Metoda

,,KANDIDÁTI DOSTÁVAJÍ SÉRII TEORETICKÝCH ÚKOLŮ, NEBO PROBLÉMŮ, KTERÉ MOHOU SOUVISET S JEJICH BUDOUCÍ PRACÍ, A MUSÍ DISKUTOVAT O NEJLEPŠÍM MOŽNÉM ŘEŠENÍ“..... /// Personální ,,Big Brothers“ plný bezprostředních reakcí, instinktu (klidně toho zabijáckýho) i důvtipu. Pohovor, po jehož absolvování by člověk mohl bejt zralej leda tak pro Chocholouška. CELKEM SI TO TADY SPOLU UŽÍVÁME, NE? Jo celkem jo. Filmová divadelnost se vším všudy. Tedy hlavně herci a příběh vytvoří solidní personální depku s tím krásným vykřičníkem ... CHCEŠ SE MÍT JAKO PRASE V ŽITĚ? BUĎ SVINĚ! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Divadelní hru od Jordi Galcerana ,,El método Grönholm“ jsem neviděl. 2.) Kostka byla krvavá, Bůh masakru moc komorní. 3.) Jsem personalista! (Kdo je víc?) 4.) Thx za titule ,,petrkolin“ a ,,swamp“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (17.03.2012)

Výborný koncept a skvělí herci, s nimiž se sice divák asi nijak neztotožní, ale to je nutné chápat tvůrčí záměr. Nejde zde ani tolik o napětí, co bude dále a kdo se posune do dalšího levelu, jelikož už z obsazení a ze vztahů mezi postavami brzy vyplyne, kdo se střetne v závěrečném duelu, ale o výborně napsané a zahrané konfrontace. Psychologický nátlak se skutečně přenesl i na mě a hlavně scéna s dotěrnou sekretářkou ohledně zatajovaného tajemství byla přímo ďábelská. Jediné co vadí je, že je trochu natahován prostor mezi jednotlivými společnými střety a hlavně v polovině snímek na chvíli ztratí dech, když se objeví peripetie s košilemi následované sexuální scénou. Pak ovšem nastane to pravé dusno a konec je opravdu originální a zničující, i když rozhodně nejde o žádnou gradaci, naopak probíhá v nejklidnějším, trochu posmutnělém rytmu. A když pak kamera opustí klaustrofobicky působící věžák a nabídne pohled na takřka apokalyptický obraz prázdné ulice po nepokojích, člověka skutečně až zamrazí, když si vše spojí dohromady a spatří děsivou nelidskost, která má zhoubný vliv i mimo obří korporace, kde je živena. V tomto ohledu jde o opravdu palčivou výpověď na aktuální téma, jenž možná zachycuje budoucí obří problém v jeho intimnějších, leč varovných zárodcích. (14.12.2010)

Velmi dobré psychologické drama, které za využití minimálního prostoru nabízí vskutku zajímavý pohled na výběrové řízení nadnárodní firmy a zároveň i do mysli jednotlivých uchazečů. Všichni jsou bezesporu nadprůměrně inteligentní, všichni jsou přesvědčení, že jsou schopni zastávat nabízenou pozici, ale v konkurenci a dusivém protředí uzavřené místnosti není tak jednoduché prokázat, že právě vy jste ten nejvhodnější kandidiát. Film těží hlavně z výborného scénaře, netradičního a neokoukaného tématu (pokud tedy nejste personalista...) a ze solidních hereckých výkonů. Zasloužené lepší čtyři hvězdy. (07.05.2012)

Film, který vás možná naučí nenávidět kapitalismus. Metoda, která ponižujícím způsobem vybírá člověka na post vrcholového manažera, nutí k zamýšlení nad tím, co všechno jsou lidé schopni vydržet a kam až zajít, aby dostali top místo bílého límečku a jak firma pohlíží na možné kandidáty. Celý děj se prakticky odehrává v jedné místnosti a na toaletě a působí jako dobrý materiál pro divadelní hru. To ale není na škodu, protože statičnost místa vyrovnává dynamičnost rozhovorů a zvyšující se napětí ve tváři zúčastněných. Ve filmu je možná náznak, kdo je hlavním hrdinou, ale ani jeden z nich není kladným hrdinou a k nikomu si tak nevytvoříte vztah. O postavách nevíme více, než o nich říkají jejich životopisy a co si o sobě řeknou navzájem. A tudíž se sami ocitáme v pozici vedoucího, který má ty stejné informace a s odstupem a bez převažujících sympatií ke komkoliv má střízlivě a objektivně kandidáty vytřídit. (22.12.2013)

Máte svědomí? Jste příliš stará? Máte nevyhraněné ideály ohledně loajálnosti? Jste sice bez jazykových znalostí, ale zato upřímný? Disponujete empatii a citem? Zastavíte se před mrtvolami? Pokud na všechno odpovíte ne, jste přijati.. Konverzační dramata, v nichž se skupina lidí dusí ve vlastních šťávách ve hranatém hrnci (čti místnosti), musí přijít s chytrým vývojem, nejednoznačností charakterů, podněty k zamyšlení a momentem překvapení. Tohle všechno Piňeyro ve svém preludiu k Margin Call má a názorně předvedl, jak se těží z minima maximum. Když se nad tím do důsledků zamyslíte, podobná metoda výběrového řízení je pro manažerské funkce jakékoliv výše naprosto dokonalá. Princip survivalové reality show, akorát s tím rozdílem, že čím dřív vypadnete, tím více jste člověk, ale to je vítězi jaksi u prdele. Ostatně jak říkal Jackie Cogan v Killing Them Softly, každý v tom jede sám.. (01.12.2014)