Svet podľa Garpa

Krásná záležitost, jaká se podařila Lasse Hallströmovi udělat z Irvingovy knihy Pravidla moštárny, vůbec nevyšla jeho předchůdci. Herci, pravda, hrají jako o život, ale snaha vtěsnat dějově velmi pestrou a obsáhlou knihu do 136 minut na úkor zobrazení duševních a emocionáních pochodů a motivací hlavních postav, o kterých kniha především je, se minula účinkem. (01.02.2005)

Nezaujalo, nenadchlo, nebavilo. Moc mě nesedí ani herectví Robina Williamse, které mě připadá furt na jedno brdo. Film jsem shlédnul v dabingu a ten mě taky nenadchl, jeden hlas daboval třeba tři postavy a to ve více případech, že to bylo velmi špatné. Ani už nemám chuť si film pustit v originálním znění a to je taky špatně. Sorry. (25.10.2022)

Jedna stará scénáristická moudrost praví, že když vypravujete historku o muži, kterému useknou hlavu, nemůžete skončit na cestě k popravišti. Hillovi se podařilo odstranit z knihy veškeré koření a šťávu a výsledný pokrm je bez chuti, zápachu, prostě rozteklá kašovitá hmota. Z Irvingova nekompromisního odhalování všeho z Garpovy životní cesty udělal večerní selánku pro moderní babičky, které sice nejsou tak úzkoprsé jako za starých časů, ale vše se jim musí servírovat předžvýkané s certifikátem nezávadnosti. (27.05.2011)

George Roy Hill, který se proslavil nestárnoucími klasikami jako "Butche Cassidy a Sundance Kid" a "Podraz" se spojil s -v té době ještě nepříliš známým- Robinem Williamsem aby natočili neobvyklý příběh o neobvyklém chlapci s neobvyklou matkou a vznikl z toho velice neobvyklý film, který je občas až škodlivě zvláštní. Williams sice prokázal herecký talent (v tomto případě ten nekomediální, který ho později proslavil, převážně u kritiků) a Glenn Close je úžasně divná (o Lithgowovi, kterého jsem poznal až ke konci filmu nemluvě) ale film je až zbytečně dlouhý a pomalý natolik, že mu to zbytečně škodí. O neobyčejných životech, neobyčejných lidí bylo natočeno mnoho lepších filmů (často mě při sledování napadal Forrest Gump a popravdě vůbec nevím proč). (21.01.2012)

Přímočarý komediální nástup mne nadchl, romantický střed zdvořile nudil a dramatický závěr donutil k spontánnímu vypouštění výrazů, jejichž skutečný význam se ve slušné společnosti pouze odhaduje. Irvingův román jsem kdysi rovněž s nadšením rozhltal, ale cesta k jeho konci byla pro mne stejně složitá, jako ta filmová. Takže příště se pobavím prvních přibližně 40 minut a ve chvíli, kdy se Garp začne stávat spisovatelem, tak spokojeně zmizím do hajan s vědomím, že podruhé si náladu pokazit nenechám. (15.04.2012)