Dětství Gorkého

Kvalitná prehliadka ruských pomerov z konca 19. storočia má korene v Gorkého autobiografickej predlohe. Oceňujem, že bez príkras. (09.12.2021)

Jde o 1. díl volně navazující autobiografické trilogie Maxima Gorkého "Dětství", "Mezi lidmi" a "Moje univerzity". Tento první díl popisuje neradostné dětství Alexeje Maximoviče Peškova (tak se Gorkij jmenoval vlastním jménem) u despotického cholerického dědečka. (07.01.2007)

Knihu jsem četla již několikrát a určitě se k ní ještě několikrát vrátím - je totiž jedním z největších pokladů světové literatury! Filmová trilogie (z let 1938-40!!!) je zase pokladem světové kinematografie, i když samozřejmě nemohla obsáhnout přebohatý děj/obsah knižní předlohy a  kamera i přepychové herecké výkony jsou občas pod viditelným silným vlivem němého filmu. ...Repríz, co se mé osoby týče, už bylo také mnoho a mnoho jich ještě určitě bude! (31.07.2023)

Trilogie o vzpouře Alexeje Maximoviče Peškova proti bídě a krutosti lidí a jejich světa oplývá dlouhou řekou postav, s nimiž se malý Alexej střetne při svém jinošském a mladickém přerodu v giganta ruské i světové literatury jménem Maxim Gorkij. Setkání krátká i dlouhá, radostná, ale většinou dost bolestná. Film je překvapivě dosti nekompromisní a nealibistický, jak by se nedalo čekat na film socialistického státu: Chudoba je zde sice vyobrazena ve vší své odpornosti, degradující Člověka, pro velkou část lidových postav však snímek nehledá jednoduchá ospravedlnění, alibismus ani nostalgii nehledejme: proto bude divák skrze mladého Peškova konfrontován napřímo se zákeřností, podlostí a bezohledností svých bližních, ať už to jsou představitelé kupeckého stavu na Volze 19. století nebo obyčejní lidé z davu našeho století. Kulturu chudoby film zobrazuje bez vnějších vysvětlení, a proto věrně. A právě díky tomuto poznání se mohl Gorkij vzbouřit ve jménu člověka proti bídě, která člověka nenávratně ničí. A že v něj měl proč věřit, nám zase ukážou kladné postavy, které se ve filmu stejně jako v životě často jen mihnou, stopu zato zanechají o to trvalejší. Snímek je po narativní i technické stránce na výši své doby. (13.12.2014)

Po první scéně (žranice, kytara alias celý orchestr, tanec, pranice), která se mi svojí nabubřelostí moc nelíbila, si mě film (zejména díky malému Aljošovi a babičce Akulině získával víc a víc. Snad proto, že mi přitom vyvstávala postava Malého Bobše a mají vlastní babičky z vesnice (s druhou babičkou z města - byla Židovka, sloužila ve Vídni a pro korunu by si... - jsem se nesžil). Samotný film má vysokou narativní kvalitu, a přestože jako obraz doby je sporný, přesvědčivě zobrazuje mladého člověka, který od samotného začátku ví, že hlavním zdrojem zla je bída a nevědomost. Zda je to pravda celá nebo jen dílčí, se ukazuje až nyní, kdy konzum a intelekt... (06.09.2016)