Jana Eyrová

Nemůžu se bohužel ubránit srovnání s knižní předlohou a 4-dílným seriálem z roku 1983, který je podle mě nejlepším a nejvěrnějším zpracováním románu Charlotty Brontëové... U této verze mě asi nejvíc zamrzelo osekání knižní dějové linie až na samotnou kostru. Dost věcí bylo vynecháno anebo odsunuto na okraj, což je velká škoda. Moje druhá výtka směřuje k výběru hlavních rolí - William Hurt mi do role pana Rochestera absolutně typově neseděl a Charlotte Gainsbourg jako Jana Eyrová mi přišla až moc unylá (dát postavě Jany trochu víc života by rozhodně neškodilo)! Když to shrnu, méně než 4 hvězdy dát nemůžu (přece jen mi to na citovou strunku zabrnkalo docela obstojně a i nějaká ta slza ukápla), ale budu-li mít na výběr, pustím si raději již zmiňovanou podrobnější 4-dílnou verzi a užiju si tak daleko tajemnější atmosféru sídla pana Rochestera, jehož podobu pro mě bude vždy představovat tvář Timothyho Daltona! (06.07.2008)

Byla doba, kdy Jana Eyrová bydlela jen v mé představivosti a měla jsem docela jasnou představu o jejích způsobech vystupování i vzhledu. Filmové podoby oblíbené knížky ovlivnily mou představu a některé se k ní velmi přiblížily. Osobně váhám, zda je lepší Samantha Morton nebo Charlotte Gainsbourg (zaujala mě i Jana 2006, ale srdcem jsem k ní nepřilnula jako k těmto dvoum). Zeffirelli měl neobyčejně šťastnou ruku při výběru ústřední hrdinky a to jak v jejím dětském vtělení v Anně Paquinové, tak v ztělesněném vnitřním půvabu Jany Eyrové dospělé, které Gainsbourgová dala neobyčejnou oduševnělost, která se zračí v každém pohybu, její vnitřní krása je magnetická a zjemňuje asketickou, vážnou tvář předčasně dospělé dívky. Zeffirelli nám poskytuje dostlova obrazové hody. Každý záběr je poezie a propracovaný dokonale barevně vyvážený obraz. Interiéry skvostné. Kostými přesné. Taky nám nabízí poměrně značnou část filmu věnovanou období dětství, ale těžko odolat když má k dispozici Annu Paquinovou jako malou Janu, má úžasnou Helene a úžasnou Amandu Root jako slečnu Templovou a Geraldine Chaplinovou jako její protiobraz. Lowoodská škola má nezvykle projasněné vyznění, kdy nezobrazuje jen tyranii učitelů, ale ukazuje i sílu s světlo, které tam Jana objevila právě díky slečně Templové. Navíc při změnách, které Zeffirelli dělá, mě k velké potěše nezapomíná na osudy dětí v Lowoodské škole. Nechává laskavou slečnu Templovou strážit jejich blaho a ani Jana Eyrová na ně nezapomíná a když nenadále zbohatne nedělí se pouze s rodinou bratrance, ale chce dát peníze právě i Lowoodské škole. Líbí se mi i že Jana v den svatby vzpomíná na nepřítomnou Adélu a je jí líto, že byla poslána do školy, líbí se mi, že o Adéle mluví Jana v závěru stejným dechem jako o svých dětech. Při posledním shlédnutí jsem ocenila i některé chytré zkratky, které tam Zeffirelli udělal. Pokud jde o zpodobnění pana Rochestera. Podle mého je těžké říci, zda někdy je tato důležitá, ale velmi komplikovaná postava zpodobněna naprosto. Jeho jde interpretovat různými způsoby a každý z herců, který se této ujal k tomu přistoupil jinak. Osobně mě nejvíc lahodí pojetí Daltona, ale nemohu zatratit ani ostatní. Osobně mě potěšil i tento smutný, rozčarovaný muž, jehož pojetí bylo jemné, smutné a sarkastické. Hurtův Rochester mi připadá také nejlaskavější, což se mi moc líbilo. Vedlejší postavy jsou obsazeny luxusně. Z filmového hlediska splňuje právě tato adaptace předsatvu filmových hodů, kdy jsou mi servírovány skvělé kamerové scény, dokonale volená hudba, dotažené herecké kreace. Čtěnář chce více a nechce zkratku a chce tam tu a tu svou oblíbenou scénu, ale přesto nemohu jinak. Oblíbený režisér si hraje s mým oblíbeným příběhem a umí. Krása, poezie a laskavost dominuje tomuto zpracování. (21.10.2007)

Unylé, ač atmosféra měla být ponurá, špatný výběr herců, hlavně u Rochestera a jeho choré ženy - místo šílence popisovaného v knižní předloze vypadala spíš jako po proflámované noci a smích, který se měl děsivě rozléhat po domě, zněl jako ze studiové pohádky na nedělní odpoledne. Seriál si pamatuji velmi matně, ale v případě T. Daltona vím, že splňoval mé představy týkající se vizáže knižního hrdiny. (01.03.2009)

Kdybych nečetla knihu, film by si u mě vysloužil vyšší ohodnocení - atmosféra je jak má být, herci mi také vcelku sedí a celkově bych neměla moc výhrad. Ale jelikož jsem knihu četla, nelíbí se mi, že vynechali či přeměnili nějaké pasáže (Jane utíkající od Rochestera v kočáře?). Celkově se na tento film ráda podívám, ale nesmím ho při sledování srovnávat s knihou. (30.07.2011)

Přes sympatickou Charlotte Gainsbourg a mou oblíbenou Joan Plowright + britské reálie bohužel musím konstatovat, že jediné adjektivum, které mi během sledování napadlo, bylo "plytké", a to se mi od Zeffirelliho líbil jak Romeo a Julie, tak Zkrocení zlé ženy; snad proto, že Zeffirelli si víc rozumí s rodným italským prostředím. Za největší úlet považuji obsazení Williama Hurta do role pana Rochestera; zlatý Orson Welles! (25.03.2024)