Hvězdné války podle Turka

Přestože si tvůrci ukradli scény a hudbu a kdoví co ještě z amerických filmů, po vzoru tzv. tureckého hospodářství stvořili něco naprosto nesmyslného a tedy nesledovatelného. Prostě nejde udržet pozornost po celou dobu filmu. I ten nejhorší amatérský film například z dílny náctiletého uživatele ČSFD angelabuffyho je přeci jen v něčem lepší. Například je kratší o celých 89 minut. Nicméně tyto tzv. Turecké hvězdné války skutečné Star Wars nějak valně nepřipomínají. Záleží na množství omamných drog, které před filmem požijete, pak možná nějakou podobnost naleznete. Mezi nejlepší momenty této sračky patří tréning kung-fu (nebo co to je za idiotský styl) kdesi v poušti. To je snad na Oskara ve všech kategoriích, hlavně za komedii století. Obávám se ovšem, že záměr tvůrců nebyl rozesmát, že to bohužel turečtí tvůrci mysleli smrtelně vážně. (07.03.2012)

No teda! Při sledování tohohle filmu má opravdu člověk tendenci k epileptickému záchvatu. Neustále se opakující záběry napodobující známé filmy mísící se s rychlým střihem, nesmyslnými záběry téměř na cokoliv, k tomu hrozná turecká hatmatilka, "herci" předříkávající dialogy někde doma v pokojíčku a k tomu všemu jako třešnička na dortu scénář jako od 4letého dítěte. Fjůůůůůůůůůů. (16.10.2009)

Tak tohle je extrém i na turecké trashové poměry. V 70. a 80. letech chrlil turecký Yeşilçam 200 - 300 filmů ročně, z nichž některé měly parametry docela běžné produkce (šlo hlavně o romantické filmy a komedie), ale většinu tvořily extrémně levné a na pulpovou kulturu orientované snímky, které nezřídka doslovně kopírovaly populární západní hity. Tyto filmy měly naprosto nulové umělecké ambice a lákaly téměř výhradně na atrakce pokleslých žánrů, jako jsou artistické kousky, scény zachycující mučení či sex (nejčastěji sexuální mučení) a občas dovedly zabrnkat i na nacionalistický sentiment. Režisér Çetin İnanç dokázal jeden takový film natočit během několika dní a poté, co jeho původní orientaci na erotiku překazila cenzura zavedená nastoupivší vojenskou krutovládou, se vrhl do vod akčních filmů, které nerespektují ani ty nejelementárnější prvky filmového vyprávění a vynikají naprosto nepředstavitelně bizarní špatností. U Dünyayı Kurtaran Adam mě ovšem ve změti všemožných hrůz nakonec nejvíc dostala ta religiózní vložka začínající stručným úvodem do islámu a končící u Ježíšových druhů budujících vyspělá podzemní města. Viděl jsem už všemožné filmové obskurnosti, mezi nimi i toto či toto , ale na plyšové příšery a hopsajícího Cüneyta se tedy žádná nechytá. Proto se ani moc nedivím, že na sebe strhává nesrovnatelně víc pozornosti, než jiný známý turecký film, který byl ve stejném roce, kdy Arkin s Akkayou zachraňovali svět, oceněn Zlatou palmou v Cannes. ______________ P.S: Mnoho komentátorů se zde podivuje nad scénou tréninku, kdy hrdina mlátí pěstmi do skály. To je možná jen malé kulturní nedorozumění, neboť nějak takto prý kdysi turečtí vojáci nacvičovali techniku pověstné osmanské facky... (27.11.2010)

Odpad si tahle kolosální slátanina rozhodně nezaslouží. Při projekci jsem byl sice střízliv, což filmu dozajista nepomohlo, neb je dle mého dobře stravitelný pouze v stavu podnapilém, leč i tak musím turecké autory ocenit. Děj je vskutku snůška žvástů, často mi přišlo, že scény na sebe ani nijak moc dějově nenavazují... Mám v plánu dát Dünyayi kurtaran adam ještě jednu šanci, a to když se předem s přáteli náležitě posilníme omamnými látkami. Za střízliva si to však více nezaslouží... 50% (31.05.2010)

I v těch nejhorších filmech, jaké jsem doposud viděl, existují určitá pravidla střihu, práce s kamerou, hudbou, herci a dějem. Dünyayı Kurtaran Adam nenabízí nic z toho. Občas mi připadalo, jako by někdo z filmového kotouče odstřihl pár metrů materiálu - to když se postavy vmžiku přesunuly z jedné lokace do druhé, aniž by došlo k ukončení hudební fráze. Dějově na tom Turecké Hvězdné války nejsou o nic lépe. Absolutně jsem nepochopil, co měla znamenat úvodní vykradená sekvence z Nové naděje (a v jakých strojích vůbec ti dva borci létají). Pak nastala hodina naprosto nelogických kydů o tisícileté minulosti, náboženství, mozcích, pyramidách a dřevěném meči. Závěrečná bitva s prokopáváním červených plyšáků a trháním údů je posledním hřebíčkem do rakve İnançova a Arkınova zhůvěřilého projektu. Přijde mi naprosto neuvěřitelné, že země, kde vznikl tento paskvil vykrádající vše možné od Bena Hura po Indiana Jonese, žádá o vstup do Evropské unie. (579., srpen 2010) (31.08.2010)