Bohom zabudnuté deti

Film se jmenuje Bohem zapomenuté děti. Je to hezký název a právě scény s těmito dětmi považuji za to nejlepší, co film přináší. Je to jakási variace na Společnost mrtvých básníků, můj nejzamilovanější film; při scéně, kdy (SPOILER!) hluché děti tančí na školní akademii na hudbu, mi běhal mráz po zádech. Tato příběhová linie ale bohužel tvoří jen odhadem takových 20% celkové stopáže, po zbytek filmu sledujeme už nikoli tak silné ani zajímavé nadbíhání učitele hezké hluchoněmé dívce Sáře. Herecké výkony Hurta a Matlinové jsou výborné, a tak se i na tuto linii dá dívat, ale ze slibně rozehraného dramatu o výchově postižených dětí se vyklube typicky romantické ,,má ho ráda? / nemá ho ráda?". A hluchoněmé děti jdou jaksi stranou, jejich příběh není ani důstojně uzavřen, což si určitě nezasloužily. (24.01.2012)

Před lety na mě tenhle film zafungoval stejně, jako kdybych na nebi zahlédla UFO. Film o barierách, jejich ignorování, jejich bourání, velké lásce .... Hluchoněmá herečka Marlee Matlin byla tehdy dalším zjevením a donutila s osudem své hrdinky bezezbytku cítit. Svůj handicap, bohužel, už nikdy tak hodnotně "nevyužila", ale i tak dokázala víc, než spousta hollywoodských tzv.celebrit. (17.01.2004)

Vynucený spoiler: Film, který klade na diváka požadavky: vžít se do (role) učitele řeči nebo do jeho hluchoněmé milenky nebo do obou. Zkusím to tedy u Sáry: V mládí ji matka dala do útulku pro hluchoněmé, přesto se obě naučily posunkovou řeč, to znamená, že to nemohlo být v útlém mládí, a navíc ani v pubertě, kdy fungovala jako těžko říct co (snad nymfomanka). Dalo by se tak říct, že ji matka "poslala do učení". Sára se ale učit odmítá a tak pracuje (už jsme ve filmu) jako uklízečka, přesto je považována za velice inteligentní. (Její) učitel řeči ji však z tohoto prostředí, v němž se cítí spokojená, vytrhne a naučí ji hrát poker. V pokru je dobrá, ale pokr hrát nechce, chce jít na vysokou školu, a tak učitele opouští a vrací se k matce. Všichni se jí neustále omlouvají, zvlášť když ji posedne záchvat běsu a začne sprostě posunkovat. Nejlépe je jí ve vodě, do níž se snaží strhnout i učitele. Nakonec je jí bez něj smutno a tak se k němu vrací. Jejich společná budoucnost je přesto velmi nejistá.  ... Možná lehká písnička Boba Dylana v tom udělá více jasno: But I can’t respond / To your sign language / You’re taking advantage / Bringing me down / Can’t you make any sound? - Nevím co si počít / s tvou posunkovou řečí / jsi ve výhodě / a jám z toho depku / což nevydáš ani hlásku? (17.01.2024)

Základní linie příběhu je prostá: na ústav pro výuku neslyšících (a tedy i většinou nemluvících) nastoupí nový učitel a na svém novém působišti začne, inu, nově působit. Se svými novými žáky se nějak postupně dohodne, nicméně – jak se dalo očekávat – nastanou i komplikace. Tou asi největší je bývalá žačka onoho ústavu, která našeho milého nového učitele zaujme na první pohled (aby ne, je dost pohledná). On má v úmyslu jí naučit to, co se doposud nikomu jinému nepodařilo (mluvit), ona má v úmyslu – nu? uhodli jste? – naprosto se nenechat něco takového naučit. A při samém tom snažení a odmítání se oba protagonisté sblíží a nakonec spolu začnou žít. Čímž to, pochopitelně, nekončí – tím naopak vše, především řada svízelů a trablů, začíná... Obecně nemám filmy o tom, jak je to mezi lidmi složité, jak i jinak rozumní lidé se často nedokáží rozumně dohodnout a jak se nakonec přeci jen občas dohodnout dokáží, čímž nakonec dobro zvítězí, rád. A to proto, že drtivá většina z nich je ukrutně blbá. Proč tenhle není? Odpověď je nasnadě: protože je jiný. Protože patří do oné vzácné a nepočetné rodiny filmů o tom, jak je to mezi lidmi komplikované, která se honosí přívlastkem „důstojný". Je to důstojný a střídmý film, který nepředpokládá, že se na něj dívá blbec – a právě proto je tak výjimečný. Hlavní mužskou roli ztvárnil William Hurt, což je pan herec, hlavní ženskou protagonistkou byla Marlee Matlin – a na té je, krom přitažlivého filmového fyzična a hereckého projevu, zajímavé také to, že je celý život hluchá. Bum. Možná jsme právě u zřídla pravdy toho, proč tenhle film, narozdíl od mnoha jiných filmů dané kategorie, je dobrý a dokonce i víc než jen to. K oběma hlavním protagonistům lze totiž navíc připočíst dobře ztvárněnou atmosféru, zajímavou hudbu a jednu pravděpodobně nezapomenutelnou, ehm, řekněme koupelovou scénu... (30.08.2009)

Moc krásná záležitost ve všech ohledech, viděla jsem tento snímek kdysi dávno a tak jsem se k němu dnes večer vrátila.. William Hurt je v roli učitele nesmírně charismatický a Marlee Matlinová mě okouzlila úplně stejně jako před lety.. Nahlédnutí do úplně jiného světa - bez zvuků a bez mluvení - považuji za zdařilé, lehce uvěřitelné, no a pro nabourávání bariér mám slabost i pochopení.. Scény z bazénu jsou pro mne nezapomenutelné.. (15.03.2022)