Jana Eyrová

Knihu jsem prozatím nečetla, proto jsem velice uvítala, že jsem se alespoň mohla podívat na filmovou podobu tohoto příběhu. Znala jsem jej jak z hodin češtiny, tak z hodin angličtiny, takže mě film a příběh sám o sobě nemohl nijak překvapit. A i když jsem z něj část v angličtině viděla, podívala jsem se znovu, abych ho přece jenom mohla více vnímat. A i když ho znáte, nezklame vás a rádi se podíváte znovu. Hezké prostředí. Já mám filmy / romány z této anglické doby ráda, všechno mi připadá takové čisté, filmy jsou milé a lidské narozdíl od těch dnešních komerčních ptákovin. Ano, je to zidealizovaná romantika, ale to k Brontëové prostě patří. Herci se mi vcelku zamlouvali, takže kdybych to zhrnula, jedinečná příležitost, jak si celkem nenásilně dostat do hlavy jedno z děl světové literatury. (16.06.2013)

Krásný film podle knižní předlohy Emily Brontöové. Samozřejmě, že kdo četl knihu, tak leccos ve filmu postrádá, ale tak se na film nemůžeme dívat. Dle mého názoru pan ZEFFIRELLI to natočil krásně, vybral výborné herce, jak Charlotte GAINSBOURG (jako Janu) tak Williama HURTA (do role pana Rochestera). Knihu jsem četla když mi bylo 16 let a pro mě to tehdy byla moderní pohádka o Popelce. Nyní jsem si to koupila na DVD a upřímně musím říci, že film bude zařazen mezi můj osobní "zlatý fond". Tak se dívejte ! (24.07.2008)

Réžijne a herecky výborné, ale problém vidím v samotnom deji, ktorý vie upútať iba občas, a udalosti na konci, (SPOILER), kedy sa z Janky Chudobnej stane Janka Bohatá, sú klasickým prípadom deus ex machina. Miestami pôsobivé, celkovo to bolo dobré, ale takéto filmy podľa pier anglických spisovateliek o odkrývaní rodinných vzťahov ma veľmi nezaujímajú. 8/10 (02.10.2011)

Knihu jsem nečetl, žádnou jinou adpataci na Janu Eyrovou jsem neviděl (takže srovnávání můžu přeskočit). Mě byl nastíněn vcelku romantický film, který podlě mě docela dobře předkládá divákovi dobu 19. století nejen v Anglii. Od mamky jsem se dozvěděl, že podle knihy Jana neměla být vůbec hezká (a je faktem, že to filmaříi dodrželi). Sice jsem se nenudil, ale to jiskření mezi milenci mi připadalo docela slabé. O tom, že byla úplně přeskočena část misijní cesty jsem se dozvěděl až po filmu, ale nějak zvlášť mi tam nechyběla (ikdyž myslím, že čtenáři knihy nejspíš ano). Ale i já cítil, že ten konec byl takový useknutý a ani mi moc nedával smysl (a jak jsem se dozvěděl, moje domněka, že byla blbost, když se Rochesterovi vrátil zrak, byla správná). Takže musím hodnotím průměrem. (02.07.2008)

Byla doba, kdy Jana Eyrová bydlela jen v mé představivosti a měla jsem docela jasnou představu o jejích způsobech vystupování i vzhledu. Filmové podoby oblíbené knížky ovlivnily mou představu a některé se k ní velmi přiblížily. Osobně váhám, zda je lepší Samantha Morton nebo Charlotte Gainsbourg (zaujala mě i Jana 2006, ale srdcem jsem k ní nepřilnula jako k těmto dvoum). Zeffirelli měl neobyčejně šťastnou ruku při výběru ústřední hrdinky a to jak v jejím dětském vtělení v Anně Paquinové, tak v ztělesněném vnitřním půvabu Jany Eyrové dospělé, které Gainsbourgová dala neobyčejnou oduševnělost, která se zračí v každém pohybu, její vnitřní krása je magnetická a zjemňuje asketickou, vážnou tvář předčasně dospělé dívky. Zeffirelli nám poskytuje dostlova obrazové hody. Každý záběr je poezie a propracovaný dokonale barevně vyvážený obraz. Interiéry skvostné. Kostými přesné. Taky nám nabízí poměrně značnou část filmu věnovanou období dětství, ale těžko odolat když má k dispozici Annu Paquinovou jako malou Janu, má úžasnou Helene a úžasnou Amandu Root jako slečnu Templovou a Geraldine Chaplinovou jako její protiobraz. Lowoodská škola má nezvykle projasněné vyznění, kdy nezobrazuje jen tyranii učitelů, ale ukazuje i sílu s světlo, které tam Jana objevila právě díky slečně Templové. Navíc při změnách, které Zeffirelli dělá, mě k velké potěše nezapomíná na osudy dětí v Lowoodské škole. Nechává laskavou slečnu Templovou strážit jejich blaho a ani Jana Eyrová na ně nezapomíná a když nenadále zbohatne nedělí se pouze s rodinou bratrance, ale chce dát peníze právě i Lowoodské škole. Líbí se mi i že Jana v den svatby vzpomíná na nepřítomnou Adélu a je jí líto, že byla poslána do školy, líbí se mi, že o Adéle mluví Jana v závěru stejným dechem jako o svých dětech. Při posledním shlédnutí jsem ocenila i některé chytré zkratky, které tam Zeffirelli udělal. Pokud jde o zpodobnění pana Rochestera. Podle mého je těžké říci, zda někdy je tato důležitá, ale velmi komplikovaná postava zpodobněna naprosto. Jeho jde interpretovat různými způsoby a každý z herců, který se této ujal k tomu přistoupil jinak. Osobně mě nejvíc lahodí pojetí Daltona, ale nemohu zatratit ani ostatní. Osobně mě potěšil i tento smutný, rozčarovaný muž, jehož pojetí bylo jemné, smutné a sarkastické. Hurtův Rochester mi připadá také nejlaskavější, což se mi moc líbilo. Vedlejší postavy jsou obsazeny luxusně. Z filmového hlediska splňuje právě tato adaptace předsatvu filmových hodů, kdy jsou mi servírovány skvělé kamerové scény, dokonale volená hudba, dotažené herecké kreace. Čtěnář chce více a nechce zkratku a chce tam tu a tu svou oblíbenou scénu, ale přesto nemohu jinak. Oblíbený režisér si hraje s mým oblíbeným příběhem a umí. Krása, poezie a laskavost dominuje tomuto zpracování. (21.10.2007)