přesile. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (29)
Ani náhodou nesdílím nadšení ostatních, toporné herecké výkony, postavičky pohybující se sem a tam, ať již koňmo nebo po svých. Bojové scény spočívající v několika zmatečných výstřelech. Vadilo mi též neustálé prznění ruštiny. Já vím, je potřeba zohlednit dobu vzniku filmu. Ale to jsem udělala a přidala hvězdičku. ()
Cynik by řekl, že nebýt Matějkova (teatrální Zdeněk Štěpánek) prvního patetického proslovu, nemusela se z jízdní hlídky stát hlídka pěší, ale čert to vem. Legionářský "western" (včetně příjezdu kavalerie) se silným patriotickým vyzněním je napínavý, ukazuje prosté lidi, z nichž muže se zbraněmi (a vynikající vojáky) udělal tlak okolností ("Jsme tu jako zrna mezi mlýnskými kameny." ). Velitel rudých není vylíčen jako bezcharakterní darebák a rtuťovitý František "Oni by se s náma takhle nemazlili" Kreuzmann naplno využil hereckou příležitost, kterou mu scénář nabídl. Se vzpomínkou na pradědečky (Saláta a Oujezdského), kteří tam tenkrát byli, za pět. ()
Jízdní hlídka byla ve své době rozvíjením tzv. legionářské legendy, jednoho ze základních pilířů národní mytologie, na které byl postaven étos Československé republiky. Tím nejužším způsobem byla spojená s vlasteneckým cítěním a ztotožněním se s republikánskou ideou. Konec konců, snímek přišel v době, kdy se z Německa začaly ozývat agresivní hlasy a mezinárodní napětí začalo rychle stoupat. Film měl nepokrytě propagandistický rozměr a měl sloužit k posílení sebevědomí československé společnosti. Hodnotit ho dnešníma očima by pochopitelně znamenalo otlouct mu o hlavu nepokrytý patos, přehrávání, divadelní projev některých herců, chudičkou výpravu a dalo by se ještě dlouho pokračovat. Ono je vůbec znát, že československý film ve 30. letech opravdu nepatřil k nějaké filmové avantgardě a měl provinční charakter a nedokázal vytvořit opravdu investičně silné producentské zázemí. Na druhou stranu, pokud se na něj dívám jako na typický produkt doby a přimhouřím lehce oči, tak to na 3 hvězdičky stačí. Celkový dojem: 55 %. ()
Langerova hra je velkou vlasteneckou tirádou, jejíž záměrný patos nacházel uplatnění především v dusném období druhé poloviny třicátých let, kdy byla opět ohrožena demokracie a trvání mladé československé republiky. Binovcův film tyto tendence zesiluje i v rovině hrozícího bolševického nebezpečí, před nímž autor otevřeně varuje. Z dnešního pohledu už sice leccos zastaralo, především herecké výkony, přesto je Langerova hra důležitou součástí naší národní cti a hrdosti, jak o tom svědčí nová nastudování na současném jevišti i v rozhlasovém studiu (shlédnuto v rámci výstavy Československé legie v Rusku 1914-1920 v kině Ponrepo, 4. 12. 2008). ()
Zdar, bratře poručíku. Nazdar! 1) Bezbarvý (nemyslím černobílý) snímek mi nemá moc co nabídnout._____ 2) Pobavily mě Krkonoše v roli zimní sibiřské pustiny._____ 3) Pokud nehodnotím dobové konotace, historický význam a roli snímku v národním sebeuvědomění ani nezaujaté zobrazení bolševiků, pak mi opravdu více než dvě hvězdičky k rozdávání nezbydou. ()
Reklama